Miroslav Kováč: Romská krize? Nejednota!

Romové, kdysi kočovný národ, putovali krajinou, ve které se potkávali s
různorodou kulturou jiných národů. V některých zemích byli pro svojí manuální
zručnost, temperament, hudební cítění, akrobacii, umělectví a v neposlední řadě
ovládání magie nebo pro svou znalost v namíchávání bylinných lektvarů vítáni. V
jiných naopak pronásledováni (a to převážně) . Romové patřící k Indoevropanům
jsou součástí evropských dějin a kultury, aniž by se výrazněji zapojovali do
válečných tažení a dobývali území nebo si podmaňovali národy či vytyčovali
hranice. 

Co Romům umožňovalo přes všechny útrapy procházet dějinami až do dnešní doby? V
čem spočívala síla tohoto bezprizorního národa? Bylo to pouze nenárokování si
nějakého území? Mám za to, že ne! Síla romského národa vycházela z poznání a
akceptování své identity, z uznání různorodosti a rozmanitosti, z vyšší míry
empatie, solidarity, soudržnosti, respektu, úcty, jasně stanovenými a všemi Romy
akceptovanými pravidly, rovnosti, kultury, tradic, slovem z lásky k bližnímu a z
Romipen (romství, které v sobě zahrnuje to, co je pro Romy důležité: romské
tradice, kulturu a identitu – pozn. redakce).

Pokud někdo v sobě zapřel Romipen, tak nebyl považován za Roma a byl vykázán
z našeho středu. Naopak, pokud v sobě měl Romipen ne-Rom, tak za Roma považován
byl. Je tomu tak i dnes. Romové jsou dodnes zpočátku nedůvěřivý, ale následně
přátelští a empatičtí.

Přelom nastal v minulém století, když byli Romové nuceni se usadit.
Poválečnými pokusy o asimilaci se postupně vytratily hodnoty, které romský národ
stmelovaly a které jim umožňovaly přežívat i v nehostinném prostředí. Někteří
Romové si rychle zvykli na pozitiva, ale především na negativa, které do naší
kultury vnesla majoritní část společnosti – zřejmě proto, aby se jí zalíbili,
nebo se cítili být jedněmi z nich, přestože je majorita nikdy mezi sebe
doopravdy nepřijala.

Prakticky jediným vstřícným krokem bylo přiznání statusu národnostní menšiny
a postavení památníku v Letech u Písku, avšak ve stínu blízkého vepřína, asi aby
se příliš neradovali z přízně a nezapomněli, za co jsou považováni! Mnoho lidí z
majority svůj postoj dává dostatečně najevo diskriminačním chováním a
anticigánským postojem, už jen neakceptováním autonyma „Rom“.

Nechci tím říct, že přizpůsobení se majoritě je něco špatného! Naopak!
Vzájemně si můžeme být příkladní a obohacovat se.

Tak, jako každý národ i Romové musejí zákonitě projít transformací a čelit
dějinným změnám. Romové jsou součástí staleté evropské historie národů, fakticky
však žijí na území dnešní ČR usazeně pouze 54 let (zákaz kočování v roce 1959).
I usazeně však většina Romů žila v segregovaných osadách – někde dokonce bez
pitné vody, elektřiny, toalety – a s majoritou přicházela do styku minimálně
(většinou na pracovišti). V současnosti až třetina Romů žije ve vyloučených
lokalitách, ale dnešní vyloučení má z větší částí sociální původ.

Dnes, když už nám demokratické zřízení tolik nebrání integrovat se (teda
plnohodnotně žít), je důležité, abychom se přizpůsobili nastaveným tržním
podmínkám a plnohodnotně se začlenili do společnosti, které součástí jednoduše
jsme, přestože se to někomu nelíbí a klade nám překážky.

Jsme občané tohoto státu a tak máme taky vedle povinností svá práva! To
neznamená zříct se Romství! Zříct se své identity, jazyka, zvyků, tradic
(samozřejmě tyto se inovují stejně jako u jiných národů). Znamená to dodržování
občanských povinností. Jednak vůči státu, a neodmyslitelně pak vůči ostatním
Romům a sami sobě.

Nemusíme proto měnit to dobré z naší kultury a tradičních hodnot! Nemusíme se
stát „gádžem“! Neznamená to ani, abychom se separovali! Naopak! Máme se chovat
zodpovědně tak, abychom byli hrdí na to, že jsme Romové. Abychom si získali
respekt většiny pro své skutky, píli, tradiční hodnoty. Abychom byli
rovnocennými občany této země a zároveň zkvalitňovali a zachovávali Romipen,
který bezpochyby obohacuje lidstvo dodnes.

Znamená to usilovat o rozvoj a udržení romského jazyka, kultury, tradic, tak
abychom nikoho neobtěžovali, a aby nám to dobré sloužilo ku prospěchu. Abychom
je mohli předávat příštím generacím. Aby i oni mohli být hrdí na své prarodiče
tak, jako jsme dnes hrdí my na ty naše. Protože naši praotcové byli hrdí, silní,
pracovití, veselí, rozumní a přivedli nás sem, přesto všechno co se na nich
dělo! My tomuto nejsme vystaveni a tak jsme zřejmě příliš zpohodlněli a
zapomněli!

K tomu, abychom si získali respekt, je nutné mezi námi odbourat to, čím nás
majorita rozdělila, a obnovit to, co nás spojovalo. Majorita nám dnes obecně
připisuje negativa celé společnosti, (kriminalita, prostituce, špína) a aby
umocnila svoje postavení majority, tak je zaobalila do většího poměrného
měřítka, přitom se ohání smyšlenými statistickými daty. My jí zase připisujeme
apartheidní segregační politiku, která na nás doléhá v každé oblasti života, a
tak to nesmyslně jde pořád dokola.

Zkuste se však zamyslet do kdy! A kam směřujeme! Podle mě do doby, v níž jim
dovolíme živit společnost lžemi a předsudky. Dokud si nevybudujeme respekt jako
národ – jeden celek, a nezačneme cíleně prosazovat a hájit své oprávněné nároky.
Protože tak, jako je silná rodina či velkorodina svojí soudržností, tak můžeme
být soudržností opět silným národem, který svým potencionálem může vznášet svoje
požadavky a odbourávat zažité stereotypy a předsudky. Jen tak můžeme ovlivňovat
směřování naší komunity. Jen tak si můžeme vzájemně pomáhat a vymanit se z bídy.
Musíme všichni zpytovat své svědomí. Protože to, co dnes vidím uvnitř nás, je
národní bída!

Rozvrácené společenské hodnoty vytvářejí neúplné rodiny, které vychovávají
problémové děti bez úcty a respektu, ženy dbajíce spíše o svůj vzhled než o chod
domácnosti… muže, kterým ke štěstí stačí karty, alkohol, ženy, jídlo…
lichváře, vhánějící do bídy svého bratra… drogové dealery, ničící naše
potomky… rodiče obírající své děti o jídlo v hernách.

Slovo Rom označuje příslušníka národa, muže, manžela, ale především rozumného
zkušeného muže. Rom, který se chová podle nepsaných zákonů romství je dobrým
pečlivým manželem, je odpovědným otcem, bratrem, sousedem, přítelem. Romský
nepsaný zákon (Romipen) nás učil, abychom milovali svou rodinu, protože děti
jsou naším bohatstvím, abychom ctili svou ženu, protože ona udržuje teplo našeho
domova, abychom si vážili starších, neboť z nich jsme vzešli a jsou naší
moudrostí.

Všichni jsme bratři a sestry, proto musíme držet spolu!

To jsou věci, které by měly být samozřejmostí! Když se opět naučíme respektu,
soudržnosti a úctě, můžeme změnit naše směřování. Když se budeme vzájemně
podporovat, změníme naše osudy a pohled na nás. Získáme tak zpátky hrdost a
uznání! Přestaňme se zapírat a vejděme do světla. Stejně se schováte jen do
času. Nečekejme, co za nás udělá někdo jiný! Chopme se opratí. My sami zatočme
kolesem osudu!

Romale, šiťitnibestar tumen nadičhol, aven avri pro kham! Roma aven jekhetane!