Markus Pape: Německé parlamentní volby a uprchlická politika
Příští rok se budou konat volby parlamentu i hlavy státu ve dvou
nejvýznamnějších členských státech Evropské unie. Zatímco ve Francii měly
předvolby konzervativců dvě kola a nového kandidáta volilo kolem čtyř milionů
lidí, určení kandidáta německé konzervativní dvojstrany CDU/CSU naopak proběhlo
bleskově. Koncem listopadu oznámila německá kancléřka Angela Merkelová, že bude
znovu kandidovat na post spolkového kancléře. Začátkem prosince ji pak zvolilo
90 procent delegátů její strany na další dva roky. A bylo rozhodnuto. Kdo z
CDU/CSU by se proti ní odvážil kandidovat, když jde ode dne jejího prohlášení o
další kandidatuře její popularita opět strmě nahoru, a s ní i volební preference
pro její dvojstranu?
Merkelová znovu vede
Podle poslední volební prognózy z konce listopadu – shrnutí průzkumů dvou
renomovaných agentur – by zvítězila koalice CDU/CSU s 35,1 %, což by znamenalo
ztrátu 6,4 procent hlasů oproti posledním volbám, kdy získala 41,5 procent.
Strana Alternativa pro Německo (AfD) by aktuálně dostala hlasy deseti procent
voličů, sociální demokraté (SPD) by si přišli na 23 oproti 25,7 procentům hlasů
v roce 2013, Zelení by si polepšili o dvě procenta na 10,5 %, strana Levice o
tři procenta oproti roku 2013 (9,5 %). Znovu by se do Bundestagu dostala
liberální strana FDP se ziskem 1,4 nových voličů, naposledy měla 4,8 procent
hlasů.
Takový výsledek by ovšem znamenal, že ani případná červeno-červeno-zelená
koalice ani černo-zelená koalice by nezískaly většinu v německém parlamentu.
Teoreticky by se CDU/CSU mohla spojit s populistickou AfD i liberální FDP s
cílem získat většinu, což by však zajisté odmítla většina členů CDU i sama
kancléřka. Zcela nepředstavitelná je i koalice CDU/CSU, Zelených a FDP, protože
Zelení se nemohou shodnout s programem FDP v různých oblastech. Jako řešení by
se tedy opět nabízela velká koalice nejsilnějších stran. Ta by voličům sotva
mohla nabídnout výraznou změnu politiky, jen stabilitu.
Klíčovým hráčem voleb bude opět Angela Merkelová, která poslední volby
vyhrála s heslem: „Znáte mě“. Její voliči ji většinou považují za symbol pro
kontinuitu, řád a klid. Může poukázat na růst ekonomiky, rekordně nízkou
nezaměstnanost a přebytek obchodní bilance. Podle posledních průzkumů si 55
procent lidí v Německu přeje, aby Merkelová pokračovala jako kancléřka.
Za mírné ztráty stran současné vládní koalice v preferencích mohou hlavně
vývoje v zahraničí, na které německá vláda neměla přímý vliv. Lze jí vyčíst jen
to, že nepředvídala jejich význam pro Německo. Když se statisíce válkou
zbídačených lidí včetně celých rodin zasekly na „balkánské cestě“, když akutně
hrozila humanitární katastrofa v Evropě zatím nevídaných rozměrů, někdo musel
reagovat. Evropská unie jako celek zatím není schopná bleskově reagovat na
akutní problémy. A tak se Německo spolu s Rakouskem i s pomocí Švédska pohotově
rozhodli zmírnit svůj pohraniční režim a pustit migranty na své území, a to i
ty, kteří už byli prokazatelně registrováni v jiném členském státu.
Populismus narazil
Toto rozhodnutí nyní využívají či spíše zneužívají četné německé a rakouské
populistické strany k získání politických bodů. Jako například AfD, které se od
té doby postupně zvýšily volební preference. Následkem toho pronikla s poměrně
vysokým procentuálním zastoupením do různých zemských parlamentů v Německu.
Výrazně více než ostatní strany přitom bodovala u takzvaných nevoličů, tedy
lidí, kteří obvykle odmítají odevzdat svůj hlas ve volbách a lze je mobilizovat
ve zcela mimořádných situacích. Pokud příští rok problémy uprchlíků nebudou
nadále v popředí mediálního zájmu, klesnou i šance AfD na překonání
pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu. Před vypuknutím krize s uprchlíky
na něj totiž šanci neměla.
To všechno však zdaleka neznamená, že německá vláda se chová vůči žadatelům o
azyl vždy vstřícně. V minulých letech několikrát zpřísnila azylový zákon.
Žádosti spousty migrantů byly zamítnuty, nesplňovali nová kritéria pro politický
azyl. Nyní jsou sice trpěni, ale bez pracovního povolení mohou jen čekat na
deportaci – neznámo kdy a kam. Dokud nebude znovu konsensus členských států v
otázce trvající platnosti Dublinské dohody, Německo nebude moci vracet odmítnuté
žadatele o azyl do států, ve kterých se poprvé registrovali, tedy například do
České republiky.
Vpuštění více než milionu žadatelů o azyl v minulých dvou letech na území
Německa si vyžádalo enormní úsilí a náklady, ať se jedná o ubytování, postele,
oblečení, stravování nebo administrativní náklady na vyřizování žádostí. Některé
české či polské firmy tak měly kupříkladu velké zisky z dodávání obytných
kontejnerů. Obrovské jsou i náklady na policejní vyšetřování četných násilných
útoků na samotné uprchlíky nebo žhářských útoků na jejich obydlí. To samé platí
ovšem i pro monitoring případných islamistických teroristů, kteří se mohli tímto
vývojem dostat na německé území. Dodnes proto tisíce uprchlíků i nadále žijí za
nedůstojných podmínek, nemohou navštěvovat slíbené jazykové kurzy apod. O to
více jsou ohroženi případným náborem ze strany islamistů.
Je proto doslova zázrak, že v Německu prozatím nedošlo ke smrtelným útokům
islamistických teroristů, kteří – jak varují někteří odborníci – pronikli do
Německa jako žadatelé o azyl. Pokud tedy nebudeme počítat útok afghánského
uprchlíka na cestující vlaku u bavorského Würzburgu z letošního července, při
kterém se útočník nakonec zastřelil sám. Kdyby se v Německu stal teroristický
útok s velkým počtem smrtelných oběti, podobně jako tomu bylo v Paříži, Londýně
nebo Madridu, pozice německé kancléřky by byla ohrožena.
Mezinárodní kampaň proti Angele Merkelové vedená například výroky kandidáta
na amerického prezidenta Donalda Trumpa, současného i bývalého prezidenta České
republiky i četnými dalšími evropskými politiky, hlavně ale ruskými tajnými
službami, prozatím nenese očekávané ovoce. Mohli by se tedy zamyslet spíše nad
tím, zda jejich nákladné úsilí nakonec nenapomůže zvýšit popularitu Merkelové v
Německu, když dokazuje, že jim dokáže úspěšně čelit.
