Dana Moree: Kdy začneme? Aneb výzva pro gadže a ne-gadže, Romy a ne-Romy a všechny další
„Kdy začnete?“ vyskočí na mě z mobilu smska, která mi pěkně zvedne žluč.
Jaképak kdy začnete, snad kdy začneme, ne? Zavrčím zpátky do displeje, který ale
netečně mlčí. Vezmu to ale hezky popořadě.
Po všech těch článcích o příkopech a mostech a pokusech zamyslet se nad tím,
co můžeme po Žatci každý za sebe dělat, aby toho hezkého bylo víc a těch
nepříjemností méně, jsem usoudila, že to nestačí. Jsou věci, na které člověk
potřebuje ty druhé. A rasismus je jednou z nich. Můžeme se každý sám za sebe
hrozně snažit tam, kde jsme, ale často narazíme stejně na zeď nepochopení. A to
jsou přesně ty momenty, kdy se potřebujeme o něco nebo někoho opřít. Potřebujeme
zažívat, že si dokážeme vytvořit svět, kde je nám dobře navzdory rasismu a
nesnášenlivosti a předsudkům apod. Jenže ten se nevytváří v hlavách (i když tam
začíná), ale tvoří se rukama. A tak jsme dali dohromady několik
romsko-ne-romských hlav a rukou a vymysleli jsme plán. Ten jsem otestovala ve
facebookové skupině žateckých aktivistů a od nich na mě právě vyskočilo ono
skvělé – „a kdy začnete?“ A to mě rozzlobilo. Takže, aby bylo jasno, já jsem už
začala a teď se ptám já – „kdy začnete vy?“
S účinností od tohoto týdne bychom vás totiž chtěli pozvat k tomu, abyste si
každý našel někoho z té skupiny, se kterou se normálně nevídáte – gádžové Roma a
Romové gádža nebo někoho dalšího, prostě se najděte a domluvte, že spolu uděláte
něco hezkého, z čeho budete mít obě strany radost. A k tomu mám ještě jeden
nápad. Zkuste to prosím udělat v prostředích, v kterých se pohybujete –
pracujete na ministerstvu? Zkuste oslovit nějakého Roma nebo gadža, který má
zkušenost s tím být státním úředníkem (nebo by se jím chtěl stát), pracujete ve
škole – zkuste najít učitele… zkusme využít to, co máme při ruce, vždyť pro ty
nové věci často není potřeba běhat přes půl zeměkoule. A až se vám to podaří,
můžete to nahrát, zdokumentovat, vyfotit, napsat a pak poslat na
info@araart.cz.
A na jaře, až budeme slavit společně Mezinárodní den Romů, tak to všechno
využijeme – z fotek může být výzdoba, příběhy mohou jít do slosování, prostě
vymyslíme jak to udělat, aby to nezůstalo jen mezi námi, ale aby to šlo do
světa. A protože Mezinárodní den Romů je daleko, můžeme o vašich příbězích
mezitím občas psát – vy nebo já nebo někdo jiný. Jde o to, abychom se vzájemně
dozvěděli i o těch hezkých věcech, které kolem nás existují, ale snadno
zapadnou, anebo neexistují a pak je potřeba jim k existenci pomoct.
A abych celou akci spustila, budu ještě vyprávět krátký příběh o tom, jaké to
je být spolu, který se odehrál včera na Fakultě humanitních studií. David Tišer
přišel besedovat se studenty Katedry studií občanské společnosti o neziskové
organizaci Ara Art a o tom, co chtějí vědět o Romech. Na začátku jim nechal
napsat otázky, které je pálí a i jen jejich seznam by byl skvělým materiálem pro
společné poznávání. Zkusím vzít jen některé namátkově: Proč chodí romské děti
tak často do praktických škol? Jak a jestli se v romské rodině mluví o
sexualitě? Jak je to s rozvody? Máme říkat Rom nebo cikán? Proč mají Romové
tolik dětí? apod. David velmi trpělivě odpovídal a na konci došlo i na
předsudky. A David studentům, kteří seděli ani nedutali, říká: „Víte, vždycky
když mě někdo zkopal na ulici, řval na mě, uhodil mě, tak to byl gadžo. Ale
stejně, vždycky když na to přijde, tak si vzpomenu na Lízu, Verunku, Filipa a
další moje kamarády, a vím, že nejsou všichni takoví, že mezi nimi mám přátele a
že se máme a můžeme mít rádi.“
A o tohle možná jde. Svět nezměníme, ale můžeme změnit sebe a do těch našich
malých světů přizvat nové kamarády, s kterými s velkou pravděpodobností zažijeme
něco úplně jiného, než si teď dovedeme byť i jen představit. A takové chvíle
stojí za to.
Takže, milí kamarádi ze Žatce a ze všech dalších koutů, prosím vás, pusťte se
do toho s námi. Najděte si toho svého „pana nebo paní jiného nebo jinou“ a
zkuste vymyslet, jak to udělat, abyste mohli společně něco podniknout. Kdybyste
si nevěděli rady, kde na toho dotyčného narazit, zkuste oslovit neziskové
organizace jako právě Romea, Ara Art, Slovo 21 – určitě se najde někdo, kdo vám
pomůže. A až něco podniknete, tak to natočte, napište, vyfoťte a hlavně pošlete,
my to zpracujeme a pošleme dál. A nenechte nás v tom, a když jo, tak si
přestaňte stěžovat, protože tohle může udělat opravdu každý.
