Jitka Votavová: Paralýza mozku nenávistí
Jeden blízký člověk mi dnes pověděl to samé, co čtu i ve všelijakých diskuzích a slýchám v rozhovorech - totiž že si Romové tím, co chystali na sobotu, hodně uškodí. A mně došlo, že neuškodí. Realita je taková, že stejně značná část neromské části společnosti Romy nechce, nevěří jim, nebere je jako rovnocenné lidi a partnery. A jenom jde o to, jak moc pokrytecky to dokážou schovávat.
Takže nakonec se zdá, že pro mnohé Romy zbývá jen varianta stockholmského syndromu ve formě spolčení s extremisty a “slušnými občany”, kteří je za jiných okolností posílají u hospodských stolů do plynu. Teď jsou jim ale Romové užitečný. A ti Romové, kteří propadli tomuhle falešnému dojmu, mají zase pocit, že je tihle drsoňové začnou konečně brát za kamarády, protože společný nepřítel je přece klíč k radostnému soužití.
A do toho ti jemní středostavovští sebestřední lidičkové, kteří se považují za “normální”, tleskají v diskuzích jednomu člověku za to, že ubodal druhého člověka, i kdyby to mělo být jen za hluk v tramvaji. Nejčastější komentář z tohohle ranku příspěvků je ve smyslu “protože bojuje i za nás slušné – protože se nebál ohradit narozdíl od obyčejných Čechů, kteří klopí před bordelem, co tu dělají naši tmavší spoluobčané v ulicích, zraky. My si NIKDY nezpíváme v tramvaji a NIKDY nepouštíme z mobilu hudbu a NIKDY hlasitě netelefonujeme v MHD. Teda jenom občas, když vyhraje ta naše Spartička nebo Bohemka, že jo, ale to je něco úplně jinýho.”
A na to se chytají někteří Romové stejným stylem, ale v bleděmodrém – nebo spíš žlutomodrém – “Ukrajinci jenom vraždí a kradou, vídáme jenom mladé ožralé kluky a žádné matky s dětmi!” Podobnost s rétorikou českých antimigrantských a antiuprchlických žumpiček čistě NEnáhodná. Jestli mají lidi utíkající z války náhodou iPhony, ať je raději co nejdřív v nejbližší zastavárně vymění za tlačítkovou Nokii nebo ještě lépe – za křídovou tabulku, aby místňáci neměli pocit, že si po vybombardování jejich země žijou až moc dobře.
No a takže ti, co se obvykle tváří, jak Romy tolerují (ne respektují, to by bylo přece moc, ale “my” jsme tolerance sama, ňuf), se parádně odkopávají, zatímco náckové před těmi Romy, kteří jdou zmlátit random Ukrajince, najednou smekají klobouček. Nevadí že jen do té doby, co budou za ně dělat špinavou práci.
Jo a abych nezapomněla – je tu ještě jedna poměrně početná škatulka v typologii diskutujících a další výsek společnosti. Ti, co si mnou ruce, “že se úkáčka a cikáni pobijou mezi sebou a bude klid”. Takový ten odporný rádoby nad věcí typ komentátorů všeho plebejského dění,
Ta ve všech možných podobách aplikovaná kolektivní vina těch nebo oněch plus neuvěřitelná roztříštěnost a nepřehlednost může být klíčová pro to, že i lidi, kteří by chtěli zůstat na straně dobra, nebudou vůbec vědět, která to je. Nic objevného. Nic nového. Prostě jenom další paralýza mozku nenávistí.
Uf, a je to venku. Takže jako že nic. Jdu okouknout, jak hezky roste ta cibule na zahradě.
