Jarmila Vaňová: Týká se nás i vražda novináře. Romové jsou součástí společnosti, i když nás roky expedují na její okraj
Máme tendenci příliš se nevyjadřovat ke společenským tématům, které nejsou
výsostně romského charakteru. Myslíme si totiž, že se nás až tak netýkají, nebo
nám kdysi řekli, že je to tak správné, že pokud jsme Romové, tak se máme
vyjadřovat jen k romským
záležitostem.
Možná to vyplývá z toho, že jsme považováni za občany druhé
kategorie. Mnozí cítíme, jakoby to nebyl "náš boj", protože občanská práva nám
mnoho neříkají. Neztotožnili jsme se s nimi natolik, abychom cítili křivdu,
pokud se něco špatného děje nevinným. Jasně že ji ale cítíme a jsme mnozí i empatičtí a je nám to líto.
To je první fáze, kdy máme pocit, že jsme si tak
splnili občanskou povinnost nebo pocit občanství. Pak však přichází fáze druhá,
kdy si řekneme sami sobě, ale i navzájem mezi sebou, že to přece není náš boj,
naše starost, že "toto" si musí vyřešit gádžové sami. Nadále však nasáváme
informace různého druhu, začneme pochybovat o mnohém a cítíme opodstatněný
strach z věcí, které se udály a dějí. Věcí, které se
dotýkají vraždy dvou
mladých lidí a všeho co mezitím vyšlo na povrch (Pozn. redakce: Vražda
novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně n Slovensku).
Je těžké být aktivními a stát
se součástí dění, pokud jsme považováni za nejhorší část této společnosti. Pokud
víme, že ta společnost nás roky odsuzuje i za věci, za které neneseme žádnou
odpovědnost. Přesto nám je mnohokrát připisovali.
To my jsme mohli za to, že
Slovensko neprosperuje tak, jak by všichni chtěli. To my jsme ti, kteří brání
této zemi zařadit se mezi úspěšné země Evropy. To my jsme ti paraziti, co
vysávají tento stát, to my jsme na vině, že … A většinová společnost tomu
všemu tleskala. Vítala restrikce, ne řešení, vinila nejslabší z toho, že vůbec
existují. Tatáž společnost dnes volá po pravdě, ale chce opravdu tu pravdu i
slyšet nebo jen ty části pravdy, které jí momentálně vyhovují. Pokud se už jako
společnost očišťujeme, vysvlečme se do naha. Nalijme si čistého vína.
Když se konaly policejní razie v romských osadách, jako je Moldava nad Bodvou
či Vrbnica, kolik z vás tomu tleskalo? Když bili a šikanovali na policejní
stanici romské děti, do jaké míry vás to zasáhlo? Když policista vystřílel
romskou rodinu, bylo vám jí líto? Když nedávno řidič srazil romské děti,
projevili jste mnozí špetku lidskosti? Když vystoupil ministr Kaliňák v uniformě
se svým zvednutým prstem v romské osadě, kolik z vás mu tleskalo? Když premiér Fico řekl v Bruselu, že je rozbitý jako cikánská hračka, zastal se nás někdo?
Věru mnohým to líto nebylo a mnozí tomu tleskali. Protože někdo musí být přece
za všechno zodpovědný. Pokud ne zodpovědný, tak alespoň k smíchu. Mnozí jste
volili politické strany, jejichž představitelé měli evidentně protiromské
postoje… a dostali jste je do parlamentu… jen tak, aniž by kromě nenávisti
prokázaly i odbornost… stačí vám "heslá a čižmy"… mnohým bohužel.
Po tom všem je jasné, že vám nevěříme, a že se tváříme, že to není náš boj,
že veškerá ta korupce, podvody, špína, nekalé praktiky, hanba, a vražda novináře
a jeho přítelkyně by se nás neměly nijak moc dotknout. Nadále si budeme dělat
své zábavy a oslavy, na kterých zapomínáme na tvrdou realitu života nebo si jen
děláme své malé byznysy.
Zatímco jiní budou mrznout na ulicích, my se na to
podíváme v televizi, na sociálních sítích, nebo možná ani to ne, a ještě se tomu
i zasmějeme, protože už jsme převzali velkou část cynického chování této
společnosti. Bojovníci za romskou chudobu budou oduševněle mluvit o té strašné
romské chudobě … Nicméně ta chudoba se nezjevila teď. Ona je součástí mnoha
rodin dlouho, příliš dlouho … i díky tomu, co se tu roky děje.
Při vší úctě milí Romové, máme se tak dobře, že nám stav věcí vyhovuje?
Chápu, že miliony, které dnes létají v mediálních přestřelkách a obviněních, si
my nedokážeme někdy ani představit, zvláště pokud jsme zvyklí zacházet "keš"
jedině tak se sociální dávkou, či hmotnou nouzí.
I když si myslíme, že se nás to netýká, není to tak. Vše se nás až příliš
týká … jednoduše proto, že jsme součástí společnosti, i když nás roky tato
společnost expeduje na její okraj … bez občanského postoje, ne etnického, to
však nepůjde, přátelé.
