Ivanka Mariposa Čonková: Když se vítězí nad rasismem aneb Jak v Ostravě neonacisté pohořeli

28. říjen se nesl v obdobném duchu jako 24. srpen, kdy několik měst
najednou v České republice čelilo otevřenému rasismu, neonacismu a anticiganismu
v podobě pochodů proměňujících se v pokusy o pogromy na Romy. Tentokrát se
jednalo o Plzeň, České Budějovice a Ostravu. Ve všech třech městech skončily
snahy rasistů debaklem, a radovali se ti, jejichž morální přesvědčení a osobní
odvaha převážily nad strachem z případného nebezpečí, kterým rasisté hrozí.

Svou podporu Ostravě, a nejen jí, vyjádřili návštěvníci mezinárodní
konference United for Intercultural Action. Její účastníci se přesunuli z
konferenčního sídla v okolí Prahy do centra a na Staroměstském náměstí
uspořádali happening, který nesl jednoduché poselství: Ostrava – Stop Nazi
March!

Absolutní a naprosto výjimečný zvrat nastal v Ostravě, která se v posledním
měsíci stala hnízdištěm těch nejagresivnějších rasistů a neonacistů či neofašistů (zatím se
zdržím rozpravy o běžných občanech ostravských, kteří své "hrdiny"
bezmyšlenkovitě následují). Shromáždění Barevná Ostrava, iniciované  naší platformou Blokujeme!, dokázalo svou vnitřní mobilizací a odvahou
porazit rasismus a nastolit pravidla rovné hry, kdy boj za lidská práva a právo
na život nabylo skutečných podob a rozměrů. Zhruba padesátimetrový průvod toho
byl v Ostravě živým důkazem!

Zpečetěný osud Ostravy nabral nový vítr

Osud Ostravy je těžký: nezaměstnanost a stále se zvyšující ohrožení, že
přijdete o práci. Brutální vláda kapitalismu, která otevřeně přiznává
vykořisťování chudých. Podpora ubytoven a ruku v ruce s tím běžící podpora
obchodu s chudobou. Obrovský, otevřený a rozbitý prostor. V tomto osamoceném
velkém městě bez útěchy se zrodil otevřený agresivní rasismus, podporovaný
neonacistickým hnutím nejen z České republiky, ale i z blízkého Polska. Ostrava
jako další vagon rasistického vlaku projíždějícího Českou republikou sem a tam
již od druhé poloviny května.

" Zastavit ho může jen občanská aktivita v
ulicích", jak řekl jeden z řečníků Barevné Ostravy a nevědomky tak zopakoval
jeden ze zásadních cílů platformy Blokujeme!, kterým je aktivizace občanské
společnosti k přímé antirasistické akci v ulicích, ale i jiných formách veřejného prostoru. V Ostravě se to povedlo doposud v největší míře s největším
zastoupením Romů v novodobé historii.

Kdo, když ne my?! aneb "Černí bílí, spojme síly!"

Shromáždění iniciované platformou Blokujeme!, připravované hlavně místními
organizacemi (ProAlt, Salesiánské středisko Don Bosko, Diecézní charita,
Vzájemné soužití a Blokujeme – Ostrava!), získalo i podporu politických stran
(RDS, SRP, SZ, KDU-ČSL, Piráti) a hlavně masivní podporu místních Romů. Sám
název Barevná Ostrava napovídá, že posláním bylo šířit touhu po pestrosti etnické i povah a temperamentů, nikoli černobílé rozdělení světa, v němž spolu lidé neumí
mluvit.

Přestože hlavní organizační tým tvořili právě neromští obyvatelé Ostravy, na shromáždění byla naprostá většina "černých" a kvantitativní podpora ze strany
"bílých" byla velice nízká. Poukazuje to na absenci aktivních občanů schopných
zastat se práva druhých a osobně proti neonacismu vystoupit. O to více si je
potřeba vážit té menšiny z většiny, která stojí proti rasismu spolu s Romy na
jedné straně barikády a dokazuje tak, že barevný svět je možný.

Síla okamžiku zrodila překvapení

Místo jednoho antirasistického shromáždění se konala hned dvě a mělo to oprávněné důvody. Dům na půl cesty na Sokolské třídě čelil verbálním útokům první rasistické
demonstrace, a kdyby policie jeho obyvatele nechránila, došlo by i k fyzickému napadení.
Tentýž scénář se mohl vyplnit i nyní, ale tentokrát členové platformy Blokujeme!
byli prozíraví a na základě zkušenosti rozprostřeli své síly a část aktivistů se shromáždila i před tímto domem. Díky tomu bylo zamezeno útoku na rodiny,
policie tam agresory nepustila. Podobně tomu bylo v nedávné minulosti například
v Duchcově, nebo v Českých Budějovicích, kdy okupace prostoru pomohla ochránit
lidskou důstojnost a možná i holý život.

Horní shromáždění na náměstí Svatopluka Čecha začalo ve 14 hodin. Proslovy
střídalo hudební duo ( kytara – housle ) v provedení dvou slečen, které příjemně
temperovaly atmosféru shromáždění a prezentovaly podporu ze strany většinové části   společnosti. Důležitou část tvořilo závěrečné požehnání i následná bohoslužba v
kostele. Po zakončení shromáždění nebylo bezpečné prostor opouštět, a tak jsme
setrvávali ve společenství ještě nějakou dobu. Občasné tendence rasistů dostat
se na náměstí a "zlepšit situaci ve městě" budily neklid, ale naše spojení v
mírumilovné atmosféře bylo silnější.

Tušená vnitřní touha po tom zastavit ten nekonečný vlak rasistických pochodů
se projevila a na vlastní oči jsme viděli, co to znamená Opre Roma, Opre!
Poklidné shromáždění před kostelem se vydalo na spontánní pochod směrem k Domu
na půl cesty na Sokolské třídě. Heslo " Máme právo žít! " zaplavilo ulice
Ostravy zdravým sebevědomím a hrdostí.

Cílem průvodu bylo dojít k Domu na půl cesty a vyjádřit jeho obyvatelům,
kterým majitel domu zakázal vycházet, podporu "My jsme tady s vámi!" skandoval průvod a s obyvateli domu si vyměňoval pozdravy máváním. V tu chvíli už
padla tma a rasisté, které policie předtím rozprášila, se opět shromažďovali.
Tentokrát na protější ulici.

Průvod Romů a antirasistů dělila od neonacistů jen silnice a kordon policistů. I když
atmosféra dosahovala bodu varu, průvod Romů měl radost ze svobody, kterou mohl
projevit a nechtěl si pokazit vítězství nad rasismem, tím že by se nechal
lehkomyslně vyprovokovat. S rozevřeným transparentem „ Stop pogromům“ se dav
pomalu přesouval zpět na náměstí a teď už nemával jen do oken svým romským
spoluobčanům, ale i všem ostatním kolem, lidem na chodnících, v tramvajích, v
autech. Pocit zadostiučinění a radosti stoupal. "Dokázali jsme se sejít a vydat
do pochodu, bez toho, aniž bychom platili drahé autobusy, z odhodlání, že tento hon na Romy musí
skončit!" se ozývalo po příchodu na náměstí a tím se shromáždění ukončilo.

Co bylo důležité, co bude je ještě důležitější

Ti, kteří byli svědky ostravského překvapení, na něj jistě nikdy nezapomenou.
Ti, kteří již téměř půl roku usilují o probuzení občanské společnosti, která řekne „ne rasismu“, mají radost a vidí, že jejich úsilí nebylo marné.

Vzpomeňme na Budějovice, kde se Romové nenechali zahnat do svých domovů, ale dál
je bránili a stáli před nimi venku. Nebo Vítkov, kde Romové přišli na náměstí a
k velké nespokojenosti pana Vandase zdiskreditovali jeho shromáždění. A ani
vývoj antirasistické aktivity Romů v Duchcově, kde Romové
stále čelí šikaně ze strany "bojovníků" z DSSS, nesmí být opomenut.

Vzpomeňme na Plzeň, Krupku,
Přerov a na všechny spolupracovníky a fanoušky platformy Blokujeme!, která
vyzývá celou společnost ke spojení a k občanské mobilizaci, k tomu, aby v sobě
každý našel dostatečnou osobní odvahu a postavil se proti rasismu. Jedině tak
zastavíme rasismus a neonacismus v našich ulicích a snad i v myslích a srdcích
těch, kteří ho propagují.

Ve všech těch městech Romové, s aktivní podporou jedinců většinové  části společnosti, překonali svůj strach, vystoupili z role oběti do role aktivního
partnera a získali osobní zkušenost v oblasti lidských práv, která je vzdělává a
připravuje na další každodenní boj s diskriminací.

Je možné, že nabyté
sebevědomí, které Ostrava má, se nerozplyne jako pára nad hrncem, ale promění se
v dlouhodobé aktivní občanství a začnou se naplňovat slova jednoho z prohlášení Charty 77:

" Romové sami určí míru a
způsob vlastní integrace!"

Napsáno pro server RomaReact.org