Irena Biháriová: Lidskoprávní sluníčkáři neotravujte, my tady řešíme osady

Vážený pane premiére,

téměř 10 let jsem byla aktivistkou v lidskoprávním sektoru. Přestože v něm po vstupu do Progresivního Slovenska už samozřejmě nejsem, řeči o “lidskoprávních aktivistech”, posazených do uvozovek a pohrdavého kontextu, dodnes vnímám osobně a citlivě. Pamatuji si je z dob, kdy tyto posměšné vzkazy poprvé vysílal Robert Fico, který se neobtěžoval s uvozovkami a rovnou nás nazval lidskoprávními svatoušky. Vaším statusem jste se minimálně v této kategorii zařadili k jeho následovníkům. Škoda, čekali jsme od vás víc.

I když třeba Ficovi uznat, že v době, kdy započal svou imaginární válku i s nevládním sektorem, už ani nevím kolikátou vládu táhnul, měl za sebou dlouholetý boj s veřejností,  roky byl dušen drobnohledem novinářů a dlouhodobě čelil palbě kritiky z řad odborné obce. Trvalo mu tedy podstatně déle, než se spustil a začal otevřeně ztrácet soudnost a sebekontrolu.

Pokud jsem správně pochopila vás včerejší status, vyvedli vás z rovnováhy kritické ohlasy či povzdechy k probíhajícím postupům při karantenizaci osad. Proto jste potřebovali vysmát  se “lidskoprávním aktivistům” a vyhnat je zpoza bájných bratislavských klávesnic (nebýt aktuálních omezení, jistě byste dodali, že “kaváren”) a vyzvat je k tomu, aby si tedy konečně přišli zakusit onen “reálný život”.

Mrzí mě, když vidím, jakými nedůstojnými či přehnaně choulostivými reakcemi zpracováváte kritiku. Jak se při ní opouštíte, a to není ani měsíc,  kdy jste zasedl do premiérského křesla. Je škoda, že každý kritický status či článek berete jako urážku vašeho majestátu a buď zareagujete kňouráním nebo statusem, jaký byl ten včerejší.

Ve skutečnosti mě ve vašem statusu zamrzelo něco úplně jiného, ​​než uvozovky, kterými jste “lidskoprávních aktivistů” posměšně představil:

“Caffe latte do každé osady je základní lidské právo”

Ve vašem statusu jste účelově hyperbolizoval a nafoukl obsah kritiky, kterou odborná obec adresovala vládě ohledně postupů v romských osadách. Je od vás nedůstojné, že aktivisty podhadzujete veřejnosti jako nějaké pomatence “odtržené od reality”, kteří nechápou situaci a nejde jim o nic jiného, ​​jen mudrovat od stolu a řešit nějaké “rozmazlující serepetičky” pro Romy. Už chyběla jen zmínka o tom, že požadovali pro Romy uzákonění základního lidského práva na rozvoz alespoň jednoho caffe latte denně.

Takovou zbytečnou manipulací jste urazili nejen lidi v terénu, ale i samotné Romy, protože běžný člověk si z vašeho statusu odnese zhruba toto: “Lůza z osady má pořád nějaké luxusní nadstandardy, zase tu půlka republiky skáče kolem jejich zadku a ještě si ti bratislavští svatouškáři otevírají pusu! ” Komu přesně jste vlastně touto komunikací chtěl pomoci, pokud ne výhradně sobě? Tato zpráva ublížila jak lidem v terénu,  tak Romům a v neposlední řadě i majoritě, ve které jste tím ještě více upevnil falešný pocit nespravedlnosti.

Romy a svatouškáře ať soudí fejsbukový tribunál.

Toto posměšné svědectví o svatouškářích jste si mohl nechat jako číslo do Cirque du Soleil, možná tam by vám za to někdo zatleskal. Jenže vy už měsíc nestojíte na žádném cirkusovém či divadelním jevišti, ale v pozici, která je tak nevděčná, že vám za ni tleskat nikdo nebude,  ať uděláte cokoli. Čím dříve to pochopíte, tím lépe pro vaši duševní pohodu, tím lépe pro nás všechny. Právě proto, že nestojíte na žádném divadelním jevišti, má každé  vaše slovo, každé vaše souvětí, obrovsky formativní vliv na celou společnost.

Proto i takovýmto zplošťujúcim statusem můžete nadělat kopec škody. Předhodil jste Romy i nevládní organizace facebookovému tribunálu, který dané skupiny lynčuje.  Zbytečně jste tím jen ukázal, koho mentální svět je vám ve skutečnosti blízký.

Zatímco někdo si dělal selfíčka v bratislavských restauracích, svatouškáři už makali v terénu.

Nejsmutnější část vašeho statusu byla ta, ve které jste aktivistům a lidem v terénu nespravedlivě upřel zásluhy.

Dovolte mi, pane premiére, abych vám připomněla, že zatímco vy jste s kolegou Sulíkem ochutnávali noky a dělali si selfíčka z bratislavských kaváren, tito lidé byli už dávno v terénu. V té době jsme nepocítili z vaší strany zájem bojovat o úpravu karanténních režimů pro lidi houfně se vracejících ze zahraničí. Vykřikoval jsete směrem kbývalému premiérovi Pellegrinimu jen onu obehranou mantru – že nemá plán. Obávám se, že ho dodnes nemáte ani vy.

A protože ani vaše vláda neohlásila žádnou aktivitu směrem k marginalizovaným komunitám, vznikla spontánně na FB skupina aktivistů, lidí z terénu, nevládních organizací, romských stakeholderů či obyčejných solidárních lidí, dokonce se zapojením tehdejšího zmocněnce Ábela Ravasze, kteří první začali dávat hlavy dohromady. Domlouvali se jak pomoci Romům v osadách, jak pomoci majoritě před nákazou, jak usměrňovat starosty či jak komunikovat s příslušnými úřady. Někteří řešily distribuci roušek, jiní připravili osvětová videa či letáky v romštině. Odborníci z této skupiny společně vytvořily fundovaný a základní rámec návrhů a opatření pro Regionální úřad veřejného zdravotnictví. Velmi cenným gestem byl fakt, že se pod tyto požadavky podepsal i Abel Ravasz a adresoval je Ústřednímu krizovému štábu. Některé body jsem z něj propagovala i já zde.

Souběžně s tím terenní pracovníci z organizace Zdravé regiony udělali v terénu práci hodnou obdivu. Jde o tzv. asistenty podpory zdraví, kteří jako první, a často možná i na vlastní riziko, zmapovali část osad – vybrali data o osobách došlých ze zahraničí a o lidech s příznaky Covid-19. Spadají sice pod organizaci v gesci MZ ČR, ale jejich aktivity vycházely z jejich vlastní iniciativy a odhodlání.

Když jsem o několik dní později slyšela revoluční nápad na vaší tiskovce, že jdete vybrané osady monitorovat a zmapovat, tak mi to pověstné bratislavské lattečko zaskočilo v krku, protože to za vás už udělal někdo jiný. A zvládl to bez tanků, kukláčov, armády či vrtulníků. Vaším úkolem bylo s nimi následně už jen spolupracovat a zajistit testování.

Za ostatní svatouškáře musím zmínit ještě neziskovku Člověk v tísni. Protože pokud jde o poskytování humanitární pomoci, zajišťování potravin, logistiku, evakuační plány, tak toto všechno mají bohatě nacvičené ze zemí zničených válkou, přírodními katastrofami a tudíž jsou zvyklí pracovat v daleko dramatičtějších podmínkách, než máme naštěstí na Slovensku. Moji bývalí kolegové z této organizace mají zároveň za sebou kopec úspěšných projektů v integraci Romů a jsou denně přímo v terénu. Ne, neseděli za “bratislavskými klávesnicemi”, ani ve Starbucks, dokud byl otevřen, ale ochotně nabízejí pomocnou ruku obcím, státu i komunitám.

To, co někomu zní jako svatouškářský výmysl, je pro jiné existenční otázka

Angažovanost a pozornost o nuzné by samozřejmě neměla směřovat jen do osad, ačkoli pro známá specifika opravdu vykazují znaky vyššího rizika šíření nákazy. Na Slovensku však máme desítky tisíc lidí, kteří žijí z dávky v hmotné nouzi (její nejvyšší příděl na jakkoli početnou rodinu je okolo 200, – eur), matky samoživitelky, rodiny na dně existenčních možností. Jsou to i příslušníci majority. Jak stát myslí na ně? Jak u nich může fungovat cashflow? Jak si mají dělat zásoby potravin podle různě zpřísněných režimů? Kde je mají skladovat potraviny, pokud nemají ledničku? Jak si seženou dřevo, pokud žijí v provizorních domcích? Jak je budeme karantenizovat, pokud obývají sociální byty na úrovni maringotky či sociální ubytovny? Jak zajistíme jejich přístup k hmotné dávce, když nemají účet v bance a hrozí velké fronty na poštách?

To jsou ty “směšné otázky”, pane premiére, které jste zmanipulované zhutnil ve vašem včerejším statusu, což ukazuje, jak přízemní jsou starosti svatouškářů. Jsou to otázky, kterými si denno denně lámou hlavy tisíce lidí, bez ohledu na barvu pleti, na celém Slovensku. Ti, kteří jsou nejchudší, bez ohledu na to, zda žijí v osadě, nebo v prostředí majority. To jsou ti, na kterých se tradičně zapomíná, když se řeší záchranné balíčky pro střední či velké firmy, podnikatele, OSVČ či zaměstnanců. To jsou ti, pro které stát žádný záchranný balíček nepřipravil. A pokud se dnes někdo ptá, jak jim bude stát distribuovat potraviny, vodu či dřevo, pokud se ocitnou v izolaci, tak se lehce stane terčem vašich posměchu.

Co je dovoleno v osadě, je nepředstavitelné v Ružinově.

Pokud vyhodnotíte, pane premiére, že třeba zpřísňovat opatření a vysvěětlíte, že vzešly z odborného konsensu, občané vás budou respektovat. Mně je vaše snaha o upřednostnění veřejného zdraví před ekonomikou sympatická. Nepodkopávala jsem vaše návrhy zřízené před velikonočními svátky a vím, že i mnoho “svatouškářů” vás v tom podpořilo.

I nouzový stav má však svá pravidla a lidskoprávní limity. Pokud zavřete osadu s potvrzenými případy infikovaných, musíte zajistit dvě podstatné věci. Jedna se týká poskytnutí řádné zdravotní péče nemocným, jejich přesun do řádné karantény (ne do kumbála, kde naposledy skončili Romové vracející se ze zahraničí, několik dní bez vody a jídla). Ta druhá věc je zajistit ochranu života a zdraví osobám, kteří v karantenizovaném pásmu uvízly – zajistit jejich životní potřeby, fyzické oddělení od infikovaných ve vnitřní karanténě, ale například i docházku osob z osady, kteří nejsou infikováni, za prací.

A pak toto přesně bychom museli uplatnit i v Ružinově, pokud nastane obdobná situace a stejná epidemická hrozba, jako v osadě. Jenže to by byla jiná sranda, kdyby celé sídliště v Bratislavě (které má mnohem více infikovaných než kdekoliv jinde na Slovensku), zůstalo obehnáno páskou, bez přístupu k ničemu. Takové nadbytečné a neopodstatněné omezení si vůči Ružinově (naštěstí a chválabohu) nedovolíme. Ani nedojdete testovat sídliště s armádou a vrtulníky. A pokud by vás nějaký “lidskoprávní aktivista” upozornil, že lidé v Ružinově potřebují zajistit přísun potřeb nezbytných pro jejich přežití v izolaci, tak tehdy byste takto směšné statusy asi neměl odvahu napsat. Proto pokud nepanikaříme vůči obyvatelm Ružinové, pak se tak nechovejme ani k lidem v osadách. Ano, v obou skupinách se najdou jednotlivci, kteří omezení nerespektují, ale nejsou důvodem, proč trestat kompletní izolací celou skupinu.

Zkrátka, ani v nouzovém stavu není přípustné, aby se s jednou skupinou ve stejné situaci jednalo jinak, než s druhou, přičemž jediným kritériem je jen to, že tu druhou skupinu považujeme za “příliš hloupou” a apriori nedisciplinovanou.

Nejsme vaši nepřátelé

Pane premiére, kdo jsem já, abych vám říkala, co máte dělat. Máte tým odborníků, máte v rukou všechny kapacitu státu. Já vás chci poprosit jen o jediné, važte slova. Ať už vůči mým bývalým kolegům, lidskoprávním aktivistům a aktivistkám, kteří léta statečně působí v těch nejméně populárních tématech a nikdy se nedožili premiéra, který by se jich zastal. A stejně citlivě zvažte, jak komunikujete o Romech v kontextu epidemie. Nežádám vás o politickou korektnost. Ale základní rozum a úctu, kterou od premiéra očekáváme. To,  že nebude zneužívat infikovaných Romů na strašení Slovenska apokalyptickými scénáři a nebude urážet práci těch, kteří se Slovensku snaží v těchto nelehkých časech pomáhat.