IPSI: Nepokoje nevznikají kvůli sociálním dávkám, ale kvůli šíření fám o jejich pobírání

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) navštívila 19. září Výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny, kde poslankyním a poslancům sdělila, že nemá hotovou revizi sociálních dávek plánovanou na duben 2019 a že se neplní ani ostatní body tzv. Patnáctera opatření k řešení situace v sociálně vyloučených lokalitách.

Rozlíceným členkám a členům výboru pak přislíbila dokončení obojího v nově zřízené komisi, která se bude od 2. října scházet na ministerstvu práce a sociálních věcí. Za Institut pro sociální inkluzi (IPSI) se jednání této komise budeme účastnit. Doufáme totiž, že se nám spolu s pomáhajícími organizacemi podaří ministerské úředníky, zákonodárce a zástupce obcí upozornit na úskalí uvažovaných změn v dávkách na bydlení. Nepřestaneme také připomínat pošetilost očekávání od samotného „Patnáctera“, jehož jediným účelem bylo odklonit v září 2018 pozornost veřejnosti od nedodržení legislativního plánu vlády připravit do října 2018 věcný záměr zákona o sociálním bydlení.

Zkreslení po prohlídkách vyloučených lokalit, kterým politici neodolají

Jana Maláčová navštívila na pozvání starostů ze strukturálně postižených regionů už několik sociálně vyloučených lokalit a snaží se vyhovět jejich volání po „přísném metru na chudé“. Kromě největší sociálně vyloučené lokality v Česku, litvínovského Janova/, kde se ministryně jako další v dlouhé řadě politiků nechala zlákat k prohlídce zničeného sídliště rovnou strůjcem místní destruktivní politiky nulové tolerance Martinem Klikou (ČSSD), navštívila Maláčová také v rámci výjezdu zmíněného sněmovního výboru v průběhu vysílání populárního seriálu MOST! / mostecké sídliště Chanov. U podobných exhibic je pochopitelně vždy plno novinářů, jimž je potřeba sdělit nějaké dojmy a „závěry“.

Nejinak tomu bylo i při posledním incidentu toho druhu, přenocování ministryně v dočasně pronajatém bytě poslankyně Evy Fialové (ANO) a následném pořízení upomínkových fotografií s s nechvalně známými aktéry místní sociální politiky, v čele s vedoucí sociálního odboru Ivany Šťastné, jejímž přičiněním je nyní celé Ústí nad Labem největší bezdoplatkovou zónou v zemi. Výsledek těchto akcí? Výroky ministryně Maláčové o hrozbě nepokojů, pokud nebude provedena revize dávek na bydlení.

 „My jsme krátce před tím, než tam začnou občanské nepokoje. Ty věci před deseti lety v Ústeckém kraji, to nebyla anomálie. A nedej bože, aby se zhoršila hospodářská situace. Troufám si říci, že je to časovaná bomba,“ řekla Maláčová před poslanci na adresu vyloučených lokalit.

Je revize dávek na bydlení skutečně nutná kvůli hrozbě nepokojů?

Hrozí-li v Česku kvůli sociálním dávkám nepokoje, pak jen proto, že politici na místní i národní úrovni o dávkách a jejich vlivu na vznik ghett přitakávají populistům šířícím fake news o tom, jak vysoký životní standard bezpracně získané sociální dávky znamenají.

Senioři nebo rodiče dětí, kteří tak tak utáhnou své náklady na bydlení z důchodu a „brigád“, jsou pak logicky nasupeni proti těm, kteří podle nich „do práce chodit nemusí a stát jim ještě platí bydlení“, čehož si neváží, jen si pokaždé svůj byt zničí a stát do nich opakovaně „cpe další dávky“.

Místní a národní politici nemají dost odvahy, a někdy ani ochoty, seznamovat veřejnost s tím, že v této zemi za desítky let neřešené politiky bydlení „dolních“ pár milionů občanů, totiž těch bez hypoték, zděděných bytů a vil, neexistuje pro některé domácnosti a jejich životní situace šance dostat se k bytu, za nějž by mohly platit nájemné odpovídající jejich možnostem.

Nepokoje nehrozí proto, že by dávky na bydlení byly tak horentně vysoké a k dispozici každému, kdo natáhne ruku. Dávky jsou v Česku jedinou podporou bydlení pro nízkopříjmové. Tento jediný způsob je přitom, nejméně od hospodářské recese v roce 2011, trvale osekáván, namísto aby byl postupně doplňován, někdy i nahrazován, službami a byty, což způsobuje další katastrofy.

Kdo pobírá dávku nižší, než kolik činí jeho skutečné náklady na bydlení (ať je to bydlení kvalitní nebo ne – je to zkrátka jediné bydlení, které je k dispozici), ten musí peníze sehnat jinak. Dříve to bylo odvozem čehokoli z kovu do sběrných surovin (mizení zábradlí, topení …), dnes spíš nelegální prací, kšeftováním s auty nebo jiným zbožím, případně prodejem drog či svého těla.

Vyřeší se tato mizérie odnětím dávek na bydlení, nebo se může ještě zhoršit? Na to ať si odpoví například poslanec Jan Bauer (ODS), který navrhuje dávky sebrat na půl roku až rok pachatelům přestupků a trestných činů.

Ministryně Maláčová svůj alarmismus (což je výraz, který ráda vytahuje na své oponenty) myslela tak, že pracující lidé půjdou pochodovat proti „dávkařům“, podobně jako v roce 2008 v Litvínově, v roce 2011 ve Varnsdorfu nebo v roce 2013 v Duchcově, protože už mají dost toho, jak si někdo žije jako v bavlnce na státní útraty, zatímco oni se svou podprůměrnou mzdou na žádné dávky nedosáhnou a na všechno, tedy i na nájem, si musí nejprve vydělat.

Ve zmíněných letech skutečně lidé vyšli do ulic, protože se neměli dobře. Výrazně jim k tomu ale napomohly právě podobná prohlášení o nutnosti zrušit „nespravedlnost“, která ve skutečnosti vůbec neexistovala, totiž že lidé s dávkami na bydlení mají život snadný nebo že nemusí pracovat, práci si aktivně hledat ani posílat své děti do školy (což nebyla pravda už v roce 2007!).

Kdo jiný než ministryně sociálních věcí by měl lépe vědět …

…, jaká je ve skutečnosti výše dávek na bydlení, jak nepatrný a přesto stále klesající je jejich objem ve státním rozpočtu i v balíku ostatních dávek a jak tvrdé jsou podmínky pro jejich získání a zachování? Na co vůbec politiky máme, když jen přitakávají prokazatelně nezodpovědným místním politikům, nepoučeným zákonodárcům a nekompetentním úředníkům, místo aby problémy veřejnosti sami objasňovali a vydávali pokyny k jejich řešení?

Na šíření poplašných zpráv ministryni nepotřebujeme, na to si občané vystačí sami se svými bublinami na sociálních sítích a dezinformačních webech, občas i s podporou extrémistických stran a hnutí. Od členů vlády očekáváme předložení zákona o sociálním bydlení a nasměrování prostředků do postižených oblastí obcím na odkup bytů, jejich rekonstrukci a na smysluplnou místní politiku sociálního bydlení, včetně podpory nezbytné sociální práce a terénních sociálních služeb.