Hrozí českým školám v příštím roce chaos? Stále více odborníků i učitelů začíná pochybovat o přípravě na inkluzi.

„Zvláštní školy“ budou zrušeny, všechny děti se z nich přesunou do nepřipravených škol „normálních“ – tam budou chybět asistenti pedagoga, pomůcky, učitelé… Zavládne chaos, nespokojení budou učitelé, rodiče i děti. A teprve tehdy snad začnou lidé naslouchat těm, kdo před unáhlenou „inkluzí za každou cenu“ varovali…

To, co ještě nedávno připadalo mnohým zastáncům inkluze jako poplašná zpráva a hysterický scénář obhájců minulých pořádků, začíná alespoň zčásti vypadat jako reálná hrozba.

Problém je totiž v tom, že od příštího školního roku sice začíná platit „inkluzivní“ novela školského zákona, ale ministerstvo školství zatím neřeklo téměř nic o tom, jak bude přechod ke společnému vzdělávání vypadat, co bude vyžadovat od ředitelů „zvláštních“ i normálních škol, jakou podporu školy skutečně dostanou, kolik bude k dispozici peněz…

Nezodpovězených otázek je přitom mnoho.

Snad se na tom pracuje

„Novela zákona byla přijata na jaře, je říjen, a stalo se mezitím vůbec něco?“, ptal se včera na diskusi odborníků a učitelů Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin. „Je připravený itinerář přechodu k novému systému, vědí ředitelé škol, co mají dělat?“

Klára Laurenčíková, která nejenom vede odbornou společnost pro inkluzi, ale je dnes i v poradním sboru ministryně školství, odpověděla: „Nevím. Snad se na tom pracuje.“ A dodala: „Je nezbytné vytvořit a vysvětlit mechanismy pro finanční podporu škol. Znovu nastavit poroces diagnostiky dětí. Předat jasné instrukce pro základní školy praktické („zvláštní školy“). Vhodná by samozřejmě byla komunikační kampaň ministerstva směrem ke krajům a obcím, tedy zřizovatelům škol.“

Na doplňující Feřtekovu otázku „kolik bude přechod k inkluzi stát“, Laurenčíková dodává: „O posledním oficiálním čísle představu nemám.“

Snad se na tom pracuje. Ale ani členové poradního sboru ministryně informace nemají. Natož aby je měli ředitelé škol nebo učitelé či odborníci mimo ministerstvo.

Může inkluze fungovat?

K čemu má vlastně od příštího školního roku dojít? „Inkluze“ se díky neustálému opakování a různým interpretacím stává těžko srozumitelným zaklánadlem. Zkusme to zjednodušit: Jde o to, aby se co nejvíc dětí mohlo učit společně a aby školy na začlenění dětí s rozmanitými hendikepy mohly bez problémů získat finanční i odbornou podporu.

Zatím je to tak, že i školy, které chtějí přijímat děti se speciálními potřebami narážejí především na finanční bariéry – asistenty pedagoga, psychology, specialisty nemají z čeho zaplatit. Peníze shánějí z různých grantů a dotací, dohlédnou nejdál do příštího roku a zejména menší školy nemají šanci peníze najít ve vlastním rozpočtu. A některé školy takové děti ani nechtějí.

Ideální zjednodušená představa o inkluzi je tedy ta, že když školy nebudou mít problém peníze získat, zaplatit asisenty, psychology, speciální pedagogy a speciální pomůcky, případně i rozdělit přeplněné třídy, nebudou se inkluzi bránit. A celý proces bude mít šanci konečně se docela rychle rozjet. Jistě, že do hry vstupuje víc faktorů, ale tento základ by skutečně mohl fungovat – školy už dnes myšlenkově na inkluzi připravené se nových možností rády chopí a ty ostatní se budou dostávat pod stále větší tlak, aby to také zkusily.

Jiná věc je, jestli školy vůbec dostanou tu šanci…

Co se vlastně stane?

Jak už řečeno – tuší to možná jen velmi úzký okruh zasvěcených. Ti ostatní se mohou jen domýšlet, jak to celé dopadne. Není například jasné, co se stane se „zvláštními školami“.

Zjednodušeně: Dnes se v nich učí děti podle redukovaných osnov (příloha LMP, tedy pro děti s „lehkou mozkovou poruchou“), ve třídách je jich méně, učí je speciální pedagogové a školy dostávají speciální finanční podporu. Příloha LMP bude ovšem zrušena a ze škol „zvláštních“ se mají stát školy „normální“. Je to sice něco, co si kritici českého školství přejí už desítky let, nicméně i oni jsou dnes v nejistotě, protože nevědí, jak ke změne dojde.

Pokud se totiž ze „zvláštní“ školy stane „normální“ škola, pravděpodobně ztratí dosavadní nadstandardní finanční podporu, speciální pedagogové podle vloni přijatého zákona navíc nemají kvalifikaci na to, aby na normální škole učili třeba matematiku nebo češtinu. Ředitel by měl tedy uvažovat o obměně pedagogického sboru, rychle sehnat nějaké dotace, protože malý počet dětí „školu“ neuživí, nebo přitáhnout nové děti, což není pravděpodobné, protože jeho školu dosud většina rodičů zřejmě nepovažuje za „dobrou adresu“.

Ředitel ale neví, co má nebo bude muset udělat. Ministerstvo mu nic neřeklo. A tak jeho škola možná prostě zkrachuje.

I „normální“ školy řeší obdobné problémy: Kdy bude jasné, jak je to s finanční podporu? Opravdu si budou moci dovolit přijímat hendikepované žáky? Jedna věc je zákon, druhá věc prováděcí vyhláška a konkrétní mechanismy. Jenže, kdy ty budou připravené, školy nevědí.

Začátek příštího roku je na prvního pohled ještě daleko. Zápisy do prvních tříd začínají v lednu.

A stane se něco?

Skepsi a nejistotu na vřerejší diskusi jasně vyjádřili někteří panelisté. Na otázku serveru Romea.cz, zda se podle nich skutečně od příštího roku začne něco podstatně měnit, odpověděla ředitelka pražské základní školy a gymnázia J. Gutha -Jarkovského Jitka Kendíková takto: „Moc si to přeju, ale obávám se, že k tomu nedojde. 1. září nebude přelomové. Dlouho budeme čekat na prováděcí vyhlášku a pak budeme hledat „české cesty“, jak to celé obcházet. Pro ty, co jsou na inkluzi připraveni, se nezmění nic. A ti ostatní zůstanou letargičtí.“

Starosta Žlutic a bývalý ředitel místní základní školy Václav Slavík souhlasil: „Nestane se nic. Bude se masově hledat způsob, jak vyhovět legislativě a zároveň nepřispět k naplnění jejího smyslu. Ale můžeme si za to jedině sami – ten proces je nepřipravený.“

I zastánci inkluze tedy dnes propadají stále hlubší skepsi. Jejich obavy se dají shrnout do dvou základních: Buď nastane chaos nebo se nestane nic.

Těžko říci, která z těch variant je po desítkách let přípravy na inkluzi horší.