Společné vzdělávání podle ministryně školství: Pro „romské školy“ se nic nezmění

Plán společného vzdělávání není žádné „sociální inženýrství“ a tak není možné si myslet, že by romské děti, které chodí do „romských škol“ v ghettech, začaly náhle chodit někam jinam. Inkluze prostě není žádný holubník. Alespoň tak to vypadá podle výroku ministryně školství Kateřiny Valachové z rozhovoru pro Deník.cz

„Pro školy, které se nacházejí například v sociálně vyloučených lokalitách a jsou navštěvovány zcela nebo převážně romskými dětmi, novela žádnou razantní změnu představovat nebude. Od 1. září 2016 tyto školy rozhodně rušeny nebudou a jejich žáci mávnutím kouzelného proutku také nezačnou navštěvovat školy v okolí,“ říká v rozhovoru Valachová. „To ani nikdo neplánoval, nehrajeme si na sociální inženýry. Tyto školy, byť se na nich vzdělávají děti převážně romské, se už dnes maximálně snaží o to, aby nebyly nějakým uzavřeným hradem. Novela nám dává šanci do budoucna společně se vzdělávat, protože přestanou existovat materiální a personální překážky.“

Je to realistický pohled na věc. Kouzelný proutek skutečně nezařídí nic. Ale stejně je to podle mě trochu divný pohled na budoucnost inkluze od političky, která je zodpovědná za její prosazování. Nedrží se trochu příliš při zemi? A co míní tím „sociálním inženýrstvím“?

Jedině „sociální inženýři“ mohou dosáhnout toho, aby romské děti z ghett chodily do školy společně s ostatními dětmi? Co potom znamená „společné vzdělávání“ v pojetí těch, kdo „sociální inženýři“ nejsou? Něco jako „svůj k svému“? Neboli společně mezi svými?

Ano, ministryně má pravděpodobně na mysli, že ta změna nepřijde ze dne na den a že tady máme nyní základ, na kterém se dá dál pracovat. Máme šanci, protože tu nebudou „materiální a personální“ překážky. Dobře, to je určitě pravda. Ale co překážky „společenské“? Že „bílí“ rodiče nepošlou své dítě do „romské školy“ a že nebudou ani chtít, aby se děti z „ghetto škol“ přesouvaly do škol „normálních“? A že ghett spíš přibývá, než aby mizela?

Co s tím? Je každý návod na změnu „sociální inženýrství“? Nebo mají sociálně demokratičtí politici zodpovědní za společné vzdělávání a boj se sociálním vyloučením i nějaký jiný politický pohled na věc?