František Kostlán: Vítkov - vzájemnost, absurdity a paradoxy, dialog
Park
v Husově ulici, ubytovna v Opavské ulici a náměstí Jana Zajíce, kde se
shromáždili i účastníci protiromského pochodu. Na těchto třech místech
se ve Vítkově sešli lidé, kterým se nelíbilo, že neonacisté a s nimi
bohužel i někteří místní, demonstrují právě v tomto městě, kde došlo k
zatím nejhoršímu žhářskému útoku na Romy. Romové i lidé z
občanské společnosti se začínají probouzet, zvedat
hlavu, jednat sami za sebe i si všímat toho, co potřebují druzí. To je
obecný jev poslední doby.
Paradoxy a absurdity
Neonacisti
a další násilníci ovšem udělali tu chybu, že demonstrovali právě ve
Vítkově. Tím tento proces nechtěně akcelerovali. Nebýt toho, bylo by
toto probouzení vzájemnosti pozvolnější. A nemělo by tu sílu. Vítkov
dnes kvůli žhářskému útoku patří ke smutným symbolům lidského zla a
malosti.
Podpora přišla z více míst České republiky, od
anglických i dalších evropských romských organizací. Přes velkou
vzdálenost a úmorné vedro se tu sešli lidé z celé země, Romové i
gadžové z Ostravy a okolních měst, ze severu Čech, například z Krupky,
z Brna, Prahy či Chebu. Hojně tu byla zastoupena platforma Blokujeme, které se účastní více jednotlivců i organizací. Setkání v parku ale organizovala Strana rovných příležitostí. Její představitelé, kteří jindy projednávají s anticiganisty protiromské zákony, měli potřebu brojit tu proti anticiganismu.
Naopak
nepodpora přišla od několika bohatších Romů. Podle několika svědectví
do parku v Husově ulici, kde probíhalo proromské shromáždění, dorazilo
několik takových samozvaných "mluvčích" v čele s Vladimírem Leškem a
přikazovali lidem, čeho se (ne)smějí účastnit. Leško coby majitel
několika ostravských ubytoven patří k těm, kteří odírají vlastní lidi i
daňové poplatníky v podobě lichvářských nájmů za bydlení na úrovni
středověku (stát na ně doplácí formou příspěvků na bydlení). Patří také ke
skupině ostravských Romů, kteří vydali prohlášení, v němž vysvětlují,
proč akci ve Vítkově nepodporují.
Přinejmenším
někteří lidé z Vítkova, kteří se účastnili protiromské demonstrace a
pochodu, pouze využili situace. V neonacistech se nevidí, sami rasisty
nejsou. "Ti vepředu (neonacisté) nejsou místní, jsou bůhví odkud a naše
problémy nevyřeší," říkali sami během pochodu.
Vítkovské absurdity a paradoxy nejsou asi tímto výčtem završeny, ale ty jmenované patří k nejkřiklavějším.
Vítkovští umějí diskutovat
Média
informovala o tom, že pochodu se zúčastnilo 200 až 300 "pravicových
radikálů", což je informace zavádějící. Mohlo zde být třicet až padesát
neonacistů a dalších extremistů, ostatní patřili k lidem z Vítkova a
okolí, kteří si sem přišli vybít svůj nashromážděný vztek. Podle jejich
slov byl hlavním motivem k účasti na protiromské demonstraci pocit, že
se o jejich problémy nikdo nezajímá a nikdo z odpovědných činovníků je
nechce řešit. Při rozhovoru s námi opakovali různé stereotypy a
nepravdy nasbírané z hoaxů a dalších vymyšlených zpráv, jak je
všeobecným zvykem, ale nezůstali u toho, jmenovali i konkrétní věci,
které jim vadí, například:
- Ubytovna
v Opavské ulici je podle nich přecpaná a z toho plynou další problémy:
zvýšila se drobná kriminalita, především krádeže kovů, někteří Romové
jsou schopni jim vlézt na zahradu když nejsou doma a tam vzít něco
kovového. Romské děti, ale především puberťáci a adolescenti jsou
neomalení a drzí, místní lidé se jich bojí – kolem ubytovny radši
nejdou, když nemusejí. - Média podle nich informují o místní situaci nepravdivě, a to, co je skutečné trápí, novináře nezajímá.
- Problémy neřeší ti, kteří by měli, počínaje představiteli státu a konče městskými politiky a úředníky.
S
těmito lidmi jsme hovořili během pochodu. Potřebovali se vypovídat,
sdělit někomu své dojmy, poté však byli ochotni i naslouchat a
diskutovat s námi. Na některých věcech jsme se shodli. A některé jejich
předsudky vycházely pouze z neznalosti Romů, jejich způsobu života a
možností, které ve skutečnosti mají. To nasvědčuje domněnce, že kdyby
spolu lidé bez ohledu na národnost dokázali vést dialog a následně si i
v lecčems vyhovět, odpadla by většina důvodů ke vzájemné nevraživosti.
Lidé
z ubytovny by také rádi o svých problémech diskutovali, ale ani oni k
tomu nemají prakticky žádnou možnost. Většina z nich patří k těm
nejchudším lidem v České republice a mají stejné problémy jako lidé
žijící v ostravských či severočeských ghettech – ve škole či při
shánění zaměstnání. A v soužití vůbec – okolí jim silně a často dává
najevo, že jsou "méněcenní", natož aby jim někdo naslouchal.
Vítkovští, Romové i "bílí" umějí diskutovat. Teď jde jen o to, jestli se najde platforma, kde by mohli (a chtěli) hovořit spolu.