František Kostlán: Rasismus a paušalizace v Česku jsou nezničitelné. Počínali si tak už nacisti a komunisti

Stejně jako nacisté a komunisté

V pediatrické ordinaci Markéty Feninové, provozující praxi v západočeské Aši, se v pátek 29. listopadu objevila cedulka s upozorněním, že doktorka odmítá registrovat romské pacienty. Cedulka umístěná v čekárně obsahovala vzkaz: “S ohledem na zvyšující se agresivitu Romů s okamžitou platností tyto neregistruji.” Lékařka ji odstranila až po domluvě se starostou Aše Vítězslavem Kokořem.

Její počínání by bylo pochopitelné, kdyby nechtěla registrovat konkrétní lidi, pokud ti na ni byli skutečně agresivní. Paušalizace na všechny Romy bez rozdílu je ovšem rasistickým výkřikem hlásajícím kolektivní vinu. Připusťme teoreticky, že to paní doktorka napsala ve vzteku či v rozhořčení, tím spíš však vyšly najevo automatismy či stereotypy uvažování v české kotlině běžné: hodíme to na všechny.

Žádnému z takto jednajících lidí přitom nedochází, že úplně stejně uvažovali nacisté vůči Židům, Romům i Čechům. A komunisté vůči každému, kdo neměl „dělnický původ“. Následky takového počínání přitom znají všichni – na konci čeká týrání a smrt těch, kteří byli naházeni do jednoho pytle. Holocaust nezačal až v plynových komorách, ale v momentě, kdy společnost přijala jako normu, že je správné diskriminovat některou z menšin jako celek.

„Romská drzost“

Horkou chvilku zažila i romská rodina ve slovenské obci Nižná Myšľa, která měla „tu drzost“ (jak se vyslovila jedna starousedlice), že koupila dům v jedné čistě bílé obci a dokonce se do něj nastěhovala. Slovenští Knedlíci se vzbouřili, chtěli kvůli tomu odvolat starostu a dávali to za vinu i realitnímu makléři. Sousedka Romům vyhrožovala, ať se neopovažují chodit na ulici. Ta rodina přitom vydělala na koupi domu tvrdou prací v Británii, jak řekl makléř.

To není čistě slovenská záležitost, čeští Knedlíci za těmi sousedními nezaostávají. Už před lety jsem popsal případ starší paní z Orlové, vdovy, která se starala o vnuka postiženého mozkovou obrnou. Bydlela v domě, který patřil RPG Byty, ve zdravotně závadném bytě. „Prý je to byt první třídy – komfort, přitom sem zatéká, v ložnici a v koupelně mám na zdi plíseň, v kuchyni kvůli vlhkosti neustále opadávají kachličky a navíc tu mám zavedenou jen studenou vodu,“ řekla mi ta paní. Přes realitní kancelář získala byt v paneláku v jiné části Orlové.

Přišla se na něj podívat, líbil se jí a s agenturou domluvila, že se tam s vnukem nastěhují. Před domem ji při stěhování čekali místní nájemníci. Ti sepsali petici, že v domě nechtějí Romy a paní s vnukem odmítli vpustit do domu. Na policii jít nechtěla, doufala, že se to může časem změnit. Ocitla se na ulici, protože v rámci přestěhování dala výpověď v bytě firmy RPG Byty.

Tato firma jí nakonec ten samý byt znovu pronajala, v ten samý den, kdy se z něj vystěhovala. Zvýšila však o několik set korun nájem. „Vychovala jsem pět dětí, šestnáct roků makala na šachtě, ani manžel ani já jsme nebyli nikdy trestáni, nikomu nic nedlužím, všechno zásadně platím včas, ale pořád se mnou někdo zachází jako s méněcenným člověkem.“

Knedlíkovská „logika“

Stanislav Tomáš byl 19. června 2021 zadržen v Teplicích policisty, kteří mu několik minut klečeli na krku a nohou. Videozáznam z incidentu se rychle rozšířil na sociálních sítích a vyvolal protesty Romů. Policie následně prohlásila, že smrt byla způsobena intoxikací drogami, nikoli samotným zákrokem. Tyto závěry však byly zpochybněny nezávislými odborníky i právními zástupci rodiny. Všechny české instituce, jimiž to prošlo, shledaly zásah policistů v pořádku, ale případem se zabývá Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

„Poté, co jsme vyčerpali všechny vnitrostátní opravné prostředky, doufáme, že se Stanislavu Tomášovi dostane spravedlnosti u štrasburského soudu,” řekl Đorđe Jovanović, předseda Evropského centra pro práva Romů, „tento případ ukazuje nejen na dlouhodobý problém policejního násilí vůči Romům, ale i na absenci čehokoli, co by připomínalo nezávislé, nestranné a důvěryhodné vyšetřovací postupy.”

A právě o to jde. České instituce, Generální inspekce ozbrojených sborů, státní zastupitelství a soudy, leckdy jednají podle knedlíkovské „logiky“. Tu skvěle parodoval spisovatel Jaroslav Hašek ve svém Švejkovi, když popisoval scénu z vězeňské vazby po atentátu na arcivévodu Ferdinanda v Sarajevu: „Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej,” opakoval zježený muž. „Kristus Pán byl taky nevinnej,” řekl Švejk, „a taky ho ukřižovali. Nikde nikdy nikomu na nějakým nevinným člověku nezáleželo. Maul halten und weiter dienen! (Drž hubu a koukej sloužit) – jak říkávali nám na vojně. To je to nejlepší a nejkrásnější.” Švejk si lehl na kavalec a spokojeně usnul.

Takových případů, v nichž existují pochybnosti o způsobu zadržování osob ze strany policistů, je víc. Vzpomeňme třeba na 26letého Roma z Děčína, který trpěl schizofrenií. V roce 2011 ho u něj doma zadržovala policie už v momentě, kdy se zklidnil, za pomoci paralyzéru i zakleknutí, muž následně v sanitce zkolaboval. Podařilo se ho oživit, ale za několik dní zemřel v nemocnici. I tehdy podle inspekce zásah proběhl v pořádku.

Ono „zaklekávání“ (dotyčného položí na břicho a kleknou mu zezadu na krk) je dnes bohužel už obvyklou metodou. Na vlastní oči jsem viděl, jak policisté povalili na zem a zaklekli člověka, který se vůbec nebránil a dokonce nastavil ruce, aby mu mohli dát pouta bez problémů. Neváhali ani v roce 2021, během pandemie, v Uherském Hradišti povalit a zakleknout muže, který se nebránil, před jeho vlastním malým synem – a to jen proto, že na ulici neměl roušku. Pokud policisté zaklekávají i podezřelé etnické Čechy, co by jim mělo bránit v několikaminutovém zaklekávání Romů? Ve zdejší knedlíkovské atmosféře asi nic.

Mezinárodní den Knedlíků

Možná bychom měli vymyslet úplně jiný mezinárodní den, třeba oslavu českých Knedlíků. (Knedlíkem s velkým K na začátku mám na mysli bílého tvora bez srdce a mozku, který nepochybuje o vlastní nadřazenosti – nemyslím tím tedy všechny Čechy, ale pouze ty, kteří se tak chovají.) A nezapomeňme, že Knedlíky podporují ve volbách i někteří Romové, takže by to byl i jejich svátek.