Edita Stejskalová: Mravní nárok na plnou integraci aneb okatá nespravedlnost

Bez našeho podílu na politické moci ztrácí integrace smysl

Martin Luther King jr. ve svých veřejných projevech neustále opakoval právo Afroameričanů na integraci. V žádném případě ale neměl namysli udržovat zažitý řád a představy bílých o integraci. Mluvil nahlas, hrdě a přesvědčivě o integraci z pohledu černochů. Jsem toho názoru a nebudu sama, že bez našeho podílu na politické moci ztrácí integrace smysl.

King mluvil o integraci jako o rovnoměrnějším podílu na politické moci, protože jen z ní vyplývá spravedlivá distribuce blahobytu. Spravedlivá a demokratická společnost neupírá, neklade překážky a donekonečna nediskutuje o právu na rovný přístup ke vzdělání, zaměstnání, bydlení, veřejným službám, moci a spravedlnosti. V souladu s tímto rozhoduje a jedná.  V souladu s tím pracuje a mění.

Našim cílem nejsou urážky ani strach. Našim cílem musí být hluboká společenská změna prospěšná pro všechny

My požadavek na naší plnou integraci vznášíme příliš opatrně.  Z tónu našeho hlasu je znát jistá pokora a nedůvěra ve vlastní potenciál a vlastní lidi. Smutné je, že to děláme v přítomnosti politiků nebo veřejně.  Mluvíme způsobem, abychom neznepokojili a neurazili majoritu. To nás oslabuje. To nás vyčerpává. To nás demotivuje. Naším cílem nejsou urážky ani strach. Našim cílem je hluboká společenská změna prospěšná pro všechny.

Můžeme mluvit o příležitostech?

Často se necháme ukolébat a opít velmi vratkými argumenty autorit a veřejnosti, že se nám dostává spravedlivého a slušného zacházení. Jako příklady uvedu jen některé z nich.  Na nejvyšší úrovni veřejné správy pracují doslova tři Romové ve vedoucích pozicích. Roste podíl vysokoškolsky vzdělaných Romů a Romek. Ne každý Rom je nezaměstnaný. Ne všichni Romové bydlí v bytech a domech, pro které neexistuje snad ani kategorie. Ne každý Rom je chudý.  Existují dokonce politické strany, které dávají příležitost Romům účastnit se volební soutěže. Takovou příležitost dává Romům dokonce i rasistická SPD. Můžeme tedy mluvit o příležitostech?

Hlavní důkaz naší rovnoprávnosti staví politici i na tom, že jsou ochotni sestoupit k nám dolů a empaticky nás umravnit. Tváří se přitom, že se jedná o diskusi. My reagujeme vděčně a poslušně, protože bychom o takovou PŘÍLEŽITOST mohli snadno přijít a nezáviděníhodnou situaci Romů, Romek a romských rodin zhoršit. Pro změnu opíjíme sami sebe, abychom si odůvodnili vlastní strach a trauma z všudypřítomné a každodenní nadřazenosti a aroganci, která nám pootevřené dveře kdykoli zavře. Až příliš se obáváme, že nadřazenost nás ocejchuje jako ty, se kterými se nedá ROZUMNĚ DOMLUVIT.  

Pokud budeme mluvit a požadovat plnou integraci, která nemůže být ničím jiným než náš podíl na politické moci a zodpovědnosti. Musíme odmítnout i tu příležitost, která se tváří, že k plné integraci sice pomalu, ale směřuje. Musíme ji odmítnout, protože není z podstaty lidství dobrá.  Máme bohaté zkušenosti, že takové PŘÍILEŽITOSTI společnost nemění.

Je situace Romů výsledkem naší rovnosti před zákonem?

Uvedla jsem příklady, o které se autority a veřejnost opírají, aby nás přesvědčily.  Především nás umravnily, že systém funguje správně a spravedlivě. Podle ministra Víta Rakušana funguje tak, že zákony platí pro všechny stejně. Může nás o tom přesvědčit? Řekl, že zákony porušují jen parchanti. Zákon nezná barvu! O tom se snažil ministr Vít Rakušan přesvědčit Romy v diskusi. V místnosti nebyl nikdo, kdo by mu odpověděl. Ne jako expert, ale jako Rom Čechovi, že nám nestačí jeho pochopení našeho „obyčejného naštvání a strachu“. Chceme přísné potírání diskriminace a tvrdé vymáhání zákona, zejména pokud se diskriminace bude dopouštět státní správa a justice.

Mám ráda fakta a data, proto je zde uvedu. Význam a váha informací níže uvedených je umocněná i tím, kdo informace zveřejnil. Informace jsou ze dvou zásadních zdrojů. Prvním je Úřad vlády ČR, který je autorem Zprávy o situaci romské menšiny v České republice za rok 2021. Je významné uvést, že Zprávu schválila svým usnesením dne 8. 3. 2023 Vláda ČR. Druhým stěžejním zdrojem je zpráva pod názvem Roma in 10 European countries. Main results – Roma Survey 2021. Zprávu vydala Agentura Evropské unie pro základní práva (Fundamental Rights Agency/FRA) v říjnu 2022.

 Cituji ze Zprávy o situaci Romů v ČR za rok 2021: „V roce 2021 bylo evidováno 33 trestných činů motivovaných nenávistí proti Romům, což představuje nárůst o 14 skutků proti roku 2020“. „Organizace In Iustitia, která se dlouhodobě věnuje monitoringu násilí z nenávisti, zaznamenala ve svých průběžných zprávách o předsudečném násilí v roce 2021 celkem 13 útoků namířených proti Romům“. Ve Zprávě Úřad vlády ČR dále uvádí např., že důvěra Romů v policii a právní systém ve srovnání s obecnou populací je velmi nízká. Pouze 19 % policii důvěřuje u obecné populace je to 75 %. Důvěra Romů v policii klesla z 33 % v roce 2016 na 19 % v roce 2021.  Důvěra českých Romů v právní systém je pod průměrem EU. Pouze 22 % Romů důvěřuje právnímu systému. U obecné populace je to 54 %.

Cituji z dokumentu Roma in 10 European countries. Main results – Roma Survey 2021 (FRA, 2022).  „Česká republika stále v oblasti bydlení nenaplnila závěry rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ve věci European Roma and Travellers Forum (ERTF) proti České republice ze dne 17. května 2016. Evropský výbor pro sociální práva v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že došlo k porušení k článku 16 Evropské sociální charty z důvodu absence nezbytných záruk při vystěhovávání romských rodin, nezajištění přístupného bydlení pro Romy, jejich územní segregaci a celkově nevyhovující podmínky k bydlení. K zaměstnanosti: „Klíčovými faktory, které brání integraci na trhu práce, jsou předsudky a diskriminace na základě etnického původu. Řada Romů uvedla, že v posledních pěti letech zažili nerovné zacházení při hledání práce. 38 až 75 % Romů uvedlo, že se při hledání práce setkali s diskriminací. Nejhorší situace panuje v České republice, kde se s diskriminací podle vlastního tvrzení setkali tři ze čtyř Romů, kteří v uplynulých pěti letech hledali práci. V této zemi rovněž velmi často vnímaly diskriminaci osoby, které měly alespoň jednou v průběhu uplynulých pěti let práci: 41 % respondentů uvedlo, že zažili diskriminaci na pracovišti, protože jsou Romové.“

Mohla bych uvést další příklad z oblasti školství. 19. 8. 2023 uveřejnil seznam medium on-line článek „Česká školní inspekce podporuje diskriminaci romských žáků ve školách“.  Autorem článku je Robert Čapek, lektor, autor řady knih pro učitele, psycholog.  Robert Čapek říká, že Česká školní inspekce neplní jí dané zákonem povinnosti, a proto se podílí na diskriminaci romských dětí.  

Musíme se zeptat ministra vnitra a dalších členů vlády: Kdo je parchantem v těchto případech? Jak zafungoval zákon v těchto případech? Je situace Romů výsledkem naší rovnosti před zákonem?

Pane prezidente, pane premiére, členové vlády a Parlamentu ČR, ústavní činitelé, náš politický a právní systém má barvu

 V zásadě lze říct, že integraci ohrožují sdílené hodnoty a priority ve společnosti. Tyto společenské hodnoty a zásady stojí na hluboce zakořeněném postoji k nadřazenosti a aroganci, které nejsou v žádném případě rasisticky latentní.  I to několikrát zmínil ministr Rakušan v diskusi.

Systém má barvu.  Ta barva je bílá.  Rasismus je silně zakořeněný ve struktuře české společnosti. Je potřeba, aby Češi byli schopni nahlížet na tuto stránku své „mentality“ kriticky. Nevykládali moderní dějiny Československa jako čistou a ryzí mravnost a zákonnost. Moderní dějiny samostatného Československa jsou také rasistické. Stejně jako 19. století bylo antisemitské. Pokud budou jednou Češi schopni vnímat i tuto perspektivu a revidovat v souladu s ní svou vůli a postoje, budou přínosem sami sobě a příštím generacím. Rozhodně bych o této schopnosti neuvažovala jako o projevu slabosti „českého“ vlastenectví, ale naopak jeho síly.

Chtěla bych uvést dva příklady, jak hluboce prostupuje rasismus naší společností. Chtěla bych mluvit o rasismu jako o české tradici. O tradici přežité, nefunkční, vyčpělé, ale je tu s námi pořád.

V reakci na můj článek Ministře Jurečko, ministře Rakušane, senátorko Němcová, senátore Čunku neplivejte nám na Ústavu!, jsem dostala od jednoho velmi sečtělého a moudrého 84letého pána knihu.  Řekl mi čtěte, ať pochopíte, co bychom si my Češi museli přiznat. Daroval mi knihu Františka Komurky „Co řekli naši velikáni o Židech“ (1942).  Po jejím dočtení jsem dospěla k jednoznačnému závěru, že kulturní, politické a společenské ikony Národního obrození jako byli Jan Neruda, Petr Bezruč, Otakar Březina, bratři Mrštíkové, František Palacký nebo Karolina Světlá by zdatně sekundovali svými názory na Židy dnešnímu tvrdému jádru Národního odporu nebo dezinformátorům. Posuďte sami jejich aktuálnost a platnost ve vztahu k Romům. Vybrala jsem Jana Nerudu.

František Komurka v této knize cituje Jana Nerudu, který v Národních listech 17. dubna 1881 napsal ve „Velikonoční rozpravě o Židech“ toto:

 „Doufal jsem, že letos bude něco skutečně svátečního, např. trochu tak zabíjení Židů. Bylo by to hezké: o židovských svátcích zabíjeli by oni křesťanské děti, a o svých svátcích zabíjeli bychom zase my židovské děti, ale také dorostlé, protože křesťanská láska je větší.“  Připomnělo mi to vyhrůžky smrtí teplickým prvňáčkům z roku 2017.  Do třídy v ZŠ Plynárenská chodily převážně romské, vietnamské a arabské děti.

Komurka odkazuje na knihu Obrazy z ciziny (sbírka Nerudových cestopisných fejetonu).  Neruda napsal o Židech: „Roztroušeni světem se stali úmorem lidstva, co pijavice nejhoršího druhu nežiji nikde z práce své, žijí z mozolů a potu cizího, krev pracujícího lidstva musí sloužiti k vyšperkování jejich bohatých salonů.“

Kniha Komurky vyšla v době Protektorátu Čechy a Morava, proto zmíním, co napsal Komůrka v předmluvě své knihy. Cituji: „Jako téměř všichni arijští národové mají i Češi vyhraněný smysl pro mravnost a čest, jakož i spravedlnost. Těmto mravním ideálům podřizují svoje tužby tak, jak tomu je i u ostatních nejpokročilejších národů arijské rasy. I když slabost jednotlivce a tvrdost zákona nedovolují tak mnohým splniti svůj sen po vyrovnaném životě podle přísných mravních zásad spravedlivého člověka, přece jen každý z nás tíhne k tomuto ideálu, jejž chová v koutku své duše a k němuž se v rozhodujících okamžicích svého života opětovně vrací. Avšak do toho života, usměrněného křesťanskými ideály, ať jsme si toho vědomi či nikoliv, zasáhl rušivě cizorodý živel v podobě Židů….“

Chtěla bych se už jen velmi stručně vyjádřit k První republice, která odkazovala a vycházela z konceptu jednoho národa pod pojmem národ Československý. Není mojí snahou zabývat se vztahem Čechů a Němců, Slováků a Maďarů. První republika je nám vzorem a počátkem demokracie, která byla násilně a agresivně přerušena Hitlerem a dál pokračovala Stalinem (Sovětským svazem) až do roku 1989.

Vrátím se zpět k rasismu, abych poukázala na silnou diskriminaci a nedůstojné zacházení s Romy za První republiky. Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na Zákoně č. 117/1927 SB. Z. A N. “O POTULNÝCH CIKÁNECH” ZE DNE 14. ČERVENCE 1927.

V § 5 odst. 5 je napsáno: „V listě kočovnickém může býti v zájmu veřejné bezpečnosti předepsán též směr a druh cesty, může býti určeno území, v němž kočování jest dovoleno, nebo mohou býti uložena i jiná obmezení. Není­-li tomu tak, platí povolení ke kočování pro obvod celého státu.“ Co jiného to je než stále prosazovaná rezidenční segregace a segregace romských dětí při jejich vzdělávání?

„Potulní cikáni nesmějí kočovati a tábořiti v tlupách přesahujících rámec rodiny„(§ 5 odst. 1.). Připomíná vám to něco? Nepřipomíná vám to kontroly počtu nájemníků některých samospráv v nájemních  bytech  nebo kontroly v místě bydliště docházky dětí do škol za účasti některých starostů, OSPOD a městské policie?

V tom duchu systém stále funguje a pracuje, aby Romové žili v segregaci a pod důslednou a sofistikovanou kontrolou majority. Důsledná a sofistikovaná kontrola marginalizovaných skupin se projevuje v uplatňování norem, koncepcí a projektů na všech úrovních republiky. Politika integrace Romů je projekt. Integrace Romů není hodnotou sama o sobě ve smyslu morálním a právním.  Je projektem, který je ohrožený vždy: volbami, geopolitickou situací, státním rozpočtem, politickými a ekonomickými krizemi. Je to projekt někdy paternalistický a někdy represivní. Je to projekt, který nemá zdravý základ.

Je čas, abychom si sebe začali vážit.

Musíme zdůraznit, že intenzitu úsilí, kterou Romové musí vynaložit na cestě za svým štěstím a přirozeným právem rozhodovat o svém osudu svobodně si majorita neumí ani v nejdivočejších snech představit. Dosahujeme jich za velmi složitých a nerovných podmínek.  To mě přivádí k tomu, že je čas, abychom si sebe začali vážit. Každý jeden úspěch je velkým příběhem o nezdolaném odhodlání a morální statečnosti. A vděčíme tomu bílé nadřazenosti, která nás posilovala. Poděkujme jí.

Musíme zdůrazňovat, že každý individuální a kolektivní úspěch Romů a Romek spočívá pouze v jejich vlastních schopnostech, obrovském úsilí, jejich práci a podpoře jejich nejbližších. Kolektivní úspěchy Romů, mezi které počítám rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D.H. a ostatní vs. ČR (2007), založení Muzea romské kultury, odstranění vepřína v Letech u Písku, možnost romských dětí, i přestože dokončily své vzdělání na zvláštní škole, ucházet se o studium na středních školách s maturitou, založení meziresortní komise pro záležitosti romské menšiny (1997), aktivní zapojení do Občanského fóra a budovaní demokracie v naší zemi. Úspěchem Romů bylo uznání Romů jako národnostní menšiny. Úspěchem Romů bylo přijetí zákona za odškodnění obětí sterilizovaných v rozporu s právem. To všechno jsou výsledky jednoty a spolupráce Romů a Čechů.

Našim cílem musí být široká svépomocná podpora organizací a lídrů nezávislých na podpoře státu.

King např. mluvil o projektech a programech pro chudé v USA jako o léčebných, ale zároveň jako o nedostačujících. Nezavrhuji projekty se zaměřením na poskytování sociálních služeb ve vyloučených lokalitách, ale nelze pouze na nich stavět úspěšnou integraci Romů. Občanská společnost ve smyslu advokacie a nezávislého aktivismu u romské občanské společnosti v podstatě neexistuje. Existovat v pravém slova smyslu ani nemůže, když je závislá na dotacích státu. Je čas abychom podporovali whatch-dog organizace. Organizace, které budou Romy občansky zplnomocňovat. Našim cílem musí být široká svépomocná podpora organizací a lídrů nezávislých na podpoře státu.  Cílem našich lídrů a organizací musí být nezávislost.

M. L King jr. se zabýval otázkou, jaká by byla vláda za účasti Afroameričanů

Pokrok a změna nastane, až společnost a politici fakta, vlastní traumata přestanou popírat. Pokrok a změna nastane, až Romové změní svůj pohled sami na sebe. Pokrok a změna nastane, až Romové a Romky usednou do poslaneckých a senátorských lavic. Pokrok a změna nastane, až se premiérem/kou nebo mistrem/yní stane někdo z nás.  

M.L. King jr. se ve své eseji, která byla vydaná po jeho smrti Odkaz naděje (1969), zabýval otázkou, jaká by byla vláda, kdyby černoši mohli volit a mohli být voleni. King řekl: „Dovolte mi však jasně říci, že se nedomnívám, že běloši mají monopol na hřích a chamtivost. Myslím si však, že v černošské komunitě je jakýsi druh kolektivní zkušenosti – druh sdílené bídy-, díky němuž je pro nás o něco obtížnější vykořisťovat jiné lidi.“ „Kdyby američtí černoši byli na rozhodujících politických pozicích, mohli by být povzbuzením pro neprivilegované a vylučované…“

Doufám, že text bude námětem pro plodnou a konstruktivní debatu. Chtěla bych vyzvat a poprosit Romy, aby s ohledem na věc samou nereagovali na nenávistné komentáře. Na komentáře bagatelizující naši situaci a postavení v ČR. Prosím, nenechte se vtahovat do diskusí zpochybňující vaši inteligenci a gramotnost. Myslím si, že takové reakce můj text u některých Romů a Čechů vyvolá. Prosím, ignorujte je. Ukažte jim, že s nimi soucítíte, ale nedejte jim ani kousek sebe.  Ukažte jim svoji důstojnost.