Edita Stejskalová: Ministře spravedlnosti Petře Blažku, ministře vnitra Víte Rakušane, odstraňte anticiganismus v justici a u policie

AUDIOVERZE ČLÁNKU

Rasové stereotypy po celou historii Čech hrály důležitou roli ve vytváření společenského povědomí o Romech. Byly a jsou používány většinovou kulturou ve společnosti k dosažení různých cílů, zejména však k našemu utlačováni.

Vyvinulo se několik stereotypů, podle kterých je pevnou součástí naší kulturní a genetické „DNA“ kriminalita. Romové podle některých Neromů představují ohrožení, a proto je přípustné se proti nim jakýmikoli způsoby bránit. Jsou schopní obhajovat naši systémovou segregaci. Dokážou se postavit za institucionální diskriminaci Romů.  Mají dokonce pochopení pro genocidu Romů v Letech u Písku. Komentáře se objevovaly a stále se objevují v online prostoru pod mnohými články etablovaných deníků referujících o diskriminaci Romů např. ve vzdělání, na trhu práce nebo v bydlení.

Dokonce v online diskusích zaznívalo, že má být legální Roma zabít. Za podmínek, že se bude kdokoli cítit ohrožený. Není nutné, aby skutečně ohrožený byl. Objevovaly se pod články např. o neonacistech z Vítkova nebo u podivných úmrtí Romů na policejních stanicích či při jejich zatýkání. Výčet by nebral konce. V 90. letech se nedostatek empatie, nadřazenost, nelidskost a arogance projevovaly vůči romským obětem zločinů z nenávisti naprosto běžně a otevřeně. Jediný rozsudek soudu z té doby nemůžeme označit jednoznačně za spravedlivý. Z té podstaty, že motiv s rasovým podtextem soudci okamžitě rozcupovali. Rasové motivy útoků soudy odmítly připustit i v případech, ve kterých se vrazi prokazatelně hlásili k ultrapravicovým uskupením.

Jaroslav Šebesta vrah z Chotěbuzi: „Byla to nešťastná náhoda. Měl jsem strach!“

zdroj: iDNES.cz

Ohrožený se cítil např.  vrah Jaroslav Šebesta z Chotěbuzi, který zabil Martina Hospodiho střelou šípem do hlavy v dubnu 2013. U soudu vypověděl, že měl STRACH. Martina Hospodiho zastřelil ze vzdálenosti 12 metrů. Martin Hospodi ho bezprostředně nijak neohrožoval. Jaroslav Šebesta měl takový strach, že poté co střelil šípem Martina Hospodiho do hlavy: „Vrátil se do domu pro druhý šíp, aby poměřil, jak hluboko se zarazil do hlavy. Doma si ještě vzal rohlík. Odmítl zavolat Martinovi Hospodimu sanitku.“ (iDNES.cz, 2013). Martin Hospodi na následky zranění o pár dní později zemřel. Soudce odsoudil Jaroslava Šebestu na 10 let do vězení. Důkazy hovořily jasně a nedávaly prostor pro obhajobu jeho činu. Soudce odsoudil Jaroslava Šebestu za zabití. Podle soudce to nebyla vražda.

 Soudce ale také vyjádřil své pochopení s Jaroslavem Šebestou.  Chápal, že vrah musel být „rozrušený“, uvedl: “Víme, že někteří Romové kradou. Víme a ověřili jsme si to, že Chotěbuz čelila mnoha nájezdům zlodějů.“ (IDNES, 2013).  Jak mohla společnost a Romové chápat uvedený výrok soudce? Svým výrokem soudce pouze utvrdil nemalou část občanů, že Romové jako skupina porušují běžně zákony, a proto jsou OBAVY a STRACH z nich na místě. Jaroslav Šebesta u soudu vypověděl, že pokud by ke stavení přijeli „bílí“, jednal by jinak. Z uvedeného vyplývá, že by Romové měli preventivně počítat, že je předsudky mohou stát i život. V tom duchu by měli vychovávat i své děti.

Vrah Jaroslav Šebesta našel na sociálních sítích i mimo ně obdiv a pochopení u občansky angažovaných spoluobčanů. Ano, každý Rom, který se objeví u mého plotu, si zaslouží smrt. I smrt je málo! Objevovalo se masivně na sociálních sítích. Jaroslav Šebesta děkoval občanům Chotěbuzi za to, že v jeho prospěch iniciovali petici. Podepsalo ji 1500 občanů.  Požadovali, aby soud překvalifikoval jeho čin na sebeobranu. 1500 Čechů nebylo s rozsudkem spokojeno a napadali ho. Justiční systém byl podle nich podjatý a soudce nekompetentní. Byli přesvědčeni stejně jako Šebesta, že trest byl příliš tvrdý.

Šéf strany za Věci veřejné Vít Bárta: Poslanci legalizujte nesmrtící zbraně. Rom Martin Hospodi to mohl schytat tenisákem a ne šípem

zdroj: Vitbarta.cz

V roce 2013 Vít Bárta, šéf politické strany za Věci veřejné (VV), reagoval na uvěznění Jaroslava Šebesty kampaní za legalizaci nesmrtících zbraní. V březnu 2013 politická strana předložila návrh za jejich uzákonění v Poslanecké sněmovně.  Sněmovna návrh nepřijala. Vít Bárta se v roce 2013 vyjádřil na svém webu, že Šebestův trest je neadekvátní. Obviňoval poslance např. z toho, že nepřímo způsobili zabití Martina Hospodiho a zbytečné uvěznění Jaroslava Šebesty. Šéf strany VV byl přesvědčený, že pokud by měl Jaroslav Šebesta alternativu, Martina Hospodiho by trefil „tenisákem nebo gumovou střelou.“ Jaroslav Šebesta ale podle Víta Bárty alternativu neměl (Vít Bárta, 2013).  Musel požít šíp, který projel mozkem Martina Hospodiho, kterým ho zpacifikoval navždy. Je potřeba uvést, že Věci veřejné byly vládní stranou. Vít Bárta byl v Nečasově vládě ministrem dopravy. Věci veřejné za Nečasovy vlády obsadily tři ministerstva. Mezi nimi také Ministerstvo vnitra, které řídil – neřídil novinář Radek John. Radek John byl jako ministr vnitra pro návrh legalizace nesmrtících zbraní.  Strana byla zastoupená v Poslanecké sněmovně mezi lety 2010–2014.

Důchodce Jan Sieber: „S Romy jsou problémy všude tam, kde jsou přemnoženi.“

zdroje: Česká televize, iDNES.cz, iDNES.cz

V případě smrti Ladislava Tatara z Tanvaldu v roce 2012, kterého zabil Jan Sieber, média pro změnu důsledně pracovala s narativem, že šlo o důchodce. U čtenářů mohl vzbuzovat dojem typického seniora vyznačujícího se bezbranností. Měl vzbuzovat u veřejnosti zdání, že je apriori slabý a nemohoucí. V dokumentu Filipa Remundy a Víta Klusáka „Život a smrt v Tanvaldu“ (Česká televize, 2013) se Jan Sieber naopak představil jako muž v plné síle. Působil jako kovboj z divokého západu. Svazák, který je vždy připravený na všechno. Nosí u sebe křesadlo a samozřejmě zbraň. V rozhovoru s dokumentaristy neprojevil sebemenší lítost. Jeho psychopatie se projevila v plné síle, když na dotaz dokumentaristů, co by vzkázal rodině Ladislava Tatara, „hihňající se“ důchodce doslova uvedl: „…no ať se chovají slušně.“

Již v počáteční fázi vyšetřování případu odmítla tehdejší náměstkyně ústeckého krajského zastupitelství Lenka Bradáčová rasový podtext. Jan Sieber ale rasista je. V dokumentu Život a smrt v Tanvaldu (Česká televize, 2013) zaznělo, že podle Jana Siebera jsou s Romy problémy všude, kde jsou „přemnožení“ (Česká televize, 2013).  

Lenka Bradáčová je od roku 2012 vrchní státní prokurátorkou v Praze. Jan Sieber byl považován za hrdinu. Bratr zavražděného Ladislava Tatara byl v tomto případu odsouzený na dva roky do vězení. Otci Ladislava Tatara se nepodařilo nikdy případ znovu otevřít, i přestože se objevila řada pochybností a nových důkazů (iDNES.cz, 2013). V podstatě zůstaly jen pochyby o tom, co se skutečně stalo.  Zůstaly obavy tanvaldských Romů z naší svobodné a demokratické republiky. Zůstaly děti zavražděného Ladislava Tatara, které se musí smířit s osvobozujícím rozsudkem. Zůstaly děti, které si musí dávat pozor na seniora a souseda Jana Siebra.

Romové v Tanvaldu se nejvíce báli demokracie. Báli se svobody slova a politického přesvědčení svých neromských sousedů

V Tanvaldu nebyl Jan Sieber sám, kdo považoval Romy za „škodnou“. Na kameru v přítomnosti a s podporou své matky to sebevědomě řekla i 12letá holčička: „těch cikanů by mohlo ubejt.“ (Česká televize, 2013). Neumím si představit, že bych k nenávisti vůči lidem vychovávala svoje dítě. Co hůř, byla bych na něj pyšná.  

Hloupá, nevzdělaná matka z koupaliště, nepochopila, že ji drtí chudoba a příslušnost k nižší střední, neprivilegované bílé třídě. Cítí, že nenachází masivnější podporu politických elit, aby rodině dopřála víc než odpoledne na koupališti.  Za to musí přeci někdo zaplatit.  Ubohá matka si myslí, že názor dcery je objektivní a nezpochybnitelnou pravdou, protože ho vyslovuje dítě. Její dítě nezatížené její závadnou a společensky vysoce nepřijatelnou a nebezpečnou výchovou. Tváří se hrdě a lhostejně, protože její dítě roste bez jejího vlivu jako dříví v lese. Je směšná a ubohá.  Senior Jan Sieber se utvrzuje ve své pravdě, když v jiném rozhovoru pro IDNES v roce 2012 děkuje svým spoluobčanům za podporu. V rozhovoru mimo jiné uvedl, že se stal příkladem pro ostatní obyvatele z Tanvaldu v jejich ozbrojování. Každý z nich je ubohý.  O to urputněji a zoufale demonstrují svojí etnickou a morální převahu. Jako by říkali: „Když nejsem víc než cikán, nejsem nic.“

Obhájce propuštěných žhářů z Vítkova: „Kluci mají spoustu jiných starostí…“

zdroje: Šumperský deník, Lidovky.cz, Romea.cz, Hn.cz, Ministerstvo vnitra, Novinky.cz

Dne 16. 5. 2023 propustil šumperský soud z vězení po 13 letech dva žháře z Vítkova. Oba byli odsouzeni ke 20 letům. Propuštění byli za dobré chování a podle názorů odborníků trest splnil svůj účel. Soudce své rozhodnutí odůvodnil, že oba odsouzení naplnili všechny podmínky pro své propuštění. Státní zástupce se vyjádřil šalamounsky. Obvinění žháři by měli zpytovat svědomí a odpykat si zbytek trestu. To si myslel státní zástupce, když případ zhodnotil v lidské rovině.

Po právní stránce dospěl státní zástupce ke stejnému názoru jako soudce. Jsem přesvědčená, že lidská morálka je základní podstatou každé právní normy. Oddělit interpretaci jakékoli právní normy od toho, co je správné, má za následek aplikaci práva pouze v instrumentální a procesní rovině. Použitá argumentace soudce i státního zástupce odrážela pouze výklad konkrétního zákona, který vylučoval spravedlnost pro oběti v celém jeho kontextu a společenské závažnosti. Nehledě na to, že takový názor představitelů justice může posloužit jako návod pro neonacisty.  Propagace nejbrutálnější zločinecké ideologie na světě s použitím Molotových koktejlů na Romy je za 13 let odnětí svobody. Odškodné obětem lze splácet na splátkový kalendář.

O správnosti jejich propuštění byl soudce přesvědčený i z toho důvodu, že budou více platní na svobodě, protože se zařadí do pracovního procesu a budou řádně splácet odškodné Natálce. Za 13 let dostala Natalie Siváková od žhářů na bankovní konto cca 300.000, – Kč (Novinky.cz, 2023).  Na svém životním kontě má už přes více než 100 plastických operací. Včetně podlomeného psychického zdraví.  Dnes už dospívající slečna Natálie je zdravotně a společensky znevýhodněná na celý život.

Soudní znalci dospěli k závěru, že propuštění žhářů je možné z důvodu, že získali náhled na zločin, který spáchali. Podle znalců z oboru psychiatrie už si odsouzení žháři nemyslí, že mají oslavovat narozeniny Adolfa Hitlera se zápalnou lahví v ruce s cílem „usmažit“ co nejvíce Romů. I o tento názor se opíral státní zástupce a svého práva na odvolání nevyužil. Matka Natálie Siváková jim to ale nevěří, ale na jejím názoru nikomu nezáleží.

Obhájce propuštěných žhářů také v médiích nazval familiárně dospělé muže jako kluky, kteří mají jiné starosti než obtěžovat poškozenou rodinu. Pamatuji si, že označení kluci nebo mladíci pro žháře z Vítkova se velmi ujalo v online prostředí. Slovo mladíci pro žháře z Vítkova používala i některá média. Jaký vzkaz tím podprahově veřejnosti vyslali? Podle mě vyslali poselství, že se nejednalo o zločin proti lidskosti, ale byla to klukovina a chyba z mládí.  Označení kluci nebo hoši v souvislosti s neonacisty z Vítkova v České republice zdomácnělo.

Natálka Siváková se stala symbolem pro rozpuštění Dělnické strany (DS)

Ministerstvo vnitra před útokem na rodinu Kudrikových a Sivákových v roce 2009 podalo návrh k Nejvyšším správnímu soudu na rozpuštění Dělnické strany (DS). Se svým prvním návrhem ministerstvo neuspělo. Svůj návrh ministerstvo opřelo o právní závěry odboru bezpečnostní politiky, policejních složek, politologické akademické obce a neziskového sektoru. Podle Ministerstva vnitra Dělnická strana (DS) splňovala charakteristiky ultrapravicové extremistické a antisystémové strany.  

Ministr úřednické vlády Martin Pecina po žhářském útoku v Otázkách Václava Moravce (2009) uvedl, že zločin z Vítkova může pomoci jejich druhému návrhu na rozpuštění Dělnické strany (DS). Tvrdil, že Vandasova Dělnická strana (DS) je personálně napojená na Autonomní nacionalisty nebo Národní odpor. To prokázal advokát Jan Sokol u soudu, který Ministerstvo vnitra v právním sporu zastupoval. U soudu Jan Sokol poukázal na to, že někteří členové Autonomních nacionalistů a Národního odporu byli členy Vandasovy strany. U žhářů z Vítkova při domovních prohlídkách našla policie tiskoviny Autonomních neonacistů. Nejvyšší správní soud rozpustil Dělnickou stranu svým rozhodnutím dne 31. 5. 2010.

V té době jsem měla dojem, že si Česká republika s protiromskými postoji a extrémismem dokáže systémově poradit. Vnímala jsem i to, že pro řadu Neromů a institucí byl útok na dvouleté dítě nepřijatelný. Takových postojů, občanské a institucionální podpory jsem si nesmírně vážila. V osobní rovině jsem se snad poprvé cítila jako občan své země.

Myslím si, že si Ministerstvo vnitra, konkrétně odbor bezpečnostní politiky, dlouhodobě vede velmi dobře v boji proti extrémismu. Jejich koncepce a výroční zprávy o extrémismu shledávám vždy za velmi kvalitní a doporučení věcná a efektivní. Oceňuji, že Babišova vláda v roce 2019 společně se Zprávou o extrémismu a předsudečné nenávisti za rok 2018 schválila označení předsudečná nenávist. S odůvodněním, že vliv extrémistických uskupení v ČR slábnul, ale jejich rétoriku postupně přebíraly jiné subjekty, které se nedaly označit jednoznačně za extrémistické. Příkladem je parlamentní strana Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury. Ve Zprávě o extrémismu a předsudečné nenávisti za rok 2020 Ministerstvo vnitra uvedlo, že politická strana SPD patří mezi nejvýznamnější uskupení v šíření předsudečné nenávisti vůči etnickým skupinám, včetně Romů v České republice.

Na druhou stranu si naše vlády chronicky neumí poradit s protiromským smýšlením, institucionální diskriminací Romů a zločiny z nenávisti. Počet útoků na Romy pro jejich etnicitu roste. V tom bodě odkazuji na vládní Strategii rovnosti, začlenění a participace Romů 2021–2030 (Úřad vlády ČR, 2020).  

Romské děti se ptaly: Co by se stalo s našimi rodinami, kdyby se vrátil Hitler?

zdroje: Echo24.cz, Respekt.cz

V závěru chci připomenout případ, kdy obětmi útoků s rasovým podtextem byly děti.

Případ se odehrál v roce 2016 v Jiřetíně pod Jedlovou. Prezidentem Petrem Pavlem vyznamenaná Ida Kelarová za zásluhy o stát v oblasti kultury, výchovy a školství organizovala letní tábor pro talentované romské děti. Média přinesla zprávu o tom, že se na romské děti střílelo. Ida Kelarová nebyla spokojená s postupem varnsdorfské policie, která obdržela informaci o střelbě na romské děti. Policie totiž na místo vůbec nepřijela. Postup varnsdorfské policie na základě oficiálně podané stížnosti Idy Kelarové, vyšetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů. Dále se musela případem zabývat ombudsmanka Anna Šabatová. Tlak musel přijít i ze zahraničí z mezinárodní advokační organizace European Roma Rights Centre (ERRC). Významnou roli sehrála organizace ROMEA, která o případu informovala jako první.  

Střelba ze zbraně na romské děti proběhla 4. a 8. 8. 2016. Střílel muž, který bydlel v blízkém sousedství dětského tábora. Do tábora vtrhl, několikrát vystřelil, napadl manžela Idy Kelarové. Řval u toho rasistické nadávky na adresu romských dětí.  Ida Kelarová byla přesvědčená, že šlo o rasově motivovaný čin. Policejní orgány na řádně ohlášený incident nijak nereagovaly. Za to si daly práci, aby zpochybňovaly i mediálně věrohodnost Idy Kelarové a romských dětí.

Střelec Martin Kout společně s manželkou se obhajovali, že nejsou rasisté. Jen jim ruply nervy, protože romské děti hlučely a podivně dodržovaly večerku. Manželka střelce uvedla, že si děti ve skupince zpívaly, pokřikovaly, a pak najednou bylo ticho. Manželé Koutovi to chápali jako jejich provokaci. Střelec Martin Kout uvedl, že zákon nezakazuje vystřelit na svém pozemku. Nikdo mu nedokáže, že na děti střílel kvůli tomu, že jsou romské. Martin Kout není rasista. Posuďte sami.

„Nic proti těm dětem nemám,“ říká a na chvíli se zamyslí. „I když teda nechápu, proč se nenaučí normálně česky, proč zdraví manželku, dobrý den, paniʻ,“ paroduje romský dialekt, „a nenaučí se mluvit jako my.“  (Respekt, 2016).

Ida Kelarová podala podnět ke Kontrolnímu odboru PČR, zda varnsdorfská policie neporušila Zákon o policii podle § 2 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky. Zákon je východiskem pro posouzení povinností Policie ČR a v něm je řečeno, že úkolem policie je chránit bezpečnost osob, předcházet trestné činnosti a plnit úkoly podle trestního řádu. Kontrolní odbor paní Idě Kelarové odpověděl. Varnsdorfská policie nepochybila. Čin, kde se střílelo a rasisticky nadávalo dětem Kontrolní odbor policie kvalifikoval jako přestupek (Respekt, 2016).  Ida Kelarová pro Romeu v srpnu 2016 uvedla, že si můžeme být jisti, že policie Romy nechrání.

Uvedla jsem případ titulkem romské děti se ptaly, co by se stalo s našimi rodinami, kdyby se vrátil Hitler.  Odpověď je: on neodešel, žije stále mezi námi a v některých lidech bydlí uvnitř.  Nejlépe moji odpověď vystihuje zkušenost, kterou popsal Petr Kadlec, šéf vzdělávacího centra České filharmonie. Pro Respekt v článku Soud se zastal romských dětí z tábora Idy Kelarové uveřejněného 3. 9. 2016 řekl: „kolega trumpetista slyšel před koncertem dvě nastrojené staré dámy nad dortíkem, jak si povídají, že je škoda, že Hitler nežil o deset let déle, že by tu žádní cikáni nekoncertovali.“

Justiční a policejní systém má problém s Romy

Touto cestou vyzývám ministry Petra Blažka za spravedlnost a Víta Rakušana za vnitro k bezodkladnému a okamžitému odstranění systémového rasismu vůči romské národnostní menšině v justičních a policejních strukturách. Konkrétní případy, jejichž obětmi byli Romové, jasně ukazují závažná pochybení a bagatelizující přístup justice a policie u případů vykazujících rasový motiv jako pohnutku zločinu. To způsobuje názorovou radikalizaci nemalé části veřejnosti, zejména v online prostoru. Občané s majoritní příslušností se cítí oprávnění schvalovat protiprávní postupy vůči Romům a Romkám v České republice ve všech jejich formách. 

Vyzývám oba ministry, aby věnovali pozornost dokumentům Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů, která definuje opatření a nástroje v boji proti anticiganismu, segregaci, diskriminaci a předsudečné nenávisti. Vyzývám ministry, aby úkoly gesčně spadající pod ministerstva spravedlnosti a vnitra, začali okamžitě implementovat.

Vyzývám a žádám oba ministry, aby se seznámili se závěry studie mezinárodní renomované advokační organizace European Roma Right Centre (ERRC) Odepřená spravedlnost: Romové v systému trestního soudnictví v České republice (2023). Žádám ministry Petra Blažka a Víta Rakušana, aby přestali popírat fakta o diskriminaci, segregaci, předsudečné nenávisti proti romské národnostní menšině. V žádném případě se nejedná jen o latentní projevy rasismu, jak uvedli v diskusích s Romy na ROMEA TV. Naopak je anticiganismus historickou součástí institucionální praxe uvedených systémů. Projevy anticiganismu mají fatální dopady na současné a budoucí generace Romů a celé společnosti.