Edita Stejskalová: Byl to zločin proti lidskosti. Žádný z útočníků na rodinu Kudrikových si nezaslouží shovívavost

Rozhodnutí soudu vnímám jako nekompetentní, a proto nespravedlivé. Takové rozhodnutí napadá zásady právního a demokratického státu, když se soud vůbec nebo nepatrně zabýval podstatou trestného činu, kterého se žháři dopustili. Takové rozhodnutí je velmi nebezpečným precedentem při posuzování trestných činů z důvodu rasové nenávisti.

Soud podle mého názoru neposuzoval společenskou nebezpečnost a obzvlášť zavrženíhodné pohnutky žhářů, kteří zaútočili na rodinu.  Útočníci byli členy neonacistického hnutí. Útok naplánovali. Pečlivě si vybrali své oběti podle jejich romské příslušnosti. I datum útoku si pečlivě vybrali. Vyvražděním rodiny chtěli oslavit narození Hitlera. Jejich čin odporuje lidskosti. Byl obzvlášť hanebný, podlý a zbabělý. Rodinu napadli v situaci, kdy spala a šance na záchranu jejích životů, a především dětí byla naprosto minimální. Útočníci museli předpokládat, že v domě budou děti. V neposlední řadě se chtěli vyvražděním romské rodiny zviditelnit, aby propagovali nejbrutálnější zločineckou ideologii v historii lidstva. V takovém světle se mi jeví argumenty obhájce a soudu za propuštění žhářů jako slabé. Myslím si, že rozhodnutí soudu o propuštění žhářů je v zásadním rozporu s morálkou, a i s mezinárodním právem o odstranění všech forem a projevům rasové diskriminace.

Jsem přesvědčená, že v tomto případě se jednalo o zločin proti lidskosti. Osobně bych žádného z nich na podmínku nikdy nepustila. Před námi však stojí výzva, jak se jako občanská společnost s takovým rozhodnutím můžeme vyrovnat? Jak svou prací můžeme systém reformovat, aby byl spravedlivý pro všechny?

Rozhodně bychom na Natálku a její rodinu, na to, co se jim stalo, neměli nikdy zapomenout!