Alica Sigmund Heráková reaguje na text v MF DNES: Slovo cikán je hanlivé
Když v pátek v Mladé Frontě Dnes vyšel v rámci seriálu o pravopise speciál o velkých a malých písmenech, autor jako jeden z příkladů použil slovo cikán. Pomiňme, zda ho psát „s malým či velkým“. Mou pozornost získala jiná citace. „Slovo cikán uvádí Slovník spisovné češtiny jako spisovné – nejde tedy o hanlivý výraz.“
Diskuze na sociálních sítích ale ukázaly, že hanlivost tohoto výrazu je pro mnoho lidí živé téma, logicky především pro ty, které takto označuje.
Je tedy třeba zopakovat znovu důležitou skutečnost. Na zakládajícím kongresu Mezinárodní romské unie v Londýně v roce 1971 bylo slovo Rom, kterým Romové odedávna označují sami sebe, deklarováno jako ten výraz, kterým si přejeme být označováni i majoritou. (Jedná se o tzv. endo-etnonymum). Naproti tomu slovo cikán v romském jazyce nefiguruje, vychází z řeckého atinganoi, znamená „nedotknutelný“ a bylo vždy užíváno majoritou v různých kontextech. (Tedy jde o opak – exo-etnonymum.)
Pro Romy je označení cikán hanlivé. Především ve veřejné debatě stejně jako v médiích.
Je možné, že v rozhovoru jednotlivců, kteří jsou v dobrém vztahu, nebude Rom od „gádže“ (o kterém by také mohla být zajímavá debata) vnímat označení cikán negativně. Možná, že si tak někteří Romové ze zvyku z minulého režimu říkají sami. Nejspíš ve variantě „cigán“, která je pejorativní zcela zřejmě. Nic to ale nemění na tom, že pro Romy je označení cikán hanlivé. Především ve veřejné debatě stejně jako v médiích.
Skutečnost, že to stále čeští jazykovědci a autoři Slovníku spisovné češtiny nejsou schopni reflektovat, je prostě signifikantní.
V odpovědi na kritiku autor výše citovaného výroku Jiří Kostečka napsal: “Normativní příručky vznikají – a to péčí špičkových jazykovědců – právě proto, aby autoritativně sdělily, co je v daném spisovném jazyce normou a co nikoli.“
Ano, Romové jsou zvyklí na to, že normou je negace. Další zdůvodnění autora je jako facka pro každého, kdo se snaží o romskou etno-emancipaci. “Samozřejmě: existují v češtině výrazy, které do slovníku slušné společnosti skutečně nepatří, ale právě slušná společnost je proto dobrovolně a bez rozkazu z jiných míst nepoužívá. Slovo Cikán/cikán však mezi ně nepatří.,” vysvětluje v e-mailu, který má redakce zpravodajského serveru Romea.cz k dispozici Kostečka.
Musím být trpce ironická. Děkujeme, pane Kostečko, i tvůrci Slovníku spisovné češtiny, že nejsme součástí slušné společnosti, že jsme i jazykově stále na jejím okraji, ač s českým občanstvím. Děkujeme, že vnímáte naši prosbu jako něco nevhodného, jako rozkaz. Že po desetiletí a vytrvale využíváte jazykový přežitek, který zoficiálnil ve veřejném diskurzu komunistický režim. Že si zatvrzele hájíte své právo na svobodu považovat za hanlivé až to, co je hanlivé pro VÁS a označovat nás, jak se chce vám. Dokazuje to smutnou skutečnost, že nám stále zoufale chybí nějaké společné MY. Prosím o něj, alespoň jazykově.
Slovo cikán je hanlivé.
