V Brně se rozloučili s knězem Líznou, je pohřbený u jezuitů
Církevní představitelé, ale také přátelé a blízcí se v pátek 12. března v Brně naposledy rozloučili s katolickým duchovním a signatářem Charty 77 Františkem Líznou. Zemřel v 79 letech po těžkém průběhu nemoci covid-19. Jeho ostatky budou uloženy v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie. V jezuitském kostele se také uskutečnila mše za účasti kardinála Dominika Duky.
Právě český primas Duka na Líznu vzpomínal jako na výjimečnou osobnost, příkladného kněze. Sloužil bližním, obětoval se pro ně, třeba i v době svého politického uvěznění, kdy vykonával těžkou a zdraví nebezpečnou práci.
“Myslím, že málokdo z našich spolubratří kněží, málokdo z nás, jsme mohli dát nebo dali takovýto příklad skutečné kněžské služby,” řekl Duka při mši, jíž se kvůli opatřením proti šíření koronaviru mohl zúčastnit jen omezený počet lidí. Další řečníci zdůraznili Líznovu vnitřní svobodu a silnou víru.
Lízna se narodil v roce 1941 v Jevíčku. Už jako mladík byl poprvé vězněn za stržení sovětské vlajky, nedlouho poté se dostal do vězení za pokus o nedovolený přechod hranic. Za komunistické totality byl vězněn celkem pětkrát.
Jako ošetřovatel v ústavu pro mentálně postižené na Velehradě se Lízna setkal s jezuity. Do řádu vstupil v roce 1968 a vystudoval bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v roce 1974, ale nezískal státní souhlas, dále také pracoval v sociálních zařízeních jako pomocná síla.
V roce 1977 patřil Lízna mezi první signatáře Charty 77, šířil samizdat a čelil další politické perzekuci. “Vždy jsem měl na mysli, abych nepodlehl žádnému amorálnímu návrhu,” řekl Lízna ve vzpomínkách pro Paměť národa.
Po pádu totality se stal rektorem jezuitského kostela v Brně, později odešel do Vyšehorek na Šumpersku. Vždy se staral o nemocné, Romy, vězně a bezdomovce, obecně o lidi “na okraji”.
“František (Lízna) nikdy nelamentoval. Když přišla svoboda a mohl zúročit své zásluhy, šel na Mírov jako vězeňský kaplan,” připomněl Duka. Podle hlavního kaplana vězeňské služby Otto Brocha inspiroval Lízna ostatní svou vnitřní svobodou, která se pročišťovala a tříbila za zdmi věznic. Mnohé překvapoval či pohoršoval tím, že překračoval normy a konvence, nikdy to ale nedělal samoúčelně.
“Překračoval hranice, aby vyhledával ty, kteří se do těch ochranných hradeb nevešli. Vracel důstojnost lidem na okraji,” řekl Broch.
