„Stejně tě v prváku vyhoděj," řekli žákyni speciální základní školy, když se hlásila na střední. Dnes studuje na univerzitě

Vanesa Harvanová (19) dnes studuje první ročník oboru Sociální práce a sociální politika na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Cesta ke studiu na vysoké škole však pro ni od začátku nebyla jednoduchá. Od dětství se potýkala s vadou řeči, logopedii navštěvovala už ve školce. První i druhý stupeň základního vzdělávání absolvovala na školách, které se na děti s řečovými vadami zaměřují. To Vanese pomohlo potíže s mluvením překonat. Když došlo k rozhodování, kam dál na střední školu, byla pro většinu pedagogů i výchovnou poradkyni „jasný případ“ – s diagnostikovanou dysgrafií, dyslexií a dysortografií jí nedávali příliš velké šance. 

„Málokdo mě tehdy ve škole vybídl: ‚Vyber si něco, co by tě bavilo, a zkus to.‘ Jedna paní učitelka mi řekla rovnou, že je vlastně jedno, kam se přihlásím, protože mě z prvního ročníku stejně vyhodí,“ přibližuje Vanesa. Doporučení výchovné poradkyně, aby si vybrala učiliště, ji zaskočilo. Na květinářku jít nechtěla, neměla k tomu žádný vztah. 

„Byl to pro mě hrozný zásek. Měla jsem nějaké představy a najednou mě začali přesvědčovat o tom, že se mám vydat úplně jiným směrem,“ říká Vanesa. Nakonec se však odradit nenechala a přihlášky si podala na školy, které si sama vybrala – na střední školu pedagogickou a na střední školu cestovního ruchu. Dostala se na obě. Vybrala si cestovní ruch. 

„Rodiče mě odmala vedli k tomu, abych šla studovat dál. Podpořili by mě, i kdybych si vybrala třeba tu květinářku – kdyby to bylo něco, co by mě bavilo a kam bych si přála jít,“ popisuje postoj rodičů. 

Na cestovním ruchu ji lákal zeměpis, dějiny zemí, práce s lidmi, chtěla získat větší rozhled. Změna oproti základní škole, kde bylo ve třídě nejvíce deset dětí, do třídy, kde bylo žáků třicet, byla zpočátku náročná, ale studium Vanesu bavilo. Letos úspěšně odmaturovala a dostala se na univerzitu v Ústí. 

Narážky už si tak neberu

Na prvním stupni základní školy zaměřené na žáky s vadami řeči v pražských Čimicích měla Vanesa hodně romských spolužáků. Na druhém stupni Církevní základní školy logopedické Dona Bosca v Bohnicích už o mnoho méně, na střední škole spolu s ní studovaly další tři Romky. Na Univerzitě Jana Evagelisty Purkyně se potkává s dalšími dvěma romskými studenty. Silným zážitkem pro ni bylo, když se před třemi lety poprvé zúčastnila setkání Baruvas (Rosteme), které pořádá organizace ROMEA v rámci Romského stipendijního programu. 

„Do té doby jsem věděla o dalších asi patnácti Romech z mého okolí, kteří chodili na střední odborná učiliště nebo na střední školy, ale potkat se najednou s tolika středoškoláky a vysokoškoláky z tolika různých oborů a zaměření byl pro mě doslova šok. Samozřejmě pozitivní,“ říká Vanesa. Kromě navázaných přátelství s ostatními studenty je pro ni důležitá možnost vzájemného sdílení. „Je velice inspirativní vidět, jak kdo postupuje dál – ve škole nebo i v práci, všichni mají nějaké cíle, za kterými si jdou,“ dovává Vanesa. 

I tak se ale studenti stále setkávají s nedůvěrou a narážkami na svůj romský původ. „Časem jsem si na to zvykla a už si to tak neberu, i když se s tím odjakživa setkávám docela často,“ říká Vanesa. Čerstvou zkušenost má už i z prvního semestru na vysoké škole – se starší spolužačkou, která se opakovaně v různých předmětech hlásí o slovo s poznámkami o tom, jak Romové „zneužívají sociální dávky“.

„Jednou třeba tvrdila, že nejde o žádné dávky, ale vlastně o „výpalné“, aby Romové nechali majoritu na pokoji. Velmi jsem ocenila přístup profesorky, která spolužačce systém sociálních dávek podrobně vyložila a jasně dala najevo, že říká úplné nesmysly,“ vypráví Vanesa.

V nejbližší době se soustředí hlavně na studium a zkouškové období. Pomýšlí ale i na plány do budoucna. Jednou z oblastí, která ji zajímá a kterou by ráda poznala, je například diplomacie. 

Článek vyšel v Romano voďi 6/2022.  www.romanovodi.cz