Romština dnes má mezinárodní den. Romsky mluví kolem 4,5 milionů lidí v Evropě
Mezinárodní den romského jazyka si připomínáme právě dnes – 5. listopadu. Mezinárodní den má oslovit nejen Romy, ale i širokou veřejnost a vzbudit v ní větší zájem. Přídechové hlásky a osmý pád – to jsou některé z rozdílů mezi češtinou a romštinou. Příbuznými jsou indické jazyky jako je hindština nebo bengálština.
Romský jazyk je stále více na ústupu, a proto se lingvisté snaží vyučovat jej i ve školách, a pořádají jazykové kurzy pro širokou veřejnost. Počet mluvčích romštiny se zdaleka nerovná počtu Romů. V Evropě romsky mluví přibližně 4.5 milionů lidí.
Prapříčinu lze podle jeho slov hledat už v dobách Marie Terezie a její částečně asimilační politice, v jejímž rámci byly uplatňovány tlaky na omezení aktivního používání romštiny. Krom státní represe nastal posun také v úzu používání jazyka samotnými Romy, jemuž se v lingvistice říká diglosie – rodilí mluvčí používají dva jazyky, z nichž každý zastává jinou funkci. Jeden jazyk je v takových případech často nahrazován jazykem druhým.
“Vzhledem k postavení svých mluvčích v zemích, kde žijí, patří romština všude na světě mezi menšinové jazyky,” řekla již
dříve pro server Romea.cz romistka Helena Sadílková. “Dospělí mluvčí romštiny jsou všude na světě minimálně bilingvní – vedle romštiny jako mateřského jazyka každodenně používají i jazyk(y) okolního majoritního obyvatelstva,” upřesnila.
Romština používaná ve střední Evropě je nerozlučně spjata s Milenou Hübschmannovou, která působila v celé řadě institucí, kde se zabývala především výzkumem a propagací romského jazyka a kultury.
Milena Hübschmannová (1933 – 2005) vystudovala hindštinu, urdštinu a bengálštinu na Filozofické fakultně Univerzity Karlovy v Praze. Jak sama vyprávěla, již během studia indologie si všímala nápadné podobnosti Romů s národy, jejichž jazyky si osvojovala. Romové jí zprvu učarovali pro jejich exotičnost ve zdejším evropském prostředí. Byli pro ni živoucí spojkou s kontinentem, který tolik obdivovala. Postupně začala do jejich kultury a jazyka pronikat a angažovat se v boji za jejich emancipaci.
V Česku se romština vyučuje nejčastěji na úrovni vysokých škol. Jde o základní kurzy jazyka v rámci studijních programů s pedagogickým, případně antropologickým zaměřením na několika VŠ v Čechách i na Moravě. Výjimečným je studijní obor romistika na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nabízející extenzivní studium jazyka, historie a kultury Romů – studenti jsou zde vedeni k plynnému ovládnutí severocentrální romštiny a základní znalosti v evropském měřítku mnohem rozšířenější romštiny olašské.
O vznik semináře romistiky na FF UK se v roce 1991 zasadila právě Milena Hübschmannová. Vyučovala tam až do své smrti 8. září 2005.
Romština je jazyk jako každý jiný, se svými pevnými pravidly. Jeho strukturu přiblížil již dříve pro Romea.cz romista a lingvista Viktor Elšík následovně: „Romština nemá extrémně složitou strukturu, neobsahuje “exotické” (např. pro Čecha těžko vyslovitelné) hlásky a její morfologie je sice bohatá, ale poměrně pravidelná.“
Zajímavostí je také skutečnost, že kdo se chce romsky domluvit šíře než jen v jedné oblasti, musí se naučit větší množství „romštin”, anebo varietu, kterou se naučil nejdřív, bohatě obměňovat, a to jak lexikálně, tak gramaticky. Např. pro “brambory” jen v romštině na Slovensku existuje 17 různých výrazů.
Romština však bohatě proniká také do češtiny, zejména do její argotické vrstvy. „Tzv. světská hantýrka, tedy varieta češtiny, kterou ovládají světští, obsahuje několik set přejímek z romštiny. Z argotů pronikají romismy postupně i do obecné češtiny, jako příklad uvedu slova jako je čokl, kulový, lóve, dylina, čórnout, kérka, more, chalka atd,“ vysvětluje Elšík.
„Přinejmenším jeden romismus je pak dnes součástí i češtiny spisovné: a tím je Rom,“ dodal na závěr Elšík.
