Slova jako čokl nebo kulový používají běžně i Češi. Možná ani nevědí, že jsou z romštiny, která oslavila mezinárodní den
Mimořádně nářečně diferencovaný jazyk s tisíciletou tradicí, dorozumívací prostředek 4.5 milionů Evropanů i bohatý zdroj pro český argot: to vše je romština-jazyk který dne 5.11. slaví svůj mezinárodní den.
„Vzhledem k postavení svých mluvčích v zemích, kde žijí, patří romština všude na světě mezi menšinové jazyky,“ říká
pro server Romea.cz romistka Helena Sadílková. „Dospělí mluvčí romštiny jsou všude na světě minimálně bilingvní – vedle romštiny jako mateřského jazyka každodenně používají i jazyk(y) okolního majoritního obyvatelstva,“ upřesňuje.
V Česku se romština vyučuje nejčastěji na úrovni vysokých škol. Jde o základní kurzy jazyka v rámci studijních programů s pedagogickým, případně antropologickým zaměřením na několika VŠ v Čechách i na Moravě. Výjimečným je studijní obor romistika na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nabízející extenzivní studium jazyka, historie a kultury Romů – studenti jsou zde vedeni k plynnému ovládnutí severocentrální romštiny a základní znalosti v evropském měřítku mnohem rozšířenější romštiny olašské.
Na úrovni středních škol se v ČR romština vyučuje v jedné středoškolské síti, na úrovni základních škol pak výuka neexistuje vůbec, s výjimkou experimentálních a spíše krátkodobých kurzů/kroužků. Těžko dostupné jsou i kurzy pro veřejnost, kterých existuje též minimální počet. Současné zkušenosti ale ukazují, že o studium romštiny je určitý zájem, např. ze strany lidí pracujících v oblasti sociální práce, ale i na straně samotných jazykově asimilovaných Romů.
Obor romistiky, který se zabývá primárně romským jazykem, funguje od roku 1991, kdy jej založila Milena Hübschmannová, přední badatelka na poli romistických studií v Československu druhé poloviny 20. století.
„Mluvčí romštiny se vzhledem k absenci plošné výuky romštiny často ocitají v situaci, kdy běžně používají svůj jazyk, aniž by měli byť jen základní informace o struktuře jeho gramatiky, natož aby byli důvěrně seznámeni s jeho písemnou podobu. To může mluvčí romštiny stavět do někdy nepřijemných situací – například se jim pak obtížně čelí laicky stále rozšířeným pochybnostem, zda je romština vůbec plnohodnotným jazykem (co za jazyk to tedy vlastně doma používají?)“ vysvětluje
pro Romea.cz Sadílková, jakým způsobem se vytváří mýtus o romštině coby jakémsi „pajazyku“.
Romština je ale pochopitelně jazyk jako každý jiný, se svými pevnými pravidly. Jeho strukturu přibližuje
pro Romea.cz romista a lingvista Viktor Elšík následovně: „Romština nemá extrémně složitou strukturu, neobsahuje "exotické" (např. pro Čecha těžko vyslovitelné) hlásky a její morfologie je sice bohatá, ale poměrně pravidelná.“
Zajímavostí je také skutečnost, že kdo se chce romsky domluvit šíře než jen v jedné oblasti, musí se naučit větší množství „romštin", anebo varietu, kterou se naučil nejdřív, bohatě obměňovat, a to jak lexikálně, tak gramaticky. Např. pro "brambory" jen v romštině na Slovensku existuje 17 různých výrazů.
Romština však bohatě proniká také do češtiny, zejména do její argotické vrstvy. „Tzv. světská hantýrka, tedy varieta češtiny, kterou ovládají světští, obsahuje několik set přejímek z romštiny. Z argotů pronikají romismy postupně i do obecné češtiny, jako příklad uvedu slova jako je čokl, kulový, lóve, dylina, čórnout, kérka, more, chalka atd,“ vysvětluje Elšík.
„Přinejmenším jeden romismus je pak dnes součástí i češtiny spisovné: a tím je Rom,“
dodává na závěr Elšík.
