Nablízku těm, kdo potřebují pomoc. Proxima Sociale působí v sociálních službách už 27 let
„Proxima znamená latinsky přiblížení a Sociale týkající se společnosti, a proto říkáme, že jsme tu, abychom byli nablízku těm, kteří naši pomoc potřebují,“ říká Ivo Kačaba, ředitel organizace Proxima Sociale, která na poli sociálních a preventivních služeb působí už úctyhodných 27 let.
Sociální služby ve společnosti kdovíjak utěšené postavení nemají – své stěžejní a nezastupitelné roli v mnoha jejích oblastech navzdory. A mění se to jen velmi pomalu – do většího zájmu médií se v poslední době dostaly až díky pandemii, zpočátku především jako téma ohrožených skupin v pobytových zařízeních.
Neskončit „v síti“
Proxima Sociale působí především v Praze a Středočeském kraji a jen za loňský rok poskytla své služby téměř dvaceti tisícům osob – převážně dětem, mládeži a rodinám s dětmi.
„Provozujeme celkem šest nízkoprahových klubů, na sídlištích Jižního Města, Jihozápadního Města a Modřan, v Radotíně, Dobříši a Mladé Boleslavi. S dětmi a mladými lidmi pak pracujeme i mimo ně, třeba na Praze 9. Kromě terénní práce pořádáme různorodé aktivity, příměstské tábory, sportovní turnaje, skupinová setkání, zaměřujeme se na specifická témata a prevenci,“ přibližuje Ivo Kačaba.
Šlo o příležitost mluvit o kyberšikaně, domácím násilí nebo trávení času a bezpečném chování na internetu.
Taková témata otevřel třeba dokument V síti – vedle samotného tématu zneužívání dětí na internetu šlo o příležitost mluvit o kyberšikaně, domácím násilí nebo trávení času a bezpečném chování na internetu. Jeden z klubů začala před časem navštěvovat i třináctiletá dívka Evelína. Přišla s kamarádkami a nejprve se pracovníkům příliš nesvěřovala – pochopitelně, prostředí příliš neznala a neměla k němu důvěru. Osmělila se teprve po čase stráveném běžnými aktivitami v klubu.
„Prozradila, že žije pouze s otcem, který je po úrazu neslyšící a je v invalidním důchodu, a se svými mladšími sestrami, dvojčaty. Otec neovládá znakový jazyk, jeho invalidní důchod nestačí na pokrytí běžných nákladů v domácnosti a rodina je odkázaná na dávky v hmotné nouzi,“ přibližuje jeden z příběhů metodička organizace Šárka Vlková.
Dívku navíc brzy čekalo rozhodnutí, jakou zvolit střední školu. Což se vzhledem k jejímu prospěchu, zameškaným hodinám a neochotě věnovat škole více času, jevilo jako náročné téma. „Evelína se zúčastnila našeho pobytového výjezdu, kde mohla spolu s dalšími vrstevníky pracovat na svých kompetencích, získávat důvěru v pracovnice, ale také si něco nového vyzkoušet,“ popisuje Vlková.
Po návratu začala dívka naplno spolupracovat, povedlo se jí s pomocí pracovnic také přestat kouřit a začala více pomáhat otci. Ten díky přispění organizace začal docházet do poradny pro dospělé a osvojil si základy znakového jazyka. „Dívka nastoupila do intenzivního skupinového programu a s pomocí pracovnice hledá nějaké odborné učiliště, a začíná tak odpovědně řešit svou budoucnost. I situace doma se už postupně stabilizuje a pro nás je to zpráva, že nic nemusí být ztraceno,“ dodává Vlková.
Lépe se poznat
Proxima se přibližuje také školám. Ročně spolupracuje zhruba se stovkou z nich – především v oblasti prevence. „Pracujeme i se selektivní primární prevencí, vzděláváním pedagogů a učitelských sborů, dokonce i v mateřských školkách. Nabízíme i adaptační programy pro školy nebo třeba jen konzultace. Téma je vždy podobné: chceme, aby dětský kolektiv lépe fungoval a byl připravený na potíže, které mohou nastat, nebo už nastaly,“ říká Ivo Kačaba.
V mateřských školkách se setkáváme s tím, že děti z různých prostředí potřebují pochopit, že každý jsme jiný a různé situace v nás vyvolávají emoce.
Mnohdy jde podle něj o třídy, ve kterých nefungují pravidla nebo se nerespektují hranice, objevuje se šikana, hádky, rvačky, posmívání. Žáci se v nich necítí dobře a neradi chodí do školy. Pracovníci pak mapují, co se přesně děje, navrhují řešení a podporují je, a zároveň nabízejí další možnosti, co se s tím dá dělat.
Programové bloky se pak zaměřují na různá témata od sebepoznání a posílení stability, roli vlivu okolí, sociálních sítí a médií po důsledky rizikového chování a rizikových prostředí samotných.
„Často pracujeme se sebezkušenostními aktivitami. Třeba v mateřských školkách se setkáváme s tím, že děti z různých prostředí potřebují pochopit, že každý jsme jiný a různé situace v nás vyvolávají emoce. Zároveň víme, že i malé děti jsou ohroženy některými nepříznivými vlivy okolí, jako je třeba nadužívání mobilů nebo tabletů, nebo jim hrozí nebezpečí v bezprostředním okolí, například injekční stříkačky na dětských hřištích,“ přibližuje Ivo Kačaba. Proxima Sociale proto nabízí i program pro předškoláky, ve kterém formou pohádek a her děti provází rozličnými situacemi, kde se učí, jak reagovat nebo co za emoce daná situace vyvolává.
Pomoc dětem a školám jde ruku v ruce s pomocí pro pedagogy, kteří se na organizaci mohou obrátit kdykoliv, když si neví rady, ať už jde o jednotlivce nebo celou třídu. Pravidelně se vypisují také vzdělávací kurzy, akreditované ministerstvem školství.
Azylový byt
Součástí poradenských a pobytových služeb Proximy je spolu s občanskou poradnou také azylový byt pro matky s dětmi. Využívají ho zpravidla půl roku. Ubytování nabízí i další sociální služba Krizová pomoc – tu mohou využít rodiny s dětmi nebo samotní dospělí, kteří náhle přišli o bydlení, ale nejdéle na sedm dní. S ubytováním se vždy pojí intenzivní pomoc a podpora v různých oblastech, jako je práce, finance nebo třeba péče o děti a domácnost.
Za rodinami ale chodíme i do jejich domácností a pomáháme jim se vším, co potřebují, ať už je to hledání vhodnějšího bydlení, řešení zadlužení, hledání práce, vyřízení nárokových dávek, hospodaření a vedení domácnosti nebo péče o děti.
V létě se s žádostí o pomoc na organizaci obrátila například paní Jana, osmadvacetiletá matka samoživitelka. Se svým tříletým synem žila v nevyhovujících podmínkách a nedařilo se jí najít jiné bydlení. „Vzhledem k její situaci a s přihlédnutím k věku syna, který vyžadoval neustálou péči, jsme paní Janě nabídli azylové bydlení na omezenou dobu. Začali jsme pracovat na hledání vhodného bydlení a neustále jsme se potýkali s tím, že ubytovny a jejich žalostné podmínky, případně vysoké nájemné neodpovídají buď finančním možnostem paní Jany, nebo podmínkám, ve kterých je možné vychovávat dítě,“ říká Šárka Vlková.
Pro realitní kanceláře pak Jana nesplňovala požadavky pronajímatelů. Nakonec se jí povedlo sehnat byt od pražského magistrátu. Společně s pracovnicemi začala také pracovat na možnostech svého rozvoje a na řešení synova zdravotního stavu – spojila se s organizací, která jí může pomoci třeba s žádostí o potřebné specifické pomůcky.
„Za rodinami ale chodíme i do jejich domácností a pomáháme jim se vším, co potřebují, ať už je to hledání vhodnějšího bydlení, řešení zadlužení, hledání práce, vyřízení nárokových dávek, hospodaření a vedení domácnosti nebo péče o děti,“ vysvětluje náplň služby Podpora rodiny Ivo Kačaba. Pracovníci se vedle dospělých zaměřují i přímo na děti. Ty mohou pravidelně docházet do podpůrných skupin, jezdit několikrát ročně na výlety nebo se v létě účastnit příměstského či pobytového tábora – cílem je nabídnout dětem smysluplné trávení volného času a bezpečný prostor pro sdílení starostí i radostí a učení se různým dovednostem.
Při potížích s učením se mohou zúčastnit doučování a využít mohou (jak děti, tak rodiče) i psychologickou pomoc – poradenství nebo terapii. Pomocnou ruku v mnoha dalších oblastech včetně právních nebo třeba těch, které se týkají zadlužení, podává také občanská poradna Proximy, do které je možné přijít osobně, zavolat nebo poslat dotaz přes webové stránky.
Neviditelné riziko
V neposlední řadě se Proxima Sociale soustředí na svůj probační program, který poskytuje odbornou podporu a pomoc mladistvým pachatelům protiprávních činů při řešení důsledků toho, čeho se dopustili. Usiluje přitom o jejich začlenění do běžného života a snížení rizika recidivy. „Běží nám tematická skupinová a individuální setkání, pracovně-zátěžové výjezdy pro mladistvé, které nám do programu doporučí Probační a mediační služba ČR. Snažíme se o rozvoj nekriminálních vzorců chování a posílení odpovědnosti, schopnosti akceptovat společenská pravidla a normy, rozvoj pracovních dovedností a návyků a mnoho dalších oblastí a nabízíme i konzultace pro rodiče,“ vysvětluje Ivo Kačaba.
Nad osobním setkáváním ve všech službách, které organizace provozuje, se opět vznáší koronavirový stín. „Všichni se asi musíme smířit s tím, že budeme nějakou dobu žít s větší nejistotou, nebo možná přijmout zvýšenou míru neviditelného rizika,“ myslí si pan ředitel. Proxima se na základě zkušeností z jara snažila co nejlépe připravit na podzimní zhoršení situace – investovala do vylepšení vybavení kanceláří pro kontakty s klienty v online režimu, připravila krizový scénář a jmenovala krizovou manažerku pro Covid, která sleduje situaci, filtruje důležité informace a spolupracuje při výběru zdravotnických pomůcek, aby se pracovníci i klienti cítili co nejvíce bezpečně a komfortně.
V čele organizace stojí Ivo Kačaba už dvanáctým rokem – a více už to podle něj nebude, chystá se totiž do zasloužené penze. „Proxima se za ty roky určitě změnila, narostla, má více služeb a širší záběr. Pořád si ale drží filosofii otce zakladatele pana Petra Klímy a já věřím, že si ji udrží i po generační změně,“ říká. Největší smysl mu dávají samotné pracovní výsledky. „A spolupracovat s lidmi, kteří mají svou práci rádi a dělají ji skvěle – to je za odměnu,“ dodává s úsměvem Ivo Kačaba.
Článek vyšel v časopise Romano voďi. Objednávejte pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
