Po stopách romského holokaustu: Výstava v Praze odkrývá lidské osudy Romů a Romek vězněných v koncentračním táboře v Letech u Písku
Příběhy a tváře Romů a Sintů přeživších holokaust představuje pražská výstava v Clam-Gallasově paláci. Výstava se chce vyhnout odosobněné řeči čísel a fotografiím zbídačených lidí, které pořídili nacisté. Namísto toho představuje konkrétní lidské osudy šesti vězňů z koncentračního tábora v Letech u Písku, například skrze autentické rodinné fotografie a audiozáznamy vzpomínek. Poprvé se vystavuje originál deníku Josefa Serinka, který z tábora utekl a stal se partyzánem, a další osobní předměty spojené s přeživšími. Výstava, kterou pořádá Centrum Romů a Sintů, specializované pražské pracoviště Muzea romské kultury, bude otevřena do 30. června.
“Autorský tým se rozhodl vyhnout nemilosrdné řeči čísel, přehledu vývoje rasistických nařízení i fotografiím zbídačených lidí, pořízených jejich mučiteli. Pozornost jsme namísto toho zaměřili na lidskou dimenzi této historie. Chceme představit tváře a příběhy lidí, kteří byli kvůli svému původu internováni v tzv. cikánském táboře a měli být zavražděni jako většina jejich přátel a příbuzných, ale kteří navzdory všemu přežili,” uvedl kurátor výstavy Jiří Smlsal.
Výstava, která nese název “Příběhy přeživších. Lety u Písku jako místo paměti holokaustu Romů a Sintů”, se věnuje Boženě Růžičkové, Zilli Schmidt, Boženě Pflegerové, Antonínu Studenému, Josefu Lagrynovi a Josefu Serinkovi.
Každá z portrétovaných osob je divákům přiblížena pomocí autentických rodinných fotografií a audiozáznamů vzpomínek. Ty zahrnují ukázky z vlastních memoárů, poválečného soudního svědectví nebo rozhovorů s historiky. Audioverze vzpomínek jsou na výstavě k dispozici v češtině, angličtině a romštině.
“Výstava ukazuje rozměr jejich lidského utrpení, které řada čelních politiků našeho státu bagatelizovala výroky o tom, že Lety byly jen pracovní tábor. Nebyly, byl to tábor fakticky koncentrační a příběhy našich šesti hrdinů to prokazují,” uvedla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.
Osudy vybraných osobností jsou jedinečné také tím, že o přestálém utrpení podali svědectví. Uchovávali fotografie svých ztracených blízkých, vedli rozhovory s historiky nebo své vzpomínky literárně zpracovali. V době, která veřejnému připomínání holokaustu nepřála, tak uchovávali historickou paměť.
Vůbec poprvé jsou veřejnosti představeny ukázky vzácně dochovaných osobních předmětů spojených s přeživšími, například originál deníku Josefa Serinka. “Píše o všech zrůdnostech, které tam prováděli čeští četníci, ne nacisti. Popisuje, jak byl svědkem ubití několika lidí za drobné prohřešky, jak byli týráni a dostávali směšně nedostačující dávky jídla,” řekl v pondělí na vernisáži výstavy Zdeněk Serinek, vnuk Josefa Serinka.
Výstavu uvádí poselství Jany Kokyové, zástupkyně třetí generace přeživších – a přibližuje bytostně osobní rozměr příběhu holokaustu Romů a Sintů a argumentuje naléhavost toho, proč je stále třeba jej vyprávět.
Táborem v Letech u Písku podle historiků od srpna 1942 do května 1943 prošlo 1294 Romů – mužů, žen i dětí. Kvůli otřesným hygienickým podmínkám, nemocem i špatnému zacházení nejméně 335 z nich zemřelo, přes pět set skončilo v Osvětimi. Z koncentračních táborů se po válce vrátilo méně než 600 Romů a Romek.
V 70. letech minulého století na místě tábora vyrostl velkokapacitní vepřín. Stát ho v roce 2018 odkoupil za 450 milionů od firmy Agpi, která tam chovala na 13.000 prasat. Bourání vepřína skončilo v roce 2022. Místo něj se nyní dokončuje Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách, který Muzeum romské kultury otevře pro veřejnost 12. května, tedy v den, kdy se u nouzového pohřebiště tradičně koná pietní akt.
