Můžeme spolu: Někdo s negativním názorem na Romy mě pozná a řekne „ty jseš jiná“. Ale to není pravda, říká Melinda Surmajová

Od ledna 2017 pravidelně přinášíme rozhovory s lidmi, kteří dělají zajímavé věci, které zároveň pomáhají k tomu, aby se nám společně žilo dobře. Když jsme hledali název rubriky, tak mě oslovilo motto letošního Mezinárodního dne Romů „Můžeme spolu“. A tak jsme se s organizátory dohodli, že rubriku uvedeme pod stejným názvem.

Rozhovor s Melindou Surmajovou

Melindu jsem poznala v momentě, kdy se přistěhovala do Prahy. Jela tehdy v autě naloženém věcmi najisto do pronajatého bytu. Jenže když ji bytná uviděla, řekla, že je byt obsazený. Přes podobné situace Melinda na společné soužití nezanevřela, naopak se angažuje v celé řadě projektů, studuje magisterský obor Kriminalisticko-právní specializaci a rozhovor jsme dělaly, když pomáhala jako dobrovolník na konferenci OSF Společně ve škole: další kroky ve vzdělávání Romů v České republice.

Co je podle Tebe potřeba dělat, aby se nám společně žilo dobře? A co děláš Ty?

Podle mě bychom se měli víc setkávat – myslím tím Romové a ne-Romové. Víc spolu komunikovat. Tyto dva národy se vlastně neznají, ne-Romové se nás bojí poznat, a když nepoznají, jakcí jsme doopravdy, tak se nám společně nebude žít dobře.

Zažila jsi to někdy?

Já se s tím setkávám strašně často, někdo s negativním názorem na Romy mě osobně pozná a říká – ty seš jiná než ostatní, ale není to pravda. Kdyby poznal i ty ostatní Romy, tak by viděl, že nejsou všichni špatní, a změnil by názor.

Jak ses k tomuto postoji propracovala Ty?

Zkušeností. Setkávám se s tím asi od dětství, že mi ne-Romové říkají – ty seš jiná. Setkává se s tím i moje rodina a přátelé.

Ráda bych se Tě zeptala, stejně jako všech ostatních respondentů, jak vnímáš slova jako Rom, Čech, ne-Rom…, která tak často používáme?

No tak v prvním momentě si pod tím představím hlavně člověka, takže je mi to v zásadě jedno, jestli je to Rom nebo ne-Rom.

A používáš tahle slova Ty sama?

Používám je. Když to situace vyžaduje, tak se představuju jako Romka, jinak to asi nerozděluju. Protože když mám nějaký kamarády, tak neříkám, že to je Rom nebo ne-Rom, ale říkám, že to je kamarád. A teď mě asi nic nenapadá, kdy bych to vůbec specifikovala, jestli je někdo Rom nebo ne-Rom. Možná jen při nějakých kulturních příležitostech, kdy chceme zdůraznit, jestli je to romská nebo neromská akce.

A co pro Tebe znamená romství? Nebo kdy použiješ to, že řekneš, že jsi Romka? Říkáš to o sobě?

Jo, říkám, protože se cítím být Romka. Nedá se přesně říct, kdy se jako Romka představuju, liší se to situací a příležitostí. Romství pro mě znamená dodržování tradic a zvyků.

Třeba při pohřbech máme trochu jiné zvyky a tradice nebo na svatbách. Já jsem třeba zjistila, že se lišíme tím, že si na svatbě bere nevěsta červené šaty a lepí se na ně peníze. Když jsem byla malá, tak jsem si myslela, že to máme všichni stejný. A teprve později jsem zjistila, že ne-Romové mají trochu odlišné zvyky, že vybírají peníze do bot nevěsty. Tak pak jsem si říkala, že tohle je jiné. Nebo když někdo zemře, tak se zakrývají zrcadla. A to třeba taky ne-Romové nedělají.

Máš nějaké sny? Kdybys měla kouzelnou hůlku, co bys vyčarovala?

Asi to, že bych nerozdělovala to, jestli jsme Romové nebo ne, ale abychom si byli všichni rovni, ať máme jakoukoli barvu. Abychom byli všichni braní stejně.