Frontman Gogol Bordello Eugene Hütz: Romská kultura je jako vzácný šperk
Gogol Bordello je americká kapela složená z hudebníků z různých koutů světa hrající „gypsy punk“. Jejich principálem je charismatický zpěvák EUGENE HÜTZ, který pochází z rodiny ukrajinských Romů. Vyprodávají stadiony, jejich videa mají miliony zhlédnutí a ke spolupráci si je vybrala i Madonna. My jsme si s jejich frontmanem povídali pro časopis Romano voďi na českém festivalu Mighty Sounds, který o nich napsal: „Málokterá kapela našemu festivalu sedne tak jako Gogol Bordello“. A byla to pravda; festival se vyznačoval absencí předsudků, milými návštěvníky a příjemnou atmosférou, ale i náležitě živelnými koncerty. Přesně to platí i o Gogol Bordello – skromní a pohodoví, ale s pořádnou show!
Hráli jste někdy před romskými diváky? A pokud ano, co si Romové myslí o hudbě Gogol Bordello?
Vím o mnoha mladých Romech, kterým se hudba Gogol Bordello líbí. Před 10 lety jsem se seznámil s jedním klukem, který dodnes chodí na naše koncerty a kterého jako malého ho adoptovala švýcarská rodina. V jistém věku začal hledat svoji identitu a při tom pátrání zjistil, že mu naše hudba pomáhá. Vyrostl v naprosto neromském prostředí a my jsme mu poskytli náhled do romské kultury, která mu byla vzácná, ale současně může pořád být tím „dítětem 21. století“, což mu vyhovuje. Stejné to je i u mě. Mám v sobě jen velmi málo romské krve, ale je to pořád dost na to, abych ten poklad cítil a chránil si ho.
Takže si myslíte, že mladí lidé se můžou k romské kultuře přiblížit spíše přes hudbu Gogol Bordello než skrze tradiční kapely?
Obecně si to nemyslím, ale pro mladé lidi, kteří vyrůstají úplně mimo romskou kulturu, to může být možná první krok. A poté se můžou dostat hlouběji a blíže k té autentické romské hudbě, kterou já nikdy Romům nenabídnu.
Víte o více lidech, kteří díky vaší hudbě (znovu)objevili své romství?
Ano, na světě je plno dětí, které mají smíšenou identitu a které se snaží dostat „zpět“. Jsou v USA, v Kanadě, ve Francii, ve Švýcarsku, všude… Jsou to třeba mladí lidé, kteří poslouchají hip-hop a pak přejdou k „Romano hip-hop“ od Gipsy.cz, a tak udělají první krok směrem k romské kultuře. Hudba Gogol Bordello je mostem pro děti z netradičních rodin k tomu, aby našly svou cestu k romské kultuře. Je jedno, jestli jsi poloviční Rom, nebo čtvrtinový, to spojení tam je vždycky a je silné. Ten „vitamín“ romství se někde objeví, vyjde na povrch.
Vy máte stejnou osobní zkušenost? Přestože jste nevyrostl v tradiční romské rodině, věděl jste o téhle části své identity? O tom vitamínu?
Můj strýc, bratr mojí matky, měl z naší rodiny k tradičnímu romskému životu nejblíže. Obdivoval romskou kulturu a nejvíc z nás si uvědomoval, že je Rom. Ale v tak militantním a totalitárním politickém prostředí, jakým byl Sovětský svaz, bylo velkou výzvou přihlásit se k jakékoli identitě. Když jsem se v pubertě dostal k punk rocku a zároveň začal číst knihy Carla Junga, tak jsem si uvědomil, že ve světě umění můžeš spojit všechny elementy, ke kterým cítíš vášeň, a můžeš si vytvořit vlastní hybrid. Každý člověk je kouzelník a formuje si svou vlastní realitu, ale nikdy nebudeš chtít ignorovat tak vzácný šperk ve své genealogii, jakým je romská kultura.
V dokumentu The Pied Piper of Hutzovina, který o vás natočila česká filmařka Pavla Fleischer, říkáte: „Pocházím z punkrockového prostředí a postupně se dostávám zpět do romské kultury.“ Musel jste pracovat na tom, abyste se stal součástí romské kultury?
Jak bych se mohl cítit jako součást romské kultury, když jsem vyrůstal v Sovětském svazu, chodil jsem do klasické sovětské školky a následně do stejně obyčejné školy? V té době téma identity neexistovalo. Kousek od nás byla čtvrť, kde žilo hodně Romů a umělci z místního divadla a moje babička tam občas chodila za známými. Můj strýc si vzal Romku z tradiční rodiny. Kolem mě tedy byly jakési elementy, které tvořily mozaiku romské kultury v mém životě, ale celkově jsem vyrůstal mimo. Nic nebylo přímo přede mnou. Vždycky to bylo hned vedle, ale přitom stále zahaleno tajemstvím.
Vaše babička mluvila romsky? Pokud vím, tak servitka Roma, ke kterým vaše babička patřila, už v době vašeho dětství moc romsky nemluvili.
Myslím, že mluvili hlavně ukrajinsky. Pravda je, že já jsem začal pochytávat některá romská slova až v New Yorku, od Romů, které jsem potkal tam.
Takže teď umíte romsky? Nebo alespoň trochu rozumíte?
Přes 10 let jsem sbíral romské písně, snažil se je naučit nazpaměť a překládal si s pomocí přátel jejich texty. Hledal jsem různé příběhy k těm písním. Vlastně se ze mě stal etnomuzikolog. Když je nějaká párty, můžu sedět 48 hodin v kuse a hrát a zpívat tradiční romské písně, ale rozhodně nejsem ambasadorem tradiční romské hudby. Já jsem rocker a možná se můžu označit za popularizátora romské hudby. To považuji za svůj úkol – představit ji co nejširšímu publiku a udržovat ji naživu. Lidé si někdy myslí, že když něco nazvete „gypsy“, tak to okamžitě přitáhne pozornost. Ale to není pravda! Aby „gypsy music“ byla populární, stálo to hodně úsilí. Ze začátku jsem v New Yorku vystupoval jako DJ a pouštěl romskou hudbu, ale nikoho nezajímala. A kapely jako Taraf de Haidouks nejprve v USA vystupovaly ve snobských restauracích, kam chodili starší bohatí lidé, kteří jejich hudbu vůbec nechápali. Proto jsem začal pořádat poněkud nesourodé dvojkoncerty, například Gogol Bordello – Fanfare Ciocarlia, a takový formát byl pro posluchače přesvědčivý. Silné kapely jako Taraf De Haidouks a Fanfare Ciocarlia a romské festivaly jako Khamoro a Yagori jsou důvodem, proč je dneska romská hudba populární. Ale na začátku sis mohl říkat „gypsy“, jak jsi chtěl, a bylo to bezvýznamné.
Proč říkáte hudbě Gogol Bordello „gypsy punk“?
To byl nápad jedné starší Romky z New Orleans, která mi řekla: „Když už hraješ hudbu, která je částečně inspirovaná romskou muzikou, možná bys mohl tu naši hudbu zpopularizovat tím, že bys to nazval „cigánský punk“ (říká rusky – pozn. red.).“ Tak jsem si řekl, proč to nezkusit!
Jeden rok jste žil s rodinou své babičky, což pro vás byla zásadní životní zkušenost. Neužíval jste si to ale také proto, že jste věděl, že je to na přechodnou dobu? Přeci jen, vyrůstat v chudé romské osadě není zrovna nejlehčí začátek života, ale prožít si jeden rok v romské osadě může být obohacující zážitek.
Nejprve musím vysvětlit, že rodina mojí babičky na tom byla podobně jako většinová společnost. Žili v osadě, která ale byla součástí typické ukrajinské vesnice, a jejich život se moc neodlišoval od života většiny Ukrajinců. Romové sice nežili společně s Neromy, byli segregováni, ale žili podobným stylem života. Pro mě ten pobyt byl zásadní hlavně v procesu sebeidentifikace. Po roce stráveném u téhle části rodiny jsem byl jiné dítě. Měl jsem úplně nový vnitřní život. Můj život byl méně rozčleněný a objevil jsem v sobě pocit jakéhosi „pouličního podnikatele“.
Často o vás novináři píší, že máte talent od Boha, že jste zázračně nadaný muzikant. Myslíte si, že Romové jsou nadanější hudebníci než Neromové?
Nevím, jestli jsem nadaný a určitě je poněkud diskutabilní, jestli umím zpívat. (smích) Moje největší schopnost je skládat různorodou hudbu tak, aby z ní měli lidé radost. Myslím, že opravdoví géniové romské hudby nejsou zázraky, ale spíše genetika a věda. Každá zkušenost, kterou mozek prožije, se zapíše do genetického stromu. Pokud něco děláš po staletí, tak se to projeví. Samozřejmě jsou i virtuosové jako Yuri Yunakov, který hraje, jako by byl z jiného světa. A pravda je, že jediní, kdo takhle umí hrát, jsou romští hudebníci.
Myslíte si, že pokud Romové změní svůj způsob života, tak to nutně znamená ztrátu jejich tradičního způsobu života, ztrátu těch „vitamínů“, toho „šperku“, kterým je romství?
Moji romští přátelé se mi často smějí, že jsem snad už poslední „magor“, který cestuje po světě s kytarou na zádech. Říkají, že možná před několika sty lety ještě někteří Romové takhle cestovali, ale dnes už to nedělá nikdo. Já si myslím, že právě ten malý romský gen, který v sobě mám, mi pomáhá zůstat v tomhle životním stylu a opravdu si užívat koncertní turné, a tak propagovat romskou hudbu.
VIDEO
Co je pro vás osobně „romská kultura“?
Je hodně různých skupin Romů a já mám nejblíže k ukrajinským Romům. Také mi hodně říká folklor maďarských Romů, písničky, jako je Amari si amari. Romská kultura je tedy pro mě v prvé řadě hudba, ale rozhodně ne jen to. Mezi nejskvělejší lidi, které jsem kdy poznal, patří mnoho Romů, a jsou chvíle, které můžeš zažít jen s nimi. V Brazílii mám skvělé známé, Romy, kteří mi jsou spíš bratry než kamarády. Když řeknou: „Tohle je „cigano casa“, sem můžeš přijít, kdykoli se ti zachce,“ tak opravdu myslí kdykoli. A víte, jak to vím? Jednou jsem tam přišel ve 4.30 ráno a nejen, že mě nevyhodili, ale všichni vstali, do 10 minut jsem seděl za stolem plným jídla a hráli jsme a zpívali. Tohle se ti s Američany nestane…
Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné podobě a objednejte si časopis pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
