DJ Gadjo.cz: Nikdy mi žádný Rom neřekl, „Ty nejsi náš"

Kdo chodí do pražských hudebních klubů a nebo poslouchá Radio 1, musí to jméno znát. DJ Gadjo.cz je stálicí klubové scény už mnoho let, vystupuje se známými romskými hudebníky a svými sety založenými na romské hudbě roztančil publikum i v Londýně, Hamburku, Berlíně a dalších evropských městech.

O to víc překvapí, jaký člověk se pod známou přezdívkou skrývá. Martin Juráček nevzpomíná na úspěchy, které měl jako DJ Gadjo.cz na velkých festivalech, ale nejvíc se rozjaří, když vypráví jak roztancoval romské děti ze sboru Čhavorenge a nebo hrál poprvé jako DJ na romské svatbě, kdy ještě neměl ani vymyšlenou uměleckou přezdívku. A když vzpomíná na dobu, kdy žil ve Velké Británii, s dojetím v hlase si vybavuje čas, kdy se živil mytím nádobí.

S romskou hudbou žije od dětství

„Kdo je ten chlápek, co tam pouští tu muziku?“ „Vím já? To je nějakej gádžo,“ vyslechl si od romských svatebčanek o přestávce v uličce u záchodků v restauraci u Zábranských, kde poprvé na svatbě pouštěl hudbu, tehdy ještě z kazetového magnetofonu. A od té doby si říká DJ Gadjo. Později přivzal po vzoru rapera Gypsyho.cz do svého jména i internetovou koncovku.

Martin Juráček v prostředí romské hudby vyrostl, v jeho rodné slovenské vsi Bošáca se od dětství přátelil s dětmi rodiny Herákových. U nich doma se prý běžně zpívalo a hrálo. „Nebyly to asi nějaké virtuozní výkony,“ vzpomíná Juráček, „ale o to nešlo, šlo o to, že rodina byla spolu, ten pocit pospolitosti si dodnes pamatuji.“ Po odchodu ze vsi na čas romskou hudbu ztratil ze zřetele.

Poprvé se doopravdy setkal s virtuózním romským folklorem díky legendárnímu undergroundovému básníkovi Martinovi „Magorovi“ Jirousovi, se kterým se přátelil.

„Na, to je pro tebe, tobě se to bude určitě líbit,“ vrazil mu jednou básník s jasnozřivou jistotou do rukou magnetofonovou pásku. Martin Juráček ji doma fascinovaně poslouchal, aniž by tušil, kdo na ní hraje. Teprve po letech se ukázalo, že to byly maďarské skupiny Kalyi Jag a Parno Graszt.

Tím odstartovalo jeho sběratelství hudby ze všech koutů světa. DJ Gadjo se totiž občas mění v DJe Tropicalistu a pod touto přezdívkou hraje svůj další oblíbený žánr, karibskou a latinoamerickou hudbu. A jako DJ Mackie Messer zase pouští elektroswing a pořádá swingové tančírny.

Byt má plný tisíců nahrávek z různých koutů světa (perou se o prostor se sbírkou vyřezávaných slonů, záplavou pokojových květin, fotografiemi indiánů a dalšími sběratelskými předměty), a když začal po vzniku Radia 1 pracovat jako moderátor denního proudu, hrál v denním vysílání tak často romskou a africkou hudbu, až mu v rádiu udělali speciální pořad nazvaný Všechny hudby světa, specializovaný na world music.

Z populárního DJe nadšený pošťák

Rozjetý vlak festivalů, parties, bašavelů a všemožných akcí od vernisáží po svatby, na kterých DJ Gadjo hrál, zastavil až tvrdý náraz v podobě koronavirové pandemie. Symbolicky v pátek 13. března se začalo všechno sypat. „Během jednoho týdne všechny domluvený vystoupení na jaro a léto prostě zmizely, a já neměl žádný finanční polštář,“ vzpomíná Juráček, „jenže já nejsem typ chlapa, který by stál u okna a brečel, že venku prší,“ dodává.

Ze dne na den vyměnil DJský pult za poštovní přepážku. Přes léto sice znovu začal hrát, ale během druhé vlny epidemie ho opět můžete vidět vydávat dopisy a balíky na jedné z pražských pošt. Martin Juráček to bere, jako by se nestalo vůbec nic zvláštního.

„Já dělám všechno rád,“ vysvětluje Martin. „Když jsem žil na britském ostrově Isle of Man, tak jsem myl nádobí a uklízel jsem i veřejné záchody. Strašně rád na to vzpomínám. Já mám asi výhodu, že cokoliv dělám, tak to dělám moc rád. Já i na tom Isle of Man měl nejvoňavější záchody na celém ostrově!“ chlubí se.

Jeho dnešní kolegové netuší, že s nimi pracuje populární DJ, a Martin je při tom chce raději nechat, tvrdí, že na ně nechce nějak „machrovat“. Když se během zácviku zaučoval na hlavní poště, stalo se mu přitom párkrát, že ho někdo poznal a vyfotil si ho tam.

Největší zážitek: hraní pro romské děti

I během zákazu produkce v době pandemie už ale plánuje další vystoupení. Se známým romským akordeonistou Mariem Bihárim, se kterým vystupuje už mnoho let, plánují během karantény nacvičit sehranější set a sní také o experimentální hudbě založené na nahrávkách ptačího zpěvu.

S Mariem Bihárim vystupoval po celé Evropě, velký úspěch měli například v rumunské Bukurešti, kde večerní tancovačce předcházel workshop pro děti. Vystoupení pro děti ostatně patří k nejlepším zážitkům Martinovy kariéry.

Zpěvačka Ida Kelarová, která vede sbor Čhavorenge, ho před časem požádala, aby po koncertě v Rudolfinu, kde sbor zpíval s Českou filharmonií, udělal pro děti ze sboru diskotéku. „Tehdy jsem přehodnotil svůj vztah k populární romské hudbě,“ říká. Protože chtěl hrát muziku, která bude děti bavit, sešel se s nimi napřed pár dní před akcí. „Řekl jsem jim, že si zahrajeme hru, ať vyndají všichni telefony a pustí mi svoji nejoblíbenější písničku. A byly to samý ‚tucky‘, který já jsem vůbec neznal!“

Představa bílé majority o tom, co poslouchají Romové, je podle něj hodně vzdálená od reality. „Gádžové všude po světě mají představu, že romská hudba jsou ty tradičnější folklórní soubory a ty moderní vypalovačky moc nemusí.“ Martina tak děti seznámily třeba se zpěvákem a bubeníkem Igorem Kmeťem a dalšími populárními romskými interprety. Diskotéka prý u dětí slavila takový úspěch, že se třikrát musel odkládat odjezd autobusu, který je měl od Rudolfina rozvézt domů. DJ Gadjo tohle vystupení dodnes považuje za jeden z top desítky zážitků své dýdžejské dráhy.

Jedna hudební radost ale Martinovi Jurečkovi alias DJ Gadjovi během koronavirové situace neodpadla a to je rádiový pořad Všechny hudby světa. Pořád chodí hrát do Radia 1. Za dlouhé roky, které se tomu věnuje, se prý z toho nikdy nestala rutina a pořád má před vysíláním trochu trému. Co se změnilo jsou reakce posluchačů. V rádiu začal vysílat ještě před masivním rozjezdem sociálních sítí a tehdy posluchači rádia reagovali na všechno jinak než dnes. Především mu daleko víc do rádia psali dopisy a maily, občas posílali dárky.

To se ale příležitostně stává pořád. „Postěžoval jsem si ve vysílání, že mě bolí kolena. A pak mi na hraní přinesl jeden posluchač domácí konopnou mast. To bylo báječný, fungovala! Nevím, jestli sama o sobě, nebo jsem si vsugeroval, že mi pomůže, ale myslím, že to oboje najednou pomohlo,“ pochvaluje si dárek. „Kdysi ale lidi fungovali víc v tom smyslu, že častěji vás někdo pochválil nebo zkritizoval. Obou reakcí si ale moc cením, je pro mě důležitá kritika i chvála.

“Nikdy mi nikdo neřekl ‚ty nejsi náš‘

Dříve prý také dostával do rádia pohlednice od přátel, kteří jezdili například do jeho oblíbené karibské oblasti. Sám na Trinidadu nebo Tobagu a jiných karibských ostrovech nikdy nebyl, ale vydal se prý na Notting Hill Carnival, což je každoroční pouliční festival, který se koná v Londýně od roku 1964. Vzpomíná, že při jeho první návštěvě se účastnilo karnevalu půl milionu lidí a tehdy si to moc užil. Když tam ale jel před dvěma lety naposledy, tak už se festivalu účastnilo milion a půl lidí.

Že masové akce nejsou nic pro něj vědí i jeho přátelé, když s ním vyrazí na nějaký velký festival, najdou ho v průběhu večera u stage v tom nejmenším stanu, kde probíhá malý koncert nebo DJský set pro maximálně pár stovek lidí a kde si to prý Martin nejvíc užívá. Proto se i nakonec vzdal plánů na cestu na největší balkánský dechovkový festival v srbské Guči, i z této tradiční balkánské akce, kde vystupuje mnoho slavných romských dechovek, se totiž stává stále masovější záležitost a původní duch se vytrácí.

Za dobu, kdy na akcích mixuje romskou hudbu, se nikdy nesetkal s tím, že by mu někdo řekl, že mezi Romy nepatří nebo že by neměl hrát romskou hudbu, když sám není Rom. „Nikdy se mi nestalo, že by někdo řekl ‚Hele, ty prostě nejsi náš‘. Myslím, že je to dané tím, že Romové takhle o hudbě prostě nepřemýšlí. A tím, že se mi vždycky podařilo všechny roztancovat, jsem si je získal,“ dodává hrdě.

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Letošní vydání objednávejte do konce roku pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.