Diskuze o památníku v Letech u Písku pokračují. Na finální realizaci jsou jen 3 roky
Ve středu 18. dubna se konala v karlínské Galerii VI PER diskuze o procesu
vzniku Památníku Lety u Písku a jeho možných podobách a rolích. Veřejnou debatu
o jednotlivých aspektech utváření památníků tak obohatili svým názorem především
umělec Pavel Sterec z Fakulty výtvarného umění VUT v Brně, historička umění a
kritička Anežka Bartlová z Vysoké školy uměleckoprůmyslové a historik a redaktor
Čeněk Pýcha ze vzdělávacího oddělení ÚSTR. Za Muzeum romské kultury v panelu
usedla přímo jeho ředitelka a zároveň historička a muzeoložka Jana Horváthová.
Moderátor večera historik Pavel Baloun uvedl diskuzi citací titulku z
regionálních novin Deník.cz „Definitivní tečka za kauzou Lety? Vepřín převzalo
Muzeum romské kultury“ a navázal, že ačkoliv předání areálu bývalého vepřína do
rukou Muzea romské kultury je symbolicky nesmírně významný okamžik, periodicky
se opakující výroky politiků zpochybňující utrpení vězňů v táboře odhalují, že
kauza Lety stále žije. I ve vztahu k faktu, že Ministerstvo kultury počítá s
hotovým památníkem již v roce 2021, jak uvedl ministr kultury v demisi Ilja Šmíd
pro Český rozhlas, a tudíž na archeologický průzkum, likvidaci areálu
velkovýkrmny, přípravu architektonické soutěže a finální realizaci památníku tak
budou jen 3 roky, Baloun zapochyboval, že se o definitivní tečce dá hovořit.
Jana Horváthová na úvod popsala průběh přebírání areálu a nastínila
harmonogram prací, který zatím muzeum v součinnosti se zřizovatelem –
Ministerstvem kultury stanovilo. V letošním roce se počítá s vypsáním výběrového
řízení na archeologický průzkum, který by měl být dokončen do konce srpna. Do
stejného termínu by muzeum chtělo vyklidit veškeré vybavení jako např. sila
apod. Firma AGPI, a.s. dle klimatických podmínek pravděpodobně do konce září
odveze zbylou kejdu. Bohužel není dochovaná stavební dokumentace vepřína, muzeum
tak bude muset nechat zpracovat dokumentaci bouracích prací a na rok 2019 se
plánuje do konce dubna výběrové řízení na firmu, která demolici do konce října
2019 provede.
Paralelně s praktickými kroky vedoucími k likvidaci areálu bude muzeum
připravovat architektonickou soutěž. "Tady se budeme snažit spolupracovat s
Českou komorou architektů. Chceme odbornou spolupráci. Začínáme po poradě s
některými zde přítomnými výtvarníky organizovat něco jako poradní skupinu, která
nám pomůže do konce letošního roku stanovit zadání pro architektonickou soutěž.
A potom v těsné kooperaci s Českou komorou architektů bychom tu soutěž chtěli
realizovat," uvedla Horváthová.
Vedle celé řady témat souvisejících s přípravou památníku a s komemorací se
jako stěžejní diskutovaly odlišné role památníku a muzea a možnosti plnohodnotné
participace na jejich vzniku.
Anežka Bartlová, která je editorkou knihy Manuál monumentů (publikace, jež
formou manuálu shrnuje praktické informace a zkušenosti z realizací pomníků a
památníků u nás), považuje odlišení památníku od muzea za podstatnou součást
problému. Na místě může vzniknout instituce jakou je např. muzeum, nebo památník
čistě jen jako pietní místo nevyžadující žádné zázemí. Obojí má odlišnou funkci
pro různé publikum. Čeněk Pýcha doplnil, že zatímco v muzeu je očekávaná
prezentace dějin, jejich kontextualizace a interpretace, u památníku jde o
možnost projevení úcty obětem. V případě Památníku Lety u Písku by mohlo jít o
syntézu obojího.
Pavel Sterec upozornil, aby se nezapomnělo, že: "Oproti muzeu je památník
zvláště takové události místem, které má umožnit návštěvníkům prožít pocit
smutku a akcentovat to, že je to místo kontemplace. To nespasí žádná
architektonická soutěž a umělecká vize. Je to specifický druh myšlení, který v
diskurzu zatím chybí. Syntéza může probíhat jen, když se ví, z jakých zdrojů."
Během večera několikrát připomněl, že na diskuzi, jak památník v Letech uchopit,
je třeba nejen čas, ale i vynaložení materiálních a finančních prostředků, na
což harmonogram Ministerstva kultury nemyslí. "Vidím roli odborné veřejnosti, ať
už to jsou umělci nebo architekti spíš než v přicházení s konkrétníma návrhy v
tom, upozornit, že toto není realistický plán, pokud to má dopadnout nějakým
způsobem, který bychom si všichni přáli."
Čeněk Pýcha zmínil, že Památník Lety u Písku bude mít jako místo paměti i
velký vzdělávací potenciál. Podle Sterce je škála sdělení Památníku Lety opravdu
široká a žádná byť i technologicky vychytaná výstava nenahradí dostatek
kvalifikovaného personálu, který by byl schopný reagovat na vývoj doby a
konkrétní věk a složení publika.
Závěrečná část diskuze se zaměřila na možnosti participativního plánování
Památníku. Horváthová ujistila, že i přes nedostatek času a financí se chtějí
pokusit architektonickou soutěž připravit na základě širší diskuze a oslovili
např. urbanistu Petra Klápštěho z ČVUT, který se na projekty a plány s
participací uživatelů specializuje, aby jim metodologicky pomohl. V té
souvislosti zazněl i dotaz, kde jsou a jak se zapojují přímí pozůstalí obětí
tábora v Letech u Písku. Muzeum romské kultury dokumentuje holocaust Romů od
svého založení a má podchycenou velkou část rodin, kterých se internace v Letech
u Písku potažmo v Hodoníně u Kunštátu týkala. Horváthová uvedla, že je ale
velice těžké motivovat je k zapojení se do diskuze veřejně.
Co vystupování na veřejnosti pro pozůstalé může znamenat, doplnila z publika
Helena Sadílková, vedoucí Semináře romistiky na KSES FF UK: "Kdokoli z těch lidí
má odvahu se začít k těm věcem vyjadřovat, strhne na sebe pozornost a bude
nálepkovaný jako Rom, což dost radikálně může ovlivnit jeho život. Jsou případy
konkrétních lidí, kteří nějakým způsobem i skrz svoje přiznání k historii, se
najednou stali terči i třeba útoků nebo změny chování lidí, kteří jsou v jejich
okolí, protože se identifikují. A to je strašně důležitý rozměr a je potřeba si
to uvědomit, pokud se máme bavit o tom, jak je možné vzpomínat a jak je možné
třeba participovat. Že to znamená mnohem víc, než jen povídání o historii a
účastnění se nějakým způsobem diskuze."
Horváthová na začátek diskuze otevřeně přiznala: "Děláme to poprvé. Teprve
hledáme cestu." Celospolečenské klima, kdy zástupci politické reprezentace
holocaust Romů znevažují a kdy zaměstnanci muzea čelí kvůli budování Památníku
Lety nenávistným e-mailům, práci muzeu jistě neusnadňují. Sterec se na závěr
diskuze vrátil k výkopu Pavla Balouna, zda je převzetí bývalé velkovýkrmny
Muzeem romské kultury definitivní tečkou za kauzou Lety: "Pro mě je to, že jsou
peníze na beton a ne na participaci, pokračováním alergie ve společnosti na Lety
u Písku."
