Diskriminace jako předstupeň násilí z nenávisti

Snaha zamezit diskriminaci je velmi důležitá. Kvůli rovnému přístupu k lidem,
ale i proto, že v rámci nárůstu nesnášenlivosti ve společnosti může diskriminace
předcházet násilnému jednání, jak skupinovému (například neonacistické
demonstrace), tak individuálním případům násilí z nenávisti. Stínová zpráva
Evropské sítě proti rasismu (ENAR), která byla zveřejněna u příležitosti
Mezinárodního dne proti rasismu, napovídá, že problematika rasismu a
diskriminace není stále v právní praxi dostatečně ošetřena.

Jednotlivé státy sice přijímají legislativní opatření, ale jejich užití v praxi
je obvykle velmi nízké. Podobně složité je to i se samotnou vymahatelností
práva. Taktéž národní Stínová zpráva o stavu rasismu a diskriminace v ČR
referuje, že v této oblasti skutečně nedošlo za sledované období (březen 2010 –
březen 2011) k viditelnému pokroku.

Náš nedávno zveřejněný průzkum u okresních soudů prokázal pravdivost tohoto
tvrzení. Jeho výsledky jsou v přímém kontrastu s naší každodenní praxí.
Domníváme se, že skutečnou příčinnou nízkého počtu podaných antidiskriminačních
žalob je nízká informovanost, nepřipravenost, ale také neochota či obavy lidí
bránit se před diskriminací a využívat právních prostředků, které naše
legislativa k odstranění diskriminace nabízí.

Lze se však divit, že veřejnost rezignovala a běžně akceptuje všudypřítomné
diskriminační jednání? Uvedená Stínová zpráva připomíná kauzu týkající se
trojice Romů, kterým před lety nebyl umožněn vstup do restaurace. Teprve v dubnu
2010, po 9 letech soudních tahanic, získali satisfakci ve výši 20 tisíc korun
pro každého z nich.

S nerovným zacházením se můžeme setkat prakticky kdekoliv, v oblasti
zaměstnávání, v přístupu k bydlení, v poskytování zdravotní péče, vzdělání či v
otázkách trestní justice. Kupříkladu diskriminaci v zaměstnávání zaznamenala v
určité podobě většina z nás. Ať už jako absolvent bez praxe, nebo příliš starý a
málo dynamický, jako matka nebo potenciální matka, případně jako Rom či
zdravotně postižený.

Ale co třeba diskriminace v přístupu ke zboží a službám? Zdánlivě ne tak
rozšířená, pokud však nepatříte do skupiny etnických a národnostních menšin nebo
zdravotně handicapovaných. V jejich případě jde o denní chléb. Zde namátkově
uvádíme několik případů z našeho Centra (Poradenské centrum určené obětem
diskriminace). Každý z těchto problémů zasahuje do různých oblastí a naráží na
různá podezřelá kritéria, tedy důvody či znaky, na základě nichž je s osobami ve
srovnatelném postavení zacházeno odlišným způsobem nebo naopak, s osobami v
rozdílných situacích je zacházeno stejně.

Prvý z případů je příběh mladého muže, který se šel se svými přáteli pobavit na
jednu z pražských diskoték. Při vstupu do podniku se ho člen ostrahy bez okolků
zeptal, zda je romské národnosti a následně uvedl, že ho nemůže vpustit dovnitř,
neboť ten večer jsou prostory přístupné pouze pro uzavřenou společnost.

Již prvně položená otázka, zda je romské národnosti, zasahuje výrazným způsobem
do důstojnosti dotčené osoby. Zjišťování národnosti či etnicity potenciálních
uživatelů služeb je v zásadním rozporu s principem zákazu diskriminace a se
zásadou zachování práva na rovné zacházení. Další sdělení ostrahy, že nemůže
mladíka pustit dovnitř, neboť ten večer se koná akce pro uzavřenou společnost,
je zcela v rozporu se skutečností, že ostatní návštěvníci proudili bez omezení
dovnitř, aniž by kdo ověřoval případné pozvánky, rezervace, apod.
Přístup ostrahy tak považujeme za nepřijatelný a diskriminační nejen z pohledu
úpravy Antidiskriminačního zákona. Vyjádření představitelů klubu ve smyslu, že
nemohou být odpovědni za jednání pracovníků bezpečnostní agentury, kterou si
najímají, pokládáme za zcela bezpředmětné.

Další podněty se týkaly zakázaného jednání ze strany revizorů dopravního
podniku vůči cizincům. Zaznamenali jsme sdělení, kdy revizor při kontrole
cizince údajně neuznal jeho platný jízdní doklad zakoupený prostřednictvím SMS a
městská policie mu následně udělila pokutu. Totožný incident zažila rodina z
Itálie, která měla rovněž problém s uznáním platnosti jízdního dokladu. Tomuto
incidentu byla svědkem cestující, v tomto případě Češka, která se snažila
zamezit šikanóznímu chování revizora vůči této rodině. Sama se tak vystavila
nevhodnému a možná také přímo nezákonnému jedná revizora. Uvedená sdělení zatím
prověřujeme.

Velmi složitá a závažná je také situace mnohých zdravotně postižených. Jako
příklad uvádíme přístup nevidomých osob ke službám. Nevidomá klientka se
rozhodla navštívit zahraniční dokument promítaný v rámci festivalu
dokumentárních filmů Jeden svět. Vzhledem k tomu, že představení jsou promítána
v originálním znění s titulky, bylo by nezbytné zajistit pro klientku tlumočení
do češtiny. Žádné z kin však nemělo k dispozici zařízení, které by nevidomé
osobě přeložený text četlo a umožnilo jí tak využít poskytovanou službu. Od výše
uvedených případů se tento liší tím, že s největší pravděpodobností zde není dán
úmysl osobu diskriminovat.

Na druhou stranu z Antidiskriminačního zákona vyplývá, že diskriminací je i
odmítnutí či opomenutí poskytovatele služeb přijmout přiměřená opatření, aby
osoba se zdravotním postižením „mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže
by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení“ . Přiměřenost zatížení se
posuzuje zejména z pohledu míry užitku opatření na straně zdravotně postižené
osoby a zároveň finanční únosnosti na straně poskytovatele služeb.

Uvedené případy naznačují, že za diskriminačním jednáním může být jak úmyslná
snaha znevýhodnit či jinak postihnout osobu, která je identifikovatelná
uvedenými diskriminačními znaky, tak i opomenutí určitým způsobem přizpůsobit
podmínky či prostředí znevýhodněným osobám.

KAM DÁL?

Selma Muhič Dizdarevič: Zločin z nenávisti, zločin proti všem

Michal Mazel: Zločiny z nenávisti a jejich vztah k extremismu