Na cestě z ghetta. Kapela Lomnické čháve dobývá festivaly
„Křehké vyprávění o outsiderech s velkým talentem a snem živit se hudbou“ – tak se o muzikantech kapely Lomnické Čháve psalo na stránkách filmového festivalu Finále Plzeň při příležitostí uvedení dokumentu režiséra Ladislava Kaboše stručně a výstižně nazvaného Kapela.
Snímek je volným pokračováním Kabošova časosběrného dokumentu Všechny moje děti z roku 2013, který zachycuje pomoc kněze, bývalého horolezce a zemědělského inženýra ze slovenských Žakovců Mariána Kuffy okolním romským osadám, a bez něhož by nejspíš ani nevznikl. Režiséra k němu inspirovali sami diváci, kteří založili sbírku na pořízení hudebních nástrojů. Neuniklo jim totiž, když na jedné z projekcí vyprávěl, jak si muzikanti pokaždé, když jdou pro faráře Kuffu hrát, musejí nástroje půjčit.
Když se povedlo nástroje za vybrané peníze koupit a hudebníkům je předat, rozhodl se Ladislav Kaboš i s kamerou zjistit, jak se mladíci k šanci, kterou dostali, postaví. Vedle touhy dostat se z ghetta a prosadit se v majoritní společnosti, byl jejich společný muzikantský sen jasný – koncertovat na festivalech a „velkých pódiích“. A to se kapele, která doopravdy vznikla vlastně až během natáčení dokumentu, už podařilo zkusit – na prestižním hudebním festivalu Pohoda v Trenčíně, na festivalu Grape v Piešťanech nebo dalších domácích i zahraničních akcích, včetně koncertu v Českém Krumlově na Mezinárodním filmovém festivalu Jeden svět nebo ARA Festu v Plzni.
Kapela z Velké Lomnice
„Členové kapely a jejich manažer Stano – to je sociologický vzorek lidí, který reprezentuje romskou komunitu tak, jak jsem ji já po dobu sedmileté práce v osadách poznával. Rozhodli jsme se, že jejich životy nebudeme jen sledovat, ale ukážeme ucelený příběh. Oslovili jsme je a získali pro natáčení „road movie“, během které sledujeme jejich cestu z Košic do Bratislavy. Putovaní Slovenskou republikou v rozpadající se dodávce je zároveň metaforou prehistorické kočovné cesty romského etnika, které hledá nový smysl svojí existence,“ přibližuje režisér.
Frontmanem kapely je kytarista a saxofonista Milan Polhoš působící zároveň jako sociální pracovník. Pomáhá mu jeho bratr Nikolas, který má v kapele pod palcem cajón (čti kachón) – neboli perkusní „bedýnku“. Bratranec Janko hraje na klávesy – spolu s akordeonistou Romanem Gáborem, jehož bratranec Gusto ovládá saxofon a housle.
Vedle muzikantů má ve snímku i své zásadní místo v kapele i jejich manažer Stano Čonka. Ani pro něj nebyly začátky jednoduché – kromě urputné, a ne vždy úspěšné snahy o získávání zakázek byl pro něj velký oříšek oblíbený nešvar členů souboru – „odkládání“ svých hudebních nástrojů do zastavárny. Aby příběh kapely po ukončení natáčení neskončil závěrečnými titulky, ujal se muzikantů filmový producent Tomáš Slebodník. Kromě budoucnosti kapely mu leží na srdci i osudy každého z jejích muzikantů – pokud se dokáží hudbou uživit, zabezpečí i své rodiny a odrazí se ode dna.
Ne vždycky však jde o výdělek či renomé. Věrni svému přesvědčení, že „hudba je řeč, které rozumíme všichni“, navštěvují čím dál známější Lomnické Čháve ta nejchudší ghetta a osady – s nezištným cílem zahrát a alespoň na chvíli tak nechat jejich obyvatele zapomenout na starosti a bídu.
VIDEO
Článek vyšel v časopise Romano voďi. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi a objednejte si předplatné na www.romanovodi.cz.
