Anketa k romským strategiím: Má pozitivní diskriminace smysl?
Vláda v pondělí 23. února schválila dva klíčové dokumenty – Strategii romské integrace do roku 2020 a zpávu o naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Server Romea.cz oslovil několik osobností s anketními otázkami.
David Ištok, zastupitel, Chomutov: Nejsem pro zvýhodňování jedné skupiny před druhou
Mohou – podle Vašich zkušeností – velké politické strategie tohoto typu fungovat?
Podle mého názoru a z toho, co znám z praxe, by to fungovat mohlo. Ale pouze tehdy, když se takové projekty nebudou tvořit pouze „pro projekty“ – když se půjde k věci, k řešení problémů samotných. Tím myslím bytovou politiku, nezaměstnanost, odbourání nálepkování, v oblasti informování médii, ve školství, a tak dál.
Myslíte si, že by taková strategie měla obsahovat pozitivní diskriminaci?
Pozitivní diskriminace? Nejsem pro zvýhodňování jedné skupiny před druhou – myslím si, že by se to mělo dělat spíše společně. Ukazovat majoritní společnosti dobré příklady ze života. Různé spolky a neziskové organizace se třeba mohou podílet na různých akcích ve svých městech.
Myslíte si, že Strategie romské integrace obsahuje v dostatečné míře to, co chtějí sami Romové? (Vědí to ti, kteří Strategii psali?)
To si nemyslím, o tom ví málo lidí. A pokud ano, jsou to většinou pouze lidé, kteří o to mají zájem. Informovanost mezi lidmi by se měla zlepšit, propojit například neziskový sektor s úřady a podobně, více navzájem komunikovat. Jak mi kdysi říkal profesor romštiny, Romové pocházejí z Indie a tam byl kastovní systém. Myslím, že to je u nás až do teď – pokud se ale my sami nesjednotíme a nebudeme fungovat jako komunita, tak se ten problém nevyřeší…
Co podle Vás v integračních strategiích nejvíce chybí?
Prostor by se neměl dávat lidem, kteří na tom profitují a smějí se lidem do očí. Jak říkám – zaměřit se na řešení problémů samotných, ať už jde o bytovou politiku, vytváření umělých ghett, zlepšit vztahy ve školství – řešit praktické školy, nebo třeba problémy s drogami. Ukázat klidem, že když je někdo Rom, nemusí je přece okrást. Média by neměla vyhledávat jen negativní věci, ale informovat i o těch dobrých.
Alica Heráková, Muzeum romské kultury: Strategie jsou klíčové, musí se ale uvést do praxe
Mohou podle Vašich zkušeností velké politické strategie tohoto typu fungovat?
Ano, strategie jsou klíčové. Ještě důležitější je ale vůle a pochopení nutnosti uvádět je do praxe. Na tom tyto dokumenty v českém prostředí ztroskotávají. Jak v jednotlivých rezortech, tak na politické úrovni se sociální vyloučení týkající se Romů neustále bagatelizuje. Na Romy a na ty, kteří se snaží změnu nastavení systému prosadit, se pohlíží j jako na stěžovače a často chybí zcela elementární znalosti a vůle cokoliv měnit. Z toho plyne pocit marnosti, který jsme si zvykli s podobnými dokumenty spojovat.
Myslíte si, že by taková strategie měla obsahovat pozitivní diskriminaci?
Pro mě samotnou to je složitá otázka. Pokud ano, pak ale zda to je či není pozitivní, ukáže až čas. Přirovnala bych to obecně ke kvótám pro ženy ve vedení státních firem, které se diskutovaly nedávno. Dokážou-li toho konkrétní jednotlivci skutečně využít a jak se to projeví, je podle mě zatím příběh s otevřeným koncem.
Myslíte si, že Strategie romské integrace obsahuje v dostatečné míře to, co chtějí sami Romové? (Vědí to ti, kteří Strategii psali?)
Romové, kteří potřebují pomoc, očekávají časti velice jasné a konkrétní věci – slušně ohodnocenou práci, rovné zacházení. V tom strategie není samospasitelná, to je asi třeba si uvědomit. Vnímám ji ale pozitivně, alespoň do té míry, do jaké ji znám.
Strategie tedy existují dvě (Strategie romské integrace a Strategie boje proti sociálnímu vyloučení) – je to podle Vás problematické?
Uvést strategický dokument v život je systémově nesmírně náročný proces, koordinovat přitom zavádění dvou takových dokumentů je podle mě v našich podmínkách prakticky nemožné. Vnímám to jako dost problematické.
Co podle Vás v integračních strategiích nejvíce chybí?
Jako u většiny dlouho vznikajících projektů státní správy je to pomalé reagování na změny a nemožnost zaručit skutečné prosazení do praxe.
Michal Miko, Slovo 21: Bez pozitivní diskriminace nemůže dojít k integraci
Mohou – podle Vašich zkušeností – velké politické strategie tohoto typu fungovat?
Strategie romské integrace 2014 – 2020 je důležitý dokument. Doufejme. Strategie jako taková může fungovat jenom v případě, že bude existovat politická vůle napříč celým politickým spektrem ČR. Pro její fungování, myslím tím z finančního hlediska, se dají použít zdroje ESIF ČR (*Evropské strukturální a investiční fondy, poznámka redakce), ale to pouze v případě, že se romská reprezentace chopí příležitosti a bude usilovat o reprezentaci romských zájmů v rámci monitorovacích výboru ESIF ČR.
Myslíte si, že by taková strategie měla obsahovat pozitivní diskriminaci?
Jsem přesvědčen o tom, že bez pozitivní diskriminace nemůže k té zamýšlené integraci zcela dojít. Je vidět, že hlavně ve všech vyloučených lokalitách, ale nejen tam, je potřeba zavádět afirmativní akce, které dají dospělým Romům práci a mladým Romům kvalitní vzdělání. Tím se Romové v České republice mohou stát aktivními osobami.
Myslíte si, že Strategie romské integrace obsahuje v dostatečné míře to, co chtějí sami Romové? (Vědí to ti, kteří Strategii psali?)
Strategie jako taková byla připravována s Romy, a myslím si, že obsahuje vše důležité. Ale jak jsem se zmínil již v první odpovědi, vše souvisí s politickou vůlí.
Strategie tedy existují dvě (Strategie romské integrace a Strategie boje proti sociálnímu vyloučení) – je to podle Vás problematické?
Podle mého názoru je nesmyslné mít dva strategické dokumenty – oba dva musí být naplňovány jak finančně, tak personálně. Myslím si, že to pak má všeobecně špatný vliv na to, čím se mají starostové jednotlivých měst a obcí řídit, a jak vlastně v integraci postupovat. Je tudíž nesmyslné plýtvat všemi zdroji, které jsou pro tyto strategie vynakládány. Vlastně to ukazuje i postoj vlády k tomuto tématu.
Co podle Vás v integračních strategiích nejvíce chybí?
Jak jistě víme, dokumenty, které vláda schválila, není první takového rázu. Takové dokumenty vždy po schválení vládou narazí na to, že chybí politická vůle a finanční zdroje.
