Analýza: Český soud poprvé v historii odsoudil neonacisty jako organizovanou skupinu

V průběhu uplynulých tří let jsme vám přinášeli pravidelné informace o případu
obžalovaných neonacistů z české frakce organizace Blood & Honour. Seriál nyní
završujeme shrnutím dosavadního průběhu kauzy, která dospěla k prvnímu rozsudku:
odsouzení většiny obžalovaných jako organizované skupiny.

Co je horší? Když pěšáci v noci podpalují rodinám domovy nebo když jejich šéf průběžně a veřejně k takovým útokům po celé republice podněcuje? Odpovědí na tuto otázku se celý rok zabýval senát Krajského soudu v Plzni. Nakonec se přiklonil k tomu, že horší je přímá účast na násilných akcích.

V polovině prosince loňského roku vynesl v kauze české odnože mezinárodní neonacistické skupiny Blood & Honour („Krev a čest“) prvoinstanční rozsudek. Pokud obstojí i v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze, může se stát precedentem. Český soud totiž poprvé odsoudil neonacisty jako organizovanou skupinu v souvislosti se závažným násilným trestným činem.
To se nepodařilo ani u žhářského útoku ve Vítkově z dubna roku 2009, ani u žádného dalšího skupinového útoku neonacistů v minulosti. A že jich nebylo málo.

Vzpomeňme si jen na skupinový hon neonacistů na Romy v Písku z roku 1993 končící utonutím mladého Tibora Danihela, nebo na „horký podzim“ roku 2009. Tehdy například skupina s názvem White justice (Bílá spravedlnost) z jižních Čech brutálně řádila celé hodiny v centru Benešova a zranila jednoho „skejťáka“, kterého útočníci považovali za anarchistu tak, že přišel o slezinu.

V Havířově zase skupina mladých neonacistů objížděla v autech městské části a pronásledovala místní Romy, přičemž málem zabila jednoho mladíka. Během „bitvy o Janov“ v Litvínově byly v listopadu 2008 zraněny desítky policistů.

To všechno byly prokazatelně organizované akce – vyšetřovatelům se však nepodařilo usvědčit jejich pořadatele, tedy nikoho z těch, co založili, podporovali anebo propagovali skupinu organizující podobné akce.
O soudním řízení s českou odnoží skupiny Blood & Honour jsme v minulosti informovali například zde a zde a zde.

Když Krajský soud v Plzni loni v říjnu oznámil účastníkům řízení prosincový termín vyhlášení rozsudku, upozornil je na to, že vyhlášení rozsudku může trvat celé hodiny. Tak to také nakonec dopadlo.

Rozsudek

Přestože se na hlavním skutku – žhářském útoku v západočeské Aši z února roku 2012 – prokazatelně podíleli jen dva muži, obviněno a následně obžalováno bylo celkem 9 osob z různých částí republiky, většinou za založení, podporu a propagaci neonacismu tím, že vyráběli nebo prodávali textil či hudební nosiče propgaující nacismus. Podle plzeňského krajského zástupce dozorujícího vyšetřování z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu se totiž jednalo o organizovanou skupinu, kterou už předtím intenzivně sledoval. Nepovedlo se však prokázat, že tato skupina řídila i žhářský útok.

Třem z obžalovaných vyměřil plzeňský soudce Martin Kantor nepodmíněné tresty. Za obecné ohrožení ve spojení s pokusem o vraždu – formou žhářského útoku – odsoudil Tomáše K. (25 let) a Michala P. (35 let), oba dva z Aše, k šesti letům a devíti měsícům ve věznici s ostrahou. Jan B. z Prahy (25 let), údajný šéf organizované skupiny, který ji podle soudu založil i vedl, byl odsouzen k trestu vězení v délce tři roky a osm měsíců. Ostatní obžalovaní si až na jednu výjimku odnesli podmíněné tresty – buď za aktivní členství ve skupině anebo za její podporu.

Dva z nich budou podle zatím nepravomocného rozsudku muset zaplatit odškodnění majitelům budov v Mariánských Lázních, které během další noční akce posprejovali nacistickými symboly. Petra H., majitele reklamní firmy ze Sokolova, který podle žalobce na objednávku již zmíněného Jana B. vyrobil předměty s rasistickými a nacistickými motivy a symboly a dodal mu je, zprostil soud v plném rozsahu obžaloby. Jednalo se o malé množství dodaného zboží. Navíc podle soudce ani nebylo dostatečně prokázáno, jaké nápisy byly na dodaných tričkách.

Oběma žhářům podle obžaloby hrozilo 20 let až výjimečný trest. To se soudu zdálo hodně. Obžalovaní se podle něho dopustili činu v určité etapě svého života, kdy se přiklonili k neonacismu. Etapa údajně netrvala dlouho a podle soudu v současné chvíli podobné postoje opustili.

Jak shrnul soudce – od nebezpečné ideologie se distancovali, řádně pracují – uložené vězení tak pro ně má být trestem, ale současně by nemělo znamenat jejich „sociální popravu“. Na druhou stranu se vzájemně na provedení činu domluvili, pečlivě ho připravili i provedli. Poté, co zjistili, že vzniklý požár byl nájemníky domu ihned uhašen a k žádné velké škodě nedošlo, vyjádřili v SMS zprávách jeden druhému svou nelibost.

Udělený trest je podle soudce výrazně pod spodní hranicí zákonné sazby za zmíněné trestné činy. Jelikož spáchali zločin se sazbou nad pět let, soud jim trest nemohl podmínečně odložit.

Co členství v organizované skupině znamená

Jako členové organizované skupiny byli nakonec odsouzeni jen čtyři obžalovaní. Zmíněný Jan B., jeho družka Petra L., která se podílela na tvorbě článků pro společné webové stránky a osobně udržovala styk s ašskou pobočkou, zmíněný Tomáš K. a Bohuslav M., oba dva z Aše, kteří podle soudu společně podnikli noční „sprejerskou“ akci, platili anebo vybírali členské příspěvky a zaslali vlastní články webu organizace. Ty však ale nakonec ani nebyly zveřejněny.

Ostatní obžalovaní o organizaci věděli, aktivně ji podporovali a komunikovali s vedoucím skupiny. Jelikož však jejich aktivity nepřesáhly míru běžného ideologicky zabarveného kamarádství, nemohou být považováni za členy organizované skupiny.
Rozsudek zatím není pravomocný.

Právní zástupce Tomáše Kopeckého se na místě odvolal, obhájci dalších obžalovaných i státní zástupce si ponechali lhůtu na rozhodnutí, stejně jako zmocněnec poškozených. Případem se tedy bude muset zabývat i Vrchní soud v Praze.

Tři poznámky na závěr

Zajímavé na rozsudku je, že pokus o vraždu byl podle soudu veden jen na přízemní byty ubytovny, přičemž obžalovaní museli předpokládat, že v nich žije více lidí. Tím pádem děti, které tehdy vesměs bydlely ve vyšších patrech, nemohou být podle soudu ani považovány za poškozené, natož se hlásit o odškodnění.Tehdy dvouletá Veronika M. se však prokazatelně nadýchala kouře ze vzniklého požáru a během následujícího dne dostala hořečnaté křeče, až musela být na několik dní hospitalizována.

Poněkud neobvyklé je i spojení dvou trestných činů – tedy obecného ohrožení i vraždy – do jednoho skutku formou žhářského útoku. Během vyhlášení rozsudku se několikrát mluvilo o zmíněném žhářském útoku z Vítkova a jeho posouzení ze strany soudů. Na námitku jednoho z obhájců, že „se v Aši přece nic nestalo“ reagoval soudce slovy, že „jen díky Bohu“ nedošlo k fatálnějším následkům. Stejně jako ve Vítkově měli ašští pachatelé podle soudu „nepřímý úmysl“, což znamená, že sice nechtěli přímo zabíjet, ale byli si vědomi toho, že jejich jednání může způsobit smrt druhých, a neučinili nic, aby tomu případně zabránili.