† 24. září 1993, Písek: Tibor Danihel

Je to už dvacet let, kdy se odehrála jedna z rasistických vražd, které
zahýbaly celou společností. Na tomto případu se za pochodu učila média, narozdíl
od justice, která byla ve věci  rasisticky motivovaných trestných činů v
podstatě netečná, pokud rovnou pachatelům nenahrávala.

Cena života mladého Roma

V pátek 24. září 1993 zahnala v Písku početná skupina skinheadů čtyři mladé
Romy do řeky Otavy a násilím jim bránila vylézt z vody. Jeden z Romů,
osmnáctiletý Tibor Danihel, kvůli tomu utonul. Tato událost byla mnohokrát
projednávána před soudem, několikrát se měnila právní kvalifikace činu i počet
obžalovaných, než byl vynesen alespoň částečně adekvátní rozsudek. Nejtvrdší
trest za rasistickou vraždu byl něco málo přes 8 let – na tolik si česká justice
v 90. letech cenila život romského chlapce.

Nešťastná náhoda?

V jedné z prvních zpráv o smrti Tibora Danihela napsal deník Lidová
demokracie pod titulem Smrt při pochodu skinů:
„Atmosféra ve městě není dobrá a nerad bych se podrobněji vyjadřoval k případu,
který šetří policie,‘ řekl včera zpravodaji LD starosta Písku Tom Zajíček… Zatím
není jasno, zda tato skupina přijela do Písku záměrně nebo zda šlo o nešťastnou
náhodu. U nás v Písku se k hnutí skinheads hlásí pouze několik jednotlivců.‘
Včera se setkali s několika romskými rodinami zástupci písecké radnice, aby
pomohli zachování klidu, který přispěje k rychlému vyšetření případu.“ – (tš, LD
28. 9. 93, s. 6.)

Tragicky zahynul za nepříjemných okolností…

Zpravodajství o události zpočátku nepřekračovalo rámec běžného psaní o
trestných činech v černé kronice. Psalo se o „skinheadech“ na jedné straně a
„místních Romech“ na straně druhé. V tom duchu se neslo i zpravodajství o pohřbu
zemřelého Roma. Zemědělské noviny o tom v článku „Pohřeb bez provokací“ napsaly:

„Cimbálová kapela nechyběla včera v Písku při cestě k poslednímu rozloučení s
osmnáctiletým romským mladíkem Tiborem Danielem, který před týdnem tragicky
zahynul za nepříjemných okolností… Podle slov starosty Písku Toma Zajíčka se
rozhodně nejedná o projev nějaké vyhrocené rasové nenávisti. Potvrdil to i
včerejší klidný a důstojný průběh pohřbu.“ (bm, ZN 2. 10. 1993, s. 3.)

Střet dvou znepřátelených skupin

Anna Šabatová, Jiří Homoláč a Kamila Karhanová, autoři studie „Obraz Romů v
středoevropských masmédiích po roce 1989“, ve své analýze k tomuto případu mimo
jiné napsali:

„Utváření mediálního obrazu píseckého případu se vyznačuje několika rysy
typickými pro postoj českých médií k násilným trestným činům, jejichž oběťmi
jsou Romové a pachateli příslušníci majority. Vzhledem k tomu, že Romové a
skinheadi jsou nahlíženi jako dvě nepřátelské skupiny, které mají spolu neustále
konflikty, zajišťuje pouhý sou-výskyt těchto dvou kategorií zprávám o
událostech, jako byla smrt Tibora Danihela, dostatečnou koherenci a činí je
,smysluplné´… Vydávání smrti chlapce za oběť srážky dvou znepřátelených stran
zastíralo ovšem příčinnou souvislost mezi jednáním skinů a smrtí jejich oběti."

„Zkuste si zabít Cikána“

Přístup společnosti, na prvém místě místních i vládních politiků a médií,
napomohli změnit lidé, kteří se rasisticky motivovanou trestnou činností a
pomocí jeho obětem zabývali, především aktivisté Jakub Polák a Markus Pape. V
médiích je podpořilo i několik publicistů a komentátorů.

Například sociolog Ivan Gabal v MF Dnes pod titulkem „Zkuste si zabít Cikána“
následujícím komentářem:

„V Písku u soudu vám poradí: musí vás být víc, vyholte si hlavy a zakryjte
obličej. Cikánů se nedotýkejte. Stačí je zahnat do hluboké vody. Ty, co vám
budou bránit, stačí odblokovat. U soudu zastrašujte svědky, lžete, odvolávejte
se na kolektivní odpovědnost, stavte se vlastencem. V nejhorším dostanete
podmínku. Bude-li vás dost, za rok vyčistíte i střední město. Dva roky pozoruji,
jak život tento scénář píše. Bylo jen otázkou, kdy jej někdo posvětí. …
A co stát? Neuzavřené případy zápalných lahví v romském domě i fašistického
řádění v Terezíně… skrytě rasistické a nejapně populistické výroky pražského
primátora v předvolební kampani… překvalifikování rasistických útoků na
přestupky… Česká politika prostě pocit etnické a kulturní sebestřednosti a
uzavřenosti podporuje, čímž rasismu a netoleranci uvolňuje cestu.“ (MFD 6. 12.
1994, s. 12.)

Při cestě do jižních Čech v listopadu 1996 prezident Václav Havel na místě,
kde Tibor Danihel utonul, symbolicky vhodil do řeky sedm bílých růží. "Jsem dost
zneklidněn tím, že se po tak dlouhou dobu nepodařilo jednoznačně říci, co se
vlastně stalo, kdo je vinen a potrestat ho. Vše nasvědčuje tomu, že se mladý Rom
stal obětí rasismu," řekl při té příležitosti prezident.

Matka: "Nezabili slepici, ale člověka"

Tato rasistická vražda dobře ukázala na tehdejší stav české justice, na
neochotu přiznat, že trestné činy páchané na Romech a některých cizincích jsou
rasistické. Devadesátá léta se nesla v duchu odlišného metru na trestné činy
páchané etnickými Čechy a Romy. Pachatelé z řad etnických Čechů byli justicí
zřetelně protěžováni, což trvá dones.

Na počátku tohoto případu bylo obžalováno šestnáct útočníků. padl první
rozsudek okresního soudu v Písku. Do médií se kauza vrátila po patnácti
měsících, když Okresní soud v Písku projednával žalobu státního zástupce,
podanou na šestnáct skinů pro trestný čin násilí proti skupině obyvatel a
podpory hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů (par. 260 trestního
zákona). Tohoto paragrafu použil písecký státní zástupce údajně jako první v
republice, avšak bezúspěšně. V prosinci roku 1994 byli odsouzeni dva skinheadi k
podmíněným trestům za výtržnictví, ostatní byli zproštěni viny!

Všechny deníky zahrnuly do svého zpravodajství stručnou rekapitulaci toho, co
se v září 1993 v Písku stalo. ČTK, Denní telegraf, Zemědělské noviny, Mladá
fronta Dnes a Blesk i po přelíčení opakovaly starou verzi, že mladí Romové
skočili do řeky a jeden z nich při tom utonul.

Z průběhu soudního líčení stojí za připomínku dvě okolnosti zaznamenané
tiskem. Především argument obhajoby, že Tibor Danihel před svou smrtí čichal
toluen, což prý mohlo ovlivnit jeho jednání. (Představu "zfetovaného Roma",
který si svou smrt vlastně zavinil sám, uplatňovala obhajoba ještě při dalších
procesech, ačkoli při tom vycházela z desetinásobného zvýšení zbytků toluenu,
zjištěných při pitvě oběti.)

Druhou byla okolnost, že z jednací síně byla pro "stálé vyrušování" vyvedena
matka Tibora Danihela, jak uváděla zpráva ČTK a většina deníků, které o průběhu
přelíčení referovaly. Výjimkou byly Lidové noviny s formulací, že matka oběti
nesouhlasně reagovala a zpráva uveřejněná v deníku Práce, uvádějící její
autentický výrok po rozsudku: Nezabili slepici, ale člověka. Chci spravedlnost.

Epilog

Rozsudek krajského odvolacího soudu mohl změnit jen Nejvyšší soud, a to na
podkladě stížnosti o porušení zákona, která příslušela ministryni spravedlnosti
Vlastě Parkanové. Podala ji na žádost Senátu, kde ji navrhl senátor Pavel
Rychetský, dnešní předseda Ústavního soudu. Nejvyšší soud zrušil rozsudky
krajského soudu a konstatoval, že pochybení se dopustila již policie, která na
místě činu řádně nezjistila všechny svědky. K novému projednání pak došlo v
říjnu 1998 a závěrečný verdikt vynesl Vrchní soud 30. června 1999.

Tedy až téměř šest let po spáchání tohoto trestného činu uznal Vrchní soud
tři obviněné vinnými z rasisticky motivované vraždy a pokusu vraždy. Jaroslav
Churáček dostal 8 let a 3 měsíce, Zdeněk Habich 7,5 roku a Martin Pomije 6,5
roku. Čtvrtý obžalovaný Milan Brat byl v roce 2000 osvobozen. 

Předseda senátu během čtení rozsudku uvedl, že na Danihelově smrti se zřejmě
podílelo více skinheadů. Odsouzení na to reagovali reagovali výkřiky: "židobolševická
politika" a "český národe, děkujeme!"

KAM DÁL?
† 28. 8.
1991, Jičíněves: Radek Rudolf

† 10. 8. 1991, Hradec Králové: Josef Sztojka
†
8. 8. 1993, Jílové u Prahy: Karel Balogh
†
13. 7. 1990: Plzeň: turecký občan
†
17. 5. 1998, Orlová: Milan Lacko
†
23. 2. 1991, Lipkov u Klatov: Emil Bendík
†
15. 2. 1998, Vrchlabí: Helena Biháriová
Markus
Pape: Vztah českých médií k extremismu a diskriminaci
Studie:
Obraz Romů v středoevropských masmédiích po roce 1989
Smutná
bilance českého rasového násilí v 90. letech
Rasově
motivované násilí v ČR po roce 1989