† 17. 5. 1998, Orlová: Milan Lacko

Vyšetřování smrti otce šesti dětí Milana Lacka prodlužovaly dva nešvary české
společnosti: nenávist vůči Romům a bezmezná loajalita policistů vůči svým
kolegům. První z nich zapříčinil odmítnutí výpovědí několika svědků, druhý pak
nejspíš ztrátu a zničení některých důkazů.

Novinářské procitnutí

„Utíkejte, já je zdržím!“ vykřikl čtyřicetiletý otec Milan Lacko směrem ke své
patnáctileté dceři Denise a jejímu příteli, když proti nim vyrazila skupinka
podnapilých skinheadů, píše ve svém první reportáži z místa novinář Marek
Wollner v časopisu Týden, který případ celé tři roky udržoval v povědomí české
veřejnosti.

Wollnerův článek s názvem Bavíme se U Malky vyšel sedm dnů po zavraždění Roma
Lacka v severomoravském městečku Orlová, a v tu chvíli byl již dvanáctým textem
informujícím o tragédii.

V řádu tří měsíců to byla v roce 1998 druhá vražda Roma neonacisty, kterým se
stále ještě nepřesně říkalo skinheadi. Navíc na konci ledna téhož roku hodila
trojice mladých neonacistů zápalnou láhev do domu romské rodiny Kováčových v
Krnově. Jeho obyvatelka Emílie Žigová byla těžce popálena na čtyřiceti
procentech těla, její manžel pak na nohou.

V tuto chvíli už nešlo další rasovou vraždu odsunout do černé kroniky (navíc o
ní přinesly zprávu všechny velké evropské deníky), a všechna významná média se
jí obšírně věnovala. Do útlumu se tak i poprvé v případě romské oběti dostalo
zveřejňování negativních faktů a drbů ze života zavražděného. O Milanu Lackovi
se sice česká veřejnost dozvěděla, že byl v minulosti trestán za krádež, ale
také, že byl věřícím otcem šesti dětí, který nijak nevybočoval.

Česká společnost alespoň soudě podle ohlasů zaslaných do novin či vyjádření
starosty a místních policistů na tom byla poněkud jinak. Pachatelé byli opět
mladá ucha, která to trochu přehnala, a u oběti bylo nejdůležitější, že měla v
krvi 1,79 promile alkoholu, tedy asi čtyři velká piva. Pojďme si připomenout, co
se tenkrát na okresní silnici před hospodou U Malky vlastně stalo.

Rekonstrukce noci

Poslední autobus jim ujel, a tak se Milan Lacko společně se svou dcerou Denisou
a jejím přítelem Mirkem vraceli z návštěvy tchyně pěšky. V dobré náladě s
výslužkou domácích jelit v igelitové tašce procházeli kolem hospody U Malky, kde
jako každou sobotu probíhala diskotéka.

Najednou Denisu zasáhl do ramene půllitr. „Negři! Buzeranti!“ ozvalo se okamžitě
a několik opilých holohlavců s okovanými botami vstávalo od dřevěných lavic, aby
si sobotní noc zpestřili mlácením lidí.

Subtilní Milan Lacko se rozhodl partičku posilněnou alkoholem zdržet a mladé
dvojici poskytnout šanci na útěk. Ta se schovala v zahradě nedalekého domu.
Obětavý otec byl neonacisty zkopán a ponechán na silnici, kde jej později
přejelo osobní auto. Nepřežil.

Mladá dvojice mezitím žádala obyvatele domu o pomoc, ti sice policii zavolali,
ale vpustit vystrašený pár do domu či k němu sejít se báli.

Policista spolupachatelem

Mezitím už policie byla na místě – původně se domnívala, že smrtelné autonehody.
Díky svědectvím Denisy a jejího přítele Mirka se ale brzy vše začalo vykreslovat
v jiných barvách. Šestnáctiletý Mirek policistům potvrdil, že mrtvý muž ležící
na silnici je Milan Lacko a společně s Denisou později popsali, co se osudnou
noc stalo.

O dva dny později byla uvalena vazba na čtveřici místních mladíků, tři z nich
David Jureczek, Pavel Fučo a Leo Fiedor byli ještě nezletilí (shodně
šestnáctiletí), čtvrtému Petrovi Domesovi bylo dvacet let.

I přesto, že čtveřice mladíků byla v Orlové známými firmami, první vyjádření
okresního policejního ředitele Karla Herana bylo shovívavé. „Jsou to ještě
taková ucha,“ řekl novinářce z Mladé fronty Dnes. Nejmladší „ucho“ Jureczek,
absolvent zvláštní školy, byl v městečku znám svou brutalitou, sympatiemi s
rasistickou odnoží hnutí skinheads a jen před několika měsíci zmlátil na ulici
jiného náhodně vybraného Roma.

Policisté z Karviné navíc od začátku nejen vypouštěli do médií podivná
vyjádření, ale i se zvláštní jistotou začali pracovat s verzí, že zraněného
Milana Lacka přejely dva vozy. Jeden nákladní vyvážející z nedaleké elektrárny v
Dětmarovicích popílek, jehož řidič ujel, druhý osobní, jehož řidič zavolal první
pomoc i policii.

Tuto verzi následně potvrdil kontroverzní posudek soudního znalce z oboru
lékařství Igora Dvořáčka. Ten tvrdil, že Lacko byl čtveřici neonacistů zbit „jen
slabou intenzitou“ (protože neutrpěl vážnější zranění hlavy) a následně byl
přejet nákladním automobilem v sedící či schoulené poloze, které jej čtyřicet
metrů rolovalo pod svými pěti nápravami, což způsobilo smrtelné zranění –
roztržení srdečních komor. Řidič osobního automobilu (jeho policejní kolega) tak už
měl přejet prakticky mrtvého člověka.

Zmizelé důkazy

S verzí o dvou automobilech opřenou jen o znalecký posudek pracoval bez výhrad i
soud v Karviné. V srpnu téhož roku tak čtveřice neonacistů slyšela velmi mírný
rozsudek – jen podmíněné tresty ve výši 15 až 22 měsíců.

Mladíkům navíc prospělo, že byla smrt rozdělena do dvou spisů, tedy případně i
soudů. V jednom se řešilo samotné napadení, v druhém neúmyslné ublížení na
zdraví a neposkytnutí pomoci – zde však stále chyběl pachatel, nákladní auto a
jeho řidič nalezeni nebyli.

Vyslýchaný řidič z dětmarovické elektrárny vinu neustále odmítal a na voze,
kterým tu noc jezdil, nebyly nalezeny žádné stopy. Řidič-policista Marián Telega
obviněn nebyl vůbec, stejně tak nebyl testován na alkohol v krvi a na jeho voze
nebyly řádně zajištěny stopy.

Přímá souvislost mezi napadením a přejetím obviněného – kdyby jej čtveřice
nenapadla, neležel by muž jen tak na silnici – jako by neexistovala. Vzkaz soudu
zněl: Rom byl trochu zbit, a protože byl opilý, tak nezvládl vstát ze silnice
a přejel jej neznámý nákladní vůz.

Soudu byly navíc přítomni i kamarádi obžalovaných dávající nepokrytě najevo své
rasistické názory a vyhrožující přítomným Romům. Justiční stráž proti nim nikdy
nezasáhla, a to ani po upozornění přítomných novinářů.

Směšné tresty rozhořčily mimo novinářů hlavně zástupce místních Romů. Zmocněnec
rodiny, anarchista Jakub Polák, se ale rozhodl, že to tak nenechá a sepsal
desetistránkový materiál vycházející přímo ze spisu, který poukazoval na spoustu
nesrovnalostí a chyb vyšetřovatelů.

„Jako značně nepravděpodobné se jeví, že náraz tahače do zad by nezpůsobil oběti
žádné výraznější poranění trupu, horních ani dolních končetin, ba ani hlavy,“
psal Polák mimo jiné v elaborátu, který zaslal do prezidentské kanceláře i
předsedovi Rady vlády pro lidská práva Petru Uhlovi.

Přehled chyb a nepřesnosti vyšetřovatelů přinesl opět reportér Týdne Marek
Wollner, asi ta nejznámější byla historka s plesnivými mokasínami.
„…nejzběsilejší útočník David Jureczek dodal k soudnímu prozkoumání místo svých
gladiátorek s ocelovou špicí mokasíny prorostlé plísní,“ psal ve svém článku s
případným názvem Rasismus v mokasínech Wollner a znovu tak oživoval případ
Lacko.

Mezitím se státní zástupce Josef Bláha proti rozsudku odvolal a kauza
pokračovala před Krajským soudem v Ostravě.

Epilog

Krajský soud v Ostravě vrátil případ k novému prošetření, protože dospěl k
závěru, že poslední okamžiky Lackova života proběhly jinak.

Tři další znalecké posudky vyvrátily analýzu Igora Dvořáčka, který ale na jejich
závěrech nadále trval.

Vyšetřující policisté museli před soudem vysvětlovat, proč není k dispozici celá
řada důkazů a proč se nemohou shodnout ani na tak základní věci, a to poloze
těla.

Rekonstrukce případu potvrdila, že Milana Lacka přejel jen jeden automobil – policisty Mariána Telega.

Zástupce policejního ředitele Jan Jonáš považuje první vyšetřování za objektivní
a k chybám se nevyjadřuje, ani poté co vyjde najevo, že policista Telega byl v
minulosti souzen za ublížení na zdraví, přesto u policie nadále pracoval.

Čtveřice neonacistů byla odsouzena za ublížení na zdraví s následkem smrti: Petr
Domes 3 roky nepodmíněně, David Jureczek 16 měsíců nepodmíněně a Pavel Fučo a
Leo Fiedor pak odešli od soudu s podmínkami, stejně jako policista Telega, který
muže neúmyslně přejel.

Tři z pěti neonacistů nadávajících Romům při prvním soudním líčení v Karviné
byli odsouzeni k nepodmíněným trestům na 14 až 16 měsíců.

Zmocněnec rodiny Jakub Polák obdržel v roce 2000 cenu Františka Kriegla, kterou
uděluje Nadace Charty 77.

Milan Lacko je pochován na hřbitově v Orlové.

KAM DÁL?

† 23. 2. 1991, Lipkov u Klatov: Emil Bendík

† 15. 2. 1998, Vrchlabí: Helena Biháriová