František Kostlán: Příčiny trendu nesnášenlivosti, agresivity a hlouposti

Jak potvrdily i letošní volby do Evropského parlamentu, posilování
pravicového extremismu a populismu není náhodné. Je součástí trendu, který
můžeme pozorovat v celé Evropě již něco mezi pěti až deseti roky.

Probíhá odklon od humanistických idejí a sílí tažení namířené proti Romům a
migrantům, které je v rozporu s lidskými právy a často má i násilný charakter.
Postupně nabývají na síle nesnášenlivost, agresivita a upřednostňování
primitivních receptů na „řešení“ složitých jevů, k nimž vzájemné soužití a
integrace části Romů žijících v České republice nepochybně patří.

Nejslabší jako viníci

Společenská atmosféra se vyznačuje hledáním a označováním „viníků odpovědných
za zhoršení situace,“ a to mezi těmi nejslabšími: mezi těmi, kteří se odlišují,
vymykají, a kteří se kvůli vlastní slabosti nemohou nařčením účinně bránit. Z
viníka se stává vnitřní nepřítel, proti němuž je možno bojovat a porazit jej, a
tím problém „vyřešit“.

V rámci tohoto způsobu uvažování probíhá každodenní verbální napadání Romů a
časté protiromské demonstrace, spojené téměř vždy s pokusem o pogrom či lynč. A
vždy spojené se snahou o zastrašení Romů a tím i o jejich vytěsnění „někam
pryč“. To se ostatně i děje, prostřednictvím sestěhovávání Romů do ghett,
jejichž počet v ČR rapidně narůstá.

Extremistům jde o moc

Kdyby rasisté „neměli Romy“, byli by dnes vnitřními nepřáteli, mnohem silněji
než dosud, migranti, Židé či lidé ze sexuálních menšin, političtí protivníci
nebo kdokoli další s odlišným pohledem na svět. Extremistům nejde o zlepšení
života lidí a o řešení problémů, ale o to, dostat se k moci.

A jak s touto mocí poté nakládají, jsme mohli sledovat na chování německých
nacistů před druhou světovou válkou i během ní, či koncem 40. let a v padesátých
letech během stalinistického období u nás.

Příčina: globalizace

Jak jsem nejednou upozorňoval, příčin takového stavu je více. Změna doby
(„paradigmatu“), jakou prožíváme, sebou vždy nesla nejistotu z budoucího, měnil
se žebříček hodnot i pohled na význam či smyl etiky, měnily se mezilidské
vztahy. To vše je dnes umocněno projevy globalizace, které většinou nejsou
přijímány vstřícně, často oprávněně.

S rostoucí globalizací a všudypřítomností postmodernistického mravního
relativismu vzrůstají i obavy z nadnárodních finančních a politických institucí,
které se příliš neohlížejí na potřeby a názory normálních lidí. Jejich fungování
leckdy vyvolává dojem konce demokracie, respektive rovnosti šancí, a počátku
oligarchie.

Útěk od tradičních evropských hodnot a humanistických idejí představuje mj. i
rozplizlost rozhodování Evropské unie, které spočívá v evidentním nedostatku
demokracie a v upřednostňování technologie moci. (Což je ovšem důvod k větší
integraci EU, nikoli k jejímu rozvolnění, cesta zpět, na „místo činu“, ničemu
nepomůže.)

Mechanismus rozhodování EU spočívá především v zákulisních politických
obchodech mezi vládami jednotlivých členských zemí. Parlament hraje stále
podřadnou roli. Vyšší pravomoci než zákonodárci mají ve vztahu k tvorbě směrnic
EU úředníci, kteří navrhují znění návrhů a interpretují výsledky politických
rozprav a hlasování. I kvůli tomu mnozí lidé dopřávají sluchu eurofobním hlasům
přicházejícím hlavně z krajní pravice i levice.

Slabé národní sebevědomí

Součástí globalizace je i šíření amerických zvyků, životního stylu a tamní
pop kultury (především stupidních hollywoodských prefabrikátů několika málo
akčních scénářů), které mnohým lidem jde proti srsti – opět zcela pochopitelně.

Místní zvyky, mravy, lidovým uměním počínaje a specifickými svátky konče, tak
dostávají na frak. Dříve nám sovětologové vnucovali Dědu Mráze, dnes nám
globalizace vnucuje Santa Clause, – takto, velmi zjednodušeně vzato, by se dal
shrnout pocit mnohých lidí. Tento jev je navíc spojen s mnohem vyšší dávkou
konzumního vnímání světa, a tudíž i s odvrhováním hodnotového a duchovního
rozměru.

Oslabuje se tak zdravé národní sebevědomí, které umožňuje vyšší toleranci k
druhým. (Nedostatek sebevědomí naopak vede k obavám z cizího.)

Příčina: nacionalismus

Tato situace vede k opětovnému posílení podpory „národních států“. Někteří
politici na nejvyšší úrovni, podporováni částí obyvatelstva, opakují staré
omyly, spočívající v domněnce, že demokracie může fungovat jen v národních
státech, zatímco ve větších územních celcích nikoli (u nás Václav Klaus a
spol.).

Vracejí tak do hry nacionalismus, který se v souvislosti s dalším děním
proměňuje v šovinismus, xenofobii, rasismus a souznění stoupajícího počtu
obyvatel s extremistickým viděním světa. To vše ostatně bylo vždy součástí
nacionalismu (nikoli však součástí ryzího vlastenectví či patriotismu).

Příčina: frustrace – latentní rasismus

Z mých zkušeností člověka, který se dlouhodobě zabývá romskou tématikou a
životem lidí v ghettech, přitom plyne, že příčinou stoupající nenávisti k romské
menšině není chování a způsob života Romů, ale latentní rasismus, který se
sílící frustrací lidí vyplouvá na povrch.

Svědčí o tom i fakt, že k protiromským demonstracím pořádaných extremisty se
přidávají ve větším počtu i běžní lidé, kterým rasistická hesla a násilný
charakter pochodů přestaly vadit. Problémy v soužití existují dlouhodobě, avšak
začaly náhle vadit až v posledních letech.

Příčina: ekonomicko-sociální situace, předsudky, stereotypy

K bezprostředním příčinám patří také zhoršená ekonomicko-sociální situace
lidí a špatná perspektiva kvality života a životní úrovně do budoucna (či
alespoň pocity lidí, že perspektiva je špatná). Z pocitu, že se svou úrovní
blíží těm nejchudším (či že se tak může stát) plyne asi největší frustrace lidí
z nižší střední vrstvy.

Svůj podíl na situaci mají i zažité vzorce uvažování a chování. Tedy stereotypy a předsudky, které se pomocí internetu čím
dál více stávají součástí veřejného diskursu a vzájemného utvrzování o „své
pravdě“ – a tím i součástí kolektivního vědomí.

Příčina: chování politiků a médií

Na dlouhodobém zhoršování společenské atmosféry se podílejí mnozí politici,
nejen ti extremističtí a populističtí. Ale také mainstreamová média (většina z
nich) a, jak již bylo řečeno, nová média (internet). Politici sbírají populistickými a
nenávistnými hesly politické body. (Podrobnosti například

ZDE nebo

ZDE – v jedné z příloh) A
média se zříkají své společenské role, profesionality a žurnalistické etiky ve
jménu vyšší sledovanosti a čtenosti. (Podrobnosti například ve
Zprávě sdružení
ROMEA o stavu romské menšiny za rok 2012.)

Rukou nedílnou pak tento politický a mediální establishment manipuluje
informacemi: kvůli odvedení pozornosti od nezvládnutých problémů vydává
informace nepodstatné za důležité a uměle tak vytváří náhradní problémy. O
podstatných věcech informuje velmi povrchně, pokud vůbec, a namísto faktů nabízí
konzumentům jako alternativu negativní emoce.

Tímto způsobem se politická i mediální sféra propracovala až k vyvolávání
nesnášenlivosti vůči Romům, což je dnes recept, který vždy spolehlivě zabírá jak
na získání voličské přízně, tak na vyšší čtenost či sledovanost médií. A
protože rostoucímu počtu politiků jde o moc, nikoli o snahu řešit problémy, tak
jej hojně využívají. A o tom, že vydavatelům médií jde jen a pouze o vlastní zisk, také netřeba pochybovat.

Příčina: nezkoumání příčin

Politici i média vydávají za problém romskou menšinu jako celek, přestože se
stížnosti (oprávněné, či nikoli) týkají jen malé části z těch lidí, kteří žijí v
sociálně vyloučených lokalitách.

Projevy kultury chudoby, které život v ghettech ovládají a které jsou
příčinou neblahého stavu a následně i kvality soužití, přitom nikdo nezkoumá. Namísto toho média zhusta
informují o následcích, které mají: drobná kriminalita, dlouhodobá
nezaměstnanost a nízká vzdělanost (a s tím spojená ztráta sociálních návyků),
neschopnost udržovat dobré sousedské vztahy apod.

Důsledky

A jaké jsou důsledky, dopadající na hlavy těch nejslabších? Vedle protiromských demonstrací dochází i ke konkrétním
případům násilí páchaného kvůli etnicitě obětí, kterému se odborně říká násilí z
nenávisti (zločiny z nenávisti). A také k dnes již neskrývané, otevřené
diskriminaci na základě etnicity, především ve školství, bydlení, a
zaměstnávání.

To vše vede k frustraci, trvalému pocitu ponížení a strachu Romů žijících v
ghettech, což snižuje jejich schopnost řešit své těžké životní situace.
Důsledkem toho je i způsob soužití, který trápí obě strany, Romy i jejich "bílé"
sousedy.

ČSSD má našlápnuto k řešení problémů

První českou vládou, která má našlápnuto ke komplexnímu řešení těchto problémů,
je až dnešní kabinet premiéra Bohumila Sobotky. Vedle předsedy vlády jsou to
především ministryně Michaela Marksová Tominová a ministr Jiří Dienstbier,
kteří jsou si této velmi nebezpečné situace vědomi a chtějí s tím udělat něco
podstatného, co bude mít šanci na úspěch.

Doufejme, že se jim podaří své návrhy prosadit u koaličních partnerů a že
vláda poté bude mít dostatek času uvést své nápady v život. A doufejme
též, že dřímající občanská společnost konečně zvedne hlavu a těm několika málo
politikům, kterým jde o věc, nikoli o sebe sama, pomůže, co bude v jejích
silách.