Co Senátoři při projednávání návrhu k integraci Romů odhalili: neznalost problematiky, hloupost, anticiganismus...

Senátoři se při projednávání bodu doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v
členských státech vyřádili do sytosti. Vedle několika pravdivých výroků v rozpravě zaznělo i dost perliček od známých firem typu Jaroslava Doubravy, Pavla Lebedy, Miroslava Krejči či Jaroslava Kubery. Zveřejňujeme výňatky z jejich projevů, aniž bychom si činili nárok na objektivitu (celé projevy si můžete přečíst na webové stránce Senátu, nebo shlédnout na videu pod článkem).

Chceme jen pro tuto chvíli upozornit na to, že vedle pozitivních jevů prolínala projevy některých senátorů naprostá neznalost problematiky, nacionalistické stereotypy, lži, mýty, obyčejná lidská hloupost, chvílemi však i rasismus – anticiganismus či pocit nadřazenosti a s tím spjaté zesměšňování druhých. Některé výroky vypovídají o svých autorech více než výmluvně. Tento výběr prozatím necháváme bez komentáře, ale jistě se k němu vrátíme.

Nepřehlédněte:

• Senát odmítl snahu Evropské komise o sociální opatření, která by měla zvýšit šanci na integraci Romů

DOKUMENTY

• Usnesení
  Výboru pro záležitosti Evropské unie k návrhu doporučení Rady o
  účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech
• Návrh doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech

Výňatky z projevů senátorů 

Senátor Vladimír Dryml:

• Problém romské otázky je také v drobné kriminalitě, která znesnadňuje život
  větší části dalšího obyvatelstva, která je přehlížena, která se možná nedostává
  ani do statistik a je to o nedodržování zákonů! Proto někteří z nás mluví o
  nepřizpůsobivých jedincích. Neplatí to jenom pro Romy, platí to obecně pro ty,
  kteří nechtějí dodržovat pravidla, která si společnost přijala!
• Jaká diskriminace a vyloučení ze společnosti? Já se domnívám, že nejhorší, co
  děláme pro řešení romské otázky, je takzvaná pozitivní diskriminace!
• A nerozumím tomu, proč by se pro určitou skupinu lidí měly provádět bezplatné
  očkovací programy. A přístup k bydlení – dobře víme, jak se vybydlují i sociální
  byty. Ano, toto je holá pravda, nezastírejme si to, že tomu tak není. Jsou to
  velké problémy. 

Senátor Jaroslav Sykáček: 

• Lidé prostě už z obavy, že jim někdo vybílí zahradu, kůlnu nebo dům, se bojí
  své obydlí opustit. A to, že došlo jedné noci k brutálnímu útoku skupiny
  nepřizpůsobivých, to už byla jenom pověstná kapka.

Senátorka Dagmar Terelmešová:

• Pokud se do statistik těchto programů podíváme, zjistíme, kolik Romů
  procházejících tímto programem si najde práci, a pokud si ji najde, jak dlouho
  se v této práci udrží.
• Bohužel musíme si říct, že za to, co k nám dorazilo z EU, si zčásti neseme
  jakousi zodpovědnost my sami. Já si vzpomínám na zprávu, která prošla, kterou
  nám předložila bývalá vládní zmocněnkyně paní Šimůnková na zdravotním a
  sociálním výboru, kde bylo konstatováno, že Romové nemají stejný přístup ke
  vzdělání, nemají stejný přístup ke zdravotní péči, což si velice dobře pamatuji,
  že celý zdravotní výbor na to velice negativně reagoval, a Alenka Dernerová tuto
  zprávu předělala. A myslím si, že k realitě. Zpráva byla schválena Senátem a
  putovala do Bruselu.
• Nechtějme, prosím, ze sebe dělat horší než jsme a pokud můžeme porovnávat s
  jinými zeměmi EU, myslím si, že náš přístup k romské populaci je velice
  vstřícný, a bude jenom na nich, jakým způsobem se k naší vstřícnosti postaví. 

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:

• Jakékoli dělení na etnikum, národnost, pohlaví vede pouze k jedinému řešení,
  a tím jsou koncentrační tábory. Jiná řešení nikdo nikde nevymyslel. A to je to
  nebezpečí, které tady hrozí. 
• Pokud budeme chtít někoho zvýhodňovat, pokud budeme chtít někomu dávat výhody,
  vzpomeňme, jak dopadly takovéto snahy například ve Spojených státech amerických,
  kdy byla snaha určitým způsobem zvýhodňovat některá etnika. To jsou věci, které
  bychom neměli dělat.

Senátor Pavel Lebeda:

• Integrace romského obyvatelstva a vůbec náš přístup k tomuto etniku je předmětem
  široké mezinárodní pozornosti. V tomto směru má ČR velice špatnou pověst. Rok co
  rok, se strojovou pravidelností se ve zprávě amerického ministerstva zahraničí o
  stavu lidských práv ve světě přemílá znovu a znovu ČR a Romové. Nebo Cikáni. Já
  jsem členem parlamentního shromáždění Rady Evropy, a tam je to totéž, ten
  evergreen. Znovu ČR, znovu Romové. 
• V tom směru máme špatnou pověst a řekněme si, jak vznikla. Například když přijel
  zmocněnec pro lidská práva Rady Evropy pan Hammarberg přijel do ČR a navštívil
  paní Šimůnkovou, pana Kocába, bývalou ministryni paní Džamilu z Kazachstánu,
  její příjmení jsem zapomněl, a tyto celebrity, samozřejmě ve jménu svého
  zviditelnění a svého jobu, abych tak řekl, vylíčily situaci, která vedla k tomu,
  že pan Hammarberg napsal zprávu, z které vyplývá, že jsme tady extrémisti,
  rasisti a že Romům bůhvíjak ubližujeme.
• Přístup ke vzdělání, respektive kritici našeho postoje vycházejí s oblibou z
  kauzy DH, to byl výrok Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku, tuším
  z roku 2006 nebo 2007, už nevím přesně kdy. Prominentní londýnští právníci,
  kteří zastupovali několik Romů, vyhráli spor s ČR a soudili se, o co jiného, než
  samozřejmě o peníze.
• Jestliže tedy
  je úroveň tady nejvyšší, tak z toho vyplývá, a vyplývá to z disentního
  stanoviska toho pana soudce, že ČR se koncepčně snaží naopak ochránit alespoň
  před totální negramotností řadu osob, které buď nejsou schopny vzdělání
  absolvovat, nebo nechtějí. Nemohou, nebo nechtějí.
• A projekt inkluzivního vzdělávání, které jsme
  tedy přijali pod tlakem, je naprostý nesmysl, kde na jednu hromadu sesypeme
  děti, které nejsou schopny to vzdělání plnohodnotné absolvovat, nechtějí ho
  absolvovat, sesypeme je dohromady se zběžně vzdělatelnými dětmi i s dětmi
  geniálními, přidáme k tomu jednoho naprosto naštvaného učitele, nepoužiji nějaké
  horší označení, povaříme to, a vzniká podprůměrná úroveň vzdělání, která se
  samozřejmě řídí těmi nejslabšími jedinci.
• Bydlení může mít kdokoliv v této zemi takové, na jaké
  dosáhne. Jestliže jsou některé rodiny, zejména cikánské, vystěhovávány, tak je
  to z důvodu neplacení.
• Integrace, jak jsme tady už správně slyšeli, je samozřejmě dvoustranný
  proces. My si pořád sypeme na hlavu popel, čo vravím, popelářské auto, jak
  špatně integrujeme a co bychom ještě měli a kam ještě přisypat další peníze. K
  integraci je opravdu také třeba vůle romského etnika, a ta tady není.
• Z Romů v dospělém věku 60 až 80 % jich je dlouhodobě nezaměstnaných, což je
  samozřejmě velký problém. Problém je také v tom, že oni nabízenou práci prostě
  odmítají.
• Jestliže pobláznění grázlíci jdou zapálit barák problematické kriminální rodině
  Romů a dostanou za to 22 roků "do tepláků", tak je to sociální poprava, oni
  nešli prvoplánově vůbec vraždit, ne, že bych to schvaloval. Ale jestliže to
  porovnám s tresty, které dostali násilníci s mačetami, když dokáží s mačetou
  někomu proseknout lebku, tak to je pokus o vraždu, to je prvoplánový pokus o
  vraždu, ale rozsudky byly úplně jiné.
• Nabízí se otázka, a co a jak dál? Já to trošku nevím, ale myslím si, že
  jedině ekonomickým tlakem jsme schopni přivést romskou komunitu k integraci a do
  občanské společnosti. 

Senátorka Alena Dernerová:

Za řadu věcí si tedy
může stát sám, i za vysoké dávky, které Romové dostávají, protože když mi paní
ředitelka řekne, že když končí ve škole 28 dětí devátou třídu a z nich pouze 6
se rozhodne jít do nějakého učebního oboru, protože zbytek řekne, že jde na Úřad
práce, tak je asi něco špatně.

Senátor Jaroslav Doubrava:

• Je nám doporučováno, abychom umožnili přístup Romů ke vzdělání. Víte, možná,
  že to bude považováno za kacířskou myšlenku, ale já tvrdím, že v tomto případě
  ony zvláštní školy, nebo jak se jim dneska říká, byly v podstatě darem Božím pro
  tyto děti, protože tam se jim výuka a intenzita výuky přizpůsobila jejich
  schopnostem a jejich možnostem. A já tvrdím, že je chyba, že se od tohoto
  ustupuje.
• Přístup ke vzdělání. Kdo jim brání u nás v přístupu ke vzdělání, kromě nich
  samých? Nikdo jim nebrání, naopak mají podstatně lepší podmínky pokud jde o
  školní vybavení atd., než mají děti majoritní.
• Přístup ke zdravotní péči. Bylo to tady zrovna tak řečeno. A pokud je pravda,
  že dokonce ani regulační poplatky nebo jak se jim říká, v lékárnách jsou placeny
  za ně sociálkou, tak tvrdím, že i v tomto případě jsou zvýhodňováni právě oni a
  nikdo jim v lékařské péči nebrání.
• Otázka zaměstnání. Vím, že to mají podstatně složitější. Ale jsem také přesvědčen o tom, že ti, kteří chtějí pracovat, tak práci najdou. 
• Padlo tady, že romská problematika patří
  mezi nejsložitější problémy EU. Jsem ale přesvědčen o tom, že tím, že jim budeme
  dávat další a další peníze, tak nic nevyřešíme. Víte, šel jsem s mojí
  asistentkou kolem magistrátu v Ústí nad Labem. Tam stály dvě, olepené jako z
  módního žurnálu, a zrovna když jsme šli kolem, tak jedna říká – ty, představ si,
  ti mě nas…., já radši řeknu "naprdli", představ si, zkrátili mně sociální
  dávky. Já jsem brala jenom 40 000… A ta druhá ji říká – holka, aspoň něco…
  Chápete to? Aspoň něco? Kolik lidí má k dispozici těch 40 000?
• Chci tím říct, že nejsem proti tomu, aby se jim peníze dávaly, ale chci, aby
  se jim dávaly peníze za práci! A za práci, i kdyby měli po sto prvé zametat
  stokrát zametaný chodník, tak ať ho zametou po sto prvé, ale ať peníze dostanou
  za práci!

Senátor Jaroslav Zeman:

• A já se zeptám, co mám říkat jako zaměstnavatel svým 200 lidem, že platí daně,
  chodí do práce, samoživitelky se klepou o práci, a na druhou stranu romská,
  cikánská komunita nechodí do práce a jenom žije z jejich daní. 
• Pokud Romy nedonutíme pracovat, nebudou chodit děti do školy.

Senátor Miroslav Krejča:

• My jsem zvláštní národ. Zvláštní národ, který na sebe velice rád bonzuje,
  donáší, žaluje. Mám teď na mysli roli některých našich vládních zmocněnců,
  počínaje panem Uhlem, konče paní Šimůnkovou, kteří se velmi snažili, aby
  pomluvili ČR u mezinárodních institucí. 

Senátor Jaroslav Kubera:

• První, co bychom měli udělat,
  je omezit výrobu dětí za účelem zisku. To není ničí vina, to je naše vina. Pokud
  jsme nastavili takové systémy, že se vyplatí vyrábět děti za účelem zisku, tak
  kdo by je nevyráběl?
• Jestli se vyplatí místo práce chodit pro dávky, kdo by pro ně nechodil? Co na
  tom chcete kritizovat? To je přece logické. 
• Jejich znalost právních předpisů ve smyslu práv je naprosto dokonalá,
  to si s nimi ani pracovnice sociálních úřadů neumí poradit, oni to umí přesně.
• Když si jdou pro průkaz ZTP nebo ZP, tak udělají takovou scénu na tom úřadě, že
  všichni radši sklapnou krovky a radši jim to dají, aby neměli problémy. Jenom
  proto, že se k nim chováme jinak.
• Jeden z receptů je, chovejme se k nim normálně. Stačí, když přijde Dežo a vy
  na něj začnete: Dežo, vole, nedělej do mě, rozumíš, vole, nebo uvidíš. A Dežo se
  najednou zklidní, je s ním normální řeč.
• Že nejsou pracovití, to je lež lží. Cikán je schopen vykopat třistametrový
  příkop, aby z něj vyndal kabel, který potom prodá ve sběrně, ale ještě před tím
  ho musí vypálit.
• Města, která mají romského poradce, paradoxně mají víc problémů, než města,
  která nemají romského poradce. Důvod je jednoduchý. Romský poradce bude dělat co
  nejvíc problémů proto, aby zůstal romským poradcem.
• Kolik bych musel mít poradců, když mám ve městě Vietnamce, Ukrajince,
  Kazachy, Romy, Židy a nevím ještě koho. To bych musel mít plný úřad poradců. To
  je to sociální inženýrství. Když nevíme, uděláme nejlépe nějaký úřad, a teď
  nejnovější hit, uděláme nějaké ministerstvo, tuším, pro rovnost, nebo něco
  takového. 
• Jednoduchá řešení. Žádné agentury. Ať to byl Kocáb, nebo Džamila moje
  milovaná, které jsem okamžitě napsal mail, ať z mého města táhne ještě dřív, a
  jinak jsem ji měl rád. Ale nelezte mi sem, protože jste jedna vysavači peněz,
  tak jako boj s korupcí se stal výborným byznysem, tak veškeré tyto aktivity
  vždycky vedou k tomu, že někdo si z toho udělá bezvadný byznys.

VIDEO