Živá knihovna proti předsudkům: Půjčte si místo knihy člověka
„Posunulo mě to určitě v tom, že jsem si na jejich příbězích uvědomila, jak to mohou mít lidi těžký,“ říká o své zkušenosti s Živou knihovnou gymnazistka Agáta Matějková. Hemingwaye nebo Čapka si v ní sice nepůjčí, zato může s vybranými knihami mluvit – a to doslova. Vzdělávací projekt, který cestuje po základních a středních školách, „půjčuje“ studentům „živé knihy“ – příslušníky různých menšin. Své příběhy jim tak vypráví třeba syrský muslim, bezdomovec, nevidomá keramička, ukrajinská aktivistka, vozíčkář nebo třeba romský pracovník městské policie.
„Výpůjčka“ trvá 20 minut, účastní se jí většinou jedna „kniha“ a čtyři až pět čtenářů. „Knihy“ se zapojují dobrovolně, ve svém volném čase a zcela zdarma. Čtenáři se jich mohou zeptat vpodstatě na cokoliv, co je zajímá – zjistit, jak lidé, se kterými se setkají, žijí, s jakými předsudky se musí ve společnosti potýkat, ale také co je těší a baví. Hlavním smyslem je posílit toleranci a ukázat, jak je společnost rozmanitá.
„Čtenářům chceme říct, aby si více všímali lidí kolem sebe, byli otevření poznávání „jinakosti“ a zkusili se na současné problémy podívat z pohledu menšin nebo přímo konkrétního člověka. Chtěli jsme hlavně zprostředkovat osobní zkušenost s menšinami, o kterých slýchávají denně z médií i ze svého nejbližšího okolí, ale osobně se s těmito lidmi často nikdy nesetkali,“ přibližuje pro server Romea.cz Nela Armutidisová z Amnesty International.
“Hlavním smyslem je posílit toleranci a ukázat, jak je společnost rozmanitá.”
S nápadem přišlo před 15 lety dánské hnutí Stop the Violence – první Živou knihovnu představilo na festivalu Roskilde jako prevenci proti násilnostem. Prvními „živými knihami“ se tehdy stali samotní účastníci festivalu. Koncept se pak v různých obměnách rozšířil i do dalších zemí – v Česku první Živou knihovnu uspořádala Organizace na podporu a integraci menšin v roce 2007. Necelé poslední dva roky se jí – mezi jinými – věnuje právě organizace Amnesty International. Za tu dobu pro školy, nízkoprahová centra i pro veřejnost uspořádala celkem 24 „knihoven“.
Prevence nesnášenlivosti a diskriminace
„Já jsem tam jako zástupce romské menšiny, kterou společnost moc nezná a často vychází pouze ze zkreslených informací z médií a vyjádření politiků, kteří si na tématu honí své politické body. Je potřeba poukazovat na to, že jsme součástí společnosti po mnoho let a hodně z toho, co se o Romech říká, tak není. Proto jsem za tento projekt rád. Mladí lidé nejsou zblbí a dokážou naslouchat. Je potřeba je informovat,“ uvedl pro server Romea.cz František Lacko, jedna z „živých knih“.
Kromě národnostních a etnických menšin se mohou čtenáři setkat s uprchlíky, migranty, zdravotně hendikepovaní, příslušníky LGBT, náboženských menšin, lidmi s drogovou závislostí, lidmi bez domova, ale také s lidmi s alternativním životním stylem, třeba vegany nebo freegany (lidé, kteří se snaží o minimální spotřebu zdrojů a nezávislost na systému konvenční ekonomie. Využívají například vyhozených potravin v kontejnerech, pozn.redakce).
S Živou knihovnou se mohou zájemci setkat i ve veřejném prostoru – na brněnském Ghettofestu nebo třeba v rámci Týdne lidských práv.
„Představila jsem si, kdyby mně šlo o život, kdyby se mi podařilo utéct přes tři země, a pak bych zjistila, že mně tam nechtěj přijmout, nechtěj mi poskytnout azyl. Přišlo mi líto, že ne každá země je tak pohostinná. Ale jsem ráda, že v ČR tihle lidi přesto jsou, že je můžu vidět i normálně na ulici,“ popisuje studentka Matějková, která se ve škole setkala hned s dvěma „živými knížkami“ – s Jirkou a Katrin z Íránu. „Asi se mi změnilo vnímání cizinců, chápu, že to mají těžší a začala jsem je přijímat kladněji,“ dodává.
FOTOGALERIE
