Výzkum: Povinná školka by paradoxně situaci romských dětí zhoršila

Povinná docházka do školky by mohla přispět k další stigmatizaci romských dětí a problémům celých jejich rodin. Snazší adaptaci na základní školu přitom povinná školka romským dětem nepřinese. Mimo jiné k takovým závěrům dospěla rozsáhlá studie společností Tady a Teď a Demografického informačního centra, která se opírala o dotazníková šetření i terénní výzkum.

Studie tak oponuje návrhu ministerstva školství, podle něhož by měl být od září roku 2017 povinný poslední rok školky. Ministerstvo tak chce dosáhnout mimo jiné i toho, aby do školky svoje děti posílaly sociálně slabé, často právě romské rodiny.

Represe nepomůže

„Zkušenosti škol, na které chodí více dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí ukazují, že míra absencí je velmi vysoká a nedaří se jí snižovat. Není důvod si myslet, že by to bylo lepší v posledním povinném ročníku školky,“ říká jeden z vedoucích výzkumného projektu Daniel Hůle z Demografického informačního centra. „Represe přitom situaci rodin včetně dětí jen zhoršuje.“

Podle něj jsou přitom vcelku jasné důvody, proč někteří rodiče svoje děti do školky neposílají, přestože je v okolí kapacita školek dostatečná. „V první řadě nemají žádný racionální důvod posílat dítě do školky, pokud je matka doma ještě třeba se dvěma dalšími malými dětmi,“ dodává Hůle. „A pak jsou tu samozřejmě problémy finanční – především stravné. A náklady na akce, které se školky snaží čím dál víc nabízet – plavání, divadlo. Pokud se děti z chudých rodin takových akcí účastnit nemohou, znamená to pro ně další stigmatizaci.“

Stát by se měl podle Hůleho spíš zamýšlet nad důvody, proč rodiny děti do školky neposílají, než aby je k tomu začal nutit. A měl by se zaměřit na reformu základních škol, nikoli problémy alibisticky přenášet na úroveň mateřských škol. „V Evropské unii máme zdaleka nejvyšší počet odkladů školní docházky – přes 20%. Na druhém místě jsou Slováci, kde je to jen něco přes 7%,“ doplňuje Hůle. „Rodiče tady mají ze základní školy hrůzu a zdaleka nikoli jen rodiče chudí nebo sociálně znevýhodnění. Škola je zaměřená na výkon, neumí pracovat s rozdílnými dětmi. Posunout povinnost chodit do školy o rok níž, nemůže za této situace nic vyřešit.“

„Můžou za to Romové“

Do posledního ročníku školky chodí dnes zhruba 90% dětí, ve školním roce 2013/14 to bylo 111 tisíc dětí. Podle odhadu citované studie je znevýhodněných dětí v populačním ročníku zhruba 1500. Povinnost posílat děti do školky by ovšem byla plošná, vztahovala by se i na rodiny, které děti do školky neposílají z jiných důvodů.

„Stát by musel docházku vymáhat, stanovit nějaké povinné penzum a z toho by vyplývala nutnost děti omlouvat podobně jako na základní škole,“ dodává Hůle. „Kvůli každé rýmě by rodiče museli dítě „procedurálně omlouvat“. Nemohli by si tak snadno dovolit odjet v červnu na dovolenou k moři a podobně. To by byl zásah do mobilitty lidí z „majority“. Cítili by to jako zásah do svého pohodlí. A hledali by viníka. V současné atmosféře ve společnosti, by se podle mě viník našel snadno a rychle: ´Můžou za to Romové! Kvůli jejich dětem musíme tohle podstupovat všichni!´ A integraci romských dětí by to rozhodně zase neprospělo.“

Podle Hůleho jsou z hlediska pomoci dětem ze sociálně zněvýhodněného prostředí nesmyslné i náklady na povinnou docházku do školky. „Náklady podle našich propočtů vycházeji na zhruba 250 tisíc korun na jedno sociálně znevýhodněné dítě na rok. Za tyto prostředky by ale bylo možno dětem i jejich rodinám poskytnout mnohem účinnější individuální péči a podporu,“ vysvětluje Hůle.

Tři scénáře

Studie zkoumala tři možné scénáře: Zavedení povinné školky podle ministerského návrhu, zavedení selektivní povinnosti jen pro určité rodiny a stanovení nároku na docházku do školky od tří let.

„V našem ústavně-právním rámci není možné tu povinnost stanovit selektivně, stát ji musí požadovat po všech nebo po nikom,“ říká Hůle. Proti sobě pak stojí ministerský návrh povinné školky a zavední nároku na docházku do školky.

„Orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) by vydávaly doporučení, aby určité děti chodily do školky. S tímto doporučením by pak byly svázány i motivační prvky, aby rodiče děti do školky skutečně posílali – možnost proplácení jízdného, stravného a podobně, i sociálně-aktivizační služby pro rodiny“ shrnuje Hůle principy vhodného scénáře. „Základem by tedy nebyla represe, ale motivace a nešlo by o zavádění plošné povinnosti. Navíc je důležité, aby se to týkalo pokud možno už tříletých, nikoli až pětiletých dětí."