Iniciativa Bydlení pro všechny: Zakryli jsme se šátky, aby nešlo o tváře a jména, ale o odhalení problému

Před ubytovnou v ústecké čtvrti Krásné Březno proběhla improvizovaná tisková
konference iniciativy Bydlení pro všechny. Server Romea.cz zveřejňuje
prohlášení, které bylo na tiskové konferenci přečteno v plném znění.

Prohlášení iniciativy Bydlení všechny ze dne 4. února (Ústí nad Labem)

Zakryli jsme se šátky, aby nešlo o tváře a jména, ale o odhalení problému.
Polovinu obličeje necháváme zatím viditelnou, aby byla zřetelná barva naší kůže.
Černí a bílí tady spojili síly.

Nepřišli jsme sem obyvatele ubytovny přesvědčovat, aby na ní zůstali. Nejsme
manipulátoři, jak o nás tvrdí lidé, kteří si nic jiného než manipulaci jako
vztah k chudým a vyděděným představit nedokážou. Přišli jsme, protože jsme vzali
vážně slova a odhodlání místních, přišli jsme je podpořit v jejich vlastním
rozhodnutí. Přišli jsme jako jejich hosté a podporovatelé. Přišli jsme, protože
už máme dost házení špíny na chudé.

To, že jsme se tu potkali, je zásluhou našich hostitelů, některých odvážných
rodin z ubytovny v Krásném Březně. Byly to tyto rodiny, kdo si nenechal srát na
hlavu a projevil odvahu, jaká se v tzv. většinové společnosti vidí už spíš jen
ve filmech a starých knížkách. Díky nim jsme vedli společný boj, vzájemně si
pomohli a zažili nevídanou atmosféru solidarity. Atmosféru, která byla plná
chaosu, improvizace, neklidu, ale i nebývalé energie, díky které se v šibeničním
čase podařilo překonat strasti na ubytovně odpojené od elektřiny, vody i tepla a
zajistit rodinám důstojné bydlení, čehož nebyly instituce státu, města a k nim
přidružených nevládek schopné po dobu několika měsíců. Podařilo se odvrátit
hrozbu, že z tíživosti situace budou profitovat mafiáni podobní těm, kteří
rodiny do jejich situace dostali, kteří by z chudých znovu udělali zdroj zisků a
jejichž byty lidem z ubytovny nabízeli ústecké pobočky nevládních organizací.
Podařilo se. Lidé z ubytovny opustili Krásné Březno.

Ano, s pokorou si uvědomujeme, že jsme v celém tom neštěstí měli také hodně
štěstí a situace mohla dopadnout jinak, hůře. Svědomí ale máme čisté – udělali
jsme vše, co bylo v našich silách, abychom štěstí šli naproti. Dali jsme o celém
problému a jeho akutnosti vědět natolik nahlas, že se ho chopila média a i s
jejich pomocí nakonec vedla cesta z ghetta.

Šlo o hodně, ba o všechno. Rodinám o to nejcennější, o jejich děti. Nám o
zdánlivou banalitu – abychom se ještě někdy mohli podívat sami sobě do očí.
Podařilo se. Dali jsme jasně najevo, že existují lidé – a bude nás čím dál tím
více – kteří říkají A DOST samozřejmosti a normálnosti rasismu, A DOST
obviňování těch úplně na dně, A DOST zbavování se zodpovědnosti na jejich úkor.

Lidem z ubytovny říkáme díky, ale víme, že mezi cikány platí „neděkuj,
pamatuj“. Tyhle dny v Krásném Březně si budeme sakra pamatovat.

Budeme si je pamatovat i proto, že jsme při nich dostali dobrou lekci z
převrácenosti světa. Na ubytovně jsme nalezli chudé, kteří mohou být v naprosto
zoufalém postavení, a přece sloužit ubytovnám, mafiánům, realitním společnostem
i nevládním organizacím jako zdroj ekonomických, případně symbolických zisků.
Viděli jsme bídné pokojíky v ubytovnách s nájmem jak z luxusního bytu v centru
velkoměsta. Poznali jsme společnost s miliardovým jměním, zčásti vytěženým z
provozu podobných ubytoven, které bylo zatěžko nevypnout rodinám s dětmi na pár
dní topení, elektřinu a vodu. Potkali jsme sociální demokraty, jejichž
sociálnost spočívá v útocích na chudé a demokratičnost ve vrchnostenských
výzvách, ať se chudí snaží a neobtěžují nějakými požadavky. Poznali jsme
gigantickou nevládku Člověk v tísni a zjistili jsme, jak monopolní rozsévači
tzv. dobra jednají, když se člověk do akutní tísně dostane, ale zároveň si
dovolí mít vlastní hlavu a jednat po svém. Když Člověk v tísni v nejhorší chvíli
krize na ubytovně a hrozby odebírání dětí vypustil do médií lež, že obyvatelé
ubytovny odmítli dvacet bytů, pošlapal tím důvěru lidí, s nimiž spolupracovali a
celkovou důvěru veřejnosti v nevládní organizace. Zároveň ukázal, že mediální
obraz a dodávání alibi pro spojence na magistrátu, od kterých plynou granty,
jsou pro ně důležitější než lidské životy a dobré řešení krizové situace.
Poznali jsme stát, který neustále mluví o své nepostradatelnosti, ale když je
konfrontován s otázkami na osud chudých, prohlašuje se za bezmocný. Po naší
zkušenosti mu dáváme za pravdu: Státe, opravdu jsi nedokázal pomoct. Dokázal jsi
jen překážet, nahrávat soukromníkům a mafiánům, vymlouvat se a vyhrožovat.

Všechny instituce se zbavovaly zodpovědnosti tím, že se dušovaly, jak
postupují přesně podle zákona. A přesto celá tato systémová mašinérie vyplivla
lidi málem na ulici a ještě to celé chtěla hodit na jejich hlavu. Systém obvinil
lidi z neschopnosti, chudí si za své selhání prý mohou sami. My po našich
zkušenostech v Krásném Březně ze selhání a neschopnosti viníme systém.

Dnes jsme Bydlení pro všechny, včera jsme si říkali jinak a zítra zase můžeme
být kýmkoli. Dali jste nám různá jména – anarchisté, aktivisté, skvoteři, feťáci.
Můžeme být klidně bílí cikáni nebo zlí extremisté. Na jménech nezáleží. Důležitá
je jiná věc – budeme vždycky černým svědomím těch u moci. Budeme protivný,
nepříjemný, zlý – na každého, kdo bude chudým upírat jejich práva a důstojnost.
Budeme dávat dál to, co jsme se v Krásném Březně naučili. Zase se zjevíme tam,
kde nás nebudou mocní čekat a kde se lidé na dně budou chtít prát za svá práva
na důstojný život, za práva svých dětí, za bydlení, proti rasismu… a poté se
zase odmlčíme, schováme šátky a budeme číhat ve tmě.