V eurovolbách slavili velký úspěch extremisté, populisté a nacionalisté. Potvrzuje se tak trend nesnášenlivosti
Volby do Evropského parlamentu přinesly nebývalý úspěch různorodým
extremistům, populistům a nacionalistům, kteří zaznamenali narůst popularity.
Volby vyhráli ve Francii, Británii a Dánsku. V Řecku extremisté vyhráli a
skončili třetí, v Maďarsku byli druzí. Ve Švédsku, Finsku či Rakousku se těšili
mnohem větší podpoře než při eurovolbách v roce 2009.
Zastánci Evropské unie zatím stále mají nejsilnější parlamentní frakce.
Nejpočetnější z nich bude Evropská lidová strana (EPP) sdružující
středopravicová uskupení, v 751členném zákonodárném sboru bude mít podle dílčích
výsledků 212 poslanců. Druhou nejsilnější formací bude sociálnědemokratická
Skupina progresivní levice a demokratů (S&D), která se bude moci opřít o 186
mandátů. Nicméně posílení fašizujících, xenofobních či populistických stran
přináší dilema i stranám demokratickým.
Trend agresivity, nesnášenlivosti a primitivity
V Evropě sílí nebezpečný trend, podobný tomu před druhou světovou
válkou. Spočívá ve všeobecném nárůstu agresivity, nesnášenlivosti a primitivity
s tím, že tyto atributy jsou čím dále více částí veřejností přijímány jako běžné či
dokonce žádoucí. Z toho plyne i úspěch extremistů a populistů.
Tento trend se odvrací od demokracie směrem k návrhům na radikální „řešení“,
která mají zatočit s předem vybraným nepřítelem. Tím jsou v západní Evropě
migranti, především ti muslimští, či zájemci o práci z jiných zemí (včetně
členských států EU). V postkomunistických zemích pak většinou Romové.
Trend existuje již delší dobu, neposiluje se jen finanční (ekonomickou)
krizí, přispívají k němu i další jevy: kromě těch globalizačních například i
to, že demokratičtí politici sami diskreditují demokracii, protože jednají ve
vlastním zájmu, bez ohledu na prospěch obecný, což je projev krize ještě
vážnější – politické a mravní. Rasistická, xenofobní či populistická vyjádření údajně demokratických politiků jsou po celé Evropě včetně České republiky na denním menu.
Další důvody pro zvýšení frustrace lidí přináší i nejistota, která vychází ze
situace, v níž se euroamerická civilizace nalézá: prožíváme „přelom doby“, který
sebou vždy v historii nesl nejistotu z budoucího, měnil pohled na význam či smyl
morálky a mezilidských vztahů, a měnil žebříček hodnot – ten se nyní zřetelně
odklání od humanismu, tolerance a respektu ke druhým.
Co s tím?
Málokdo z unijních politiků se zabývá přemýšlením nad tím, kudy vede cesta z
tohoto marasmu ven. Dosavadní eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia
Malmströmová již dříve naznačila alespoň to, jak bychom mohli začít:
„Nad násilným extremismem nezvítězíme, jestliže se zároveň nebudeme zabývat
populistickou a demagogickou propagandou, která tvoří základ pro ideologicky
motivované násilí v Evropě. Nikdy od druhé světové války neměli extrémistické a
populistické síly tak velký vliv na národní parlamenty, jako mají dnes. Je
nutné, aby více vedoucích představitelů v Evropě vyjadřovalo svůj nesouhlas s
nárůstem extremismu. Musíme mít odvahu se těmto silám postavit a chránit naše
společné evropské hodnoty.“
Ale to se bohužel nikde neděje, demokratičtí politici buď reagují ex post,
nebo, jak již bylo řečeno, sami xenofobii a populismu holdují – Francie vyhazuje migranty a
zájemce o práci z členských zemí EU, Británie a Německo to chtějí okopírovat.
Jsou však recepty extremistů to, co by měli demokraté kopírovat? Zůstanou pak
demokraty? Recept, který navrhuje Malmströmová, se mi jeví jako mnohem účinější. Jasný humanistický postoj, vyjadřovaný pravidelně demokraty, má stále ještě potenciál změnit neblahou společenskou atmosféru v členských zemích EU. Ten potenciál však už nebude dlouho trvat, jak naznačují i výsledky voleb do parlamentu Evropské unie. A to by si měli demokratičtí politici konečně uvědomit.
Volby do EP: Eurofobie, populismus a xenofobie
Velkým posunem, který kopíruje zhoršení evropské atmosféry v posledních
letech, představuje vítězství fašizujících či populistických stran ve Francii,
Británii, Dánsku, druhé místo neonacistického Jobbiku v Maďarsku a úspěch
neonacistického Zlatého úsvitu v Řecku. A samozřejmě i posílení obdobných stran
v dalších členských státech EU.
Francie
Historický výsledek ve Francii s 26 procenty hlasů zaznamenala Národní fronta
(NF) Marine Le Penové. Až na druhém místě skončili konzervativci, vládní
socialisté jsou až třetí. Vládní představitelé označují výsledek za politické
zemětřesení a prezident François Hollande se chce sejít se členy kabinetu. V
předchozích eurovolbách v roce 2009 získala NF jen šest procent hlasů, nyní
slaví vítězství s 25 procenty hlasů a v europarlamentu by mohla mít 22 křesel.
Británie
K podobně nevídanému úspěchu se dopracovala britská Strana nezávislosti
Spojeného království (UKIP). V předchozích eurovolbách v roce 2009 UKIP získala
16,6 procenta hlasů a 13 křesel, letos má po přepočtení hlasů šanci na 23 křesel
z celkových 73 "britských". Vládní konzervativci a opoziční labouristé mají
shodně po 18 mandátech. Poprvé takového výsledku dosáhla strana, která nemá
jediného poslance v národním parlamentu. Ještě před 20 lety, kdy se UKIP
účastnila svých prvních eurovoleb, strana dosáhla na pouhé procento hlasů. UKIP
chce prakticky zastavit přistěhovalectví do Británie.
Dánsko
V Dánsku s 26,6 procentem hlasů vyhrála krajně pravicová Dánská lidová strana
(DF), která bude mít ze 13 europoslanců vyčleněných pro tuto zemi čtyři křesla.
Maďarsko
V Maďarsku sice přesvědčivě vyhrál vládní Maďarský občanský svaz (Fidesz) v
koalici s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou (KDNP) premiéra Viktora Orbána
se ziskem 51,49 procenta hlasů. Na druhém místě však skončilo neonacistické
Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) se ziskem 14,68 procenta, což zisk tří křesel v
EP.
Řecko
V Řecku vyhrála volby extremistická, krajně levicová strana SYRIZA, která je
zaměřena silně proti Evropské unii. SYRIZA se staví proti podmínkám půjček
od Mezinárodního měnového fondu a EU, které jsou podmíněny tvrdými škrty.
Získala 26,5 procenta, zatímco konzervativní Nová demokracie premiéra Antonise
Samarase jen 23,2 procenta.
Na třetím místě skončil neonacistický Zlatý úsvit s 9,3 procenta, který se
tak poprvé dostane do Evropského parlamentu. Získal tři křesla. Celé jeho vedení
je přitom vazebně stíháno. Na preferencích mu neubrala ani vražda levicového
aktivisty a populárního zpěváka Pavlose Fisase, z níž je obviněn jeho člen, či
následná obžaloba stranických špiček z členství ve zločinecké organizaci.
Další země
Nizozemská euroskeptická xenofobní Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse
bude mít dále čtyři europoslance.
Xenofobní a populistická Svobodná strana Rakouska (FPÖ), kterou před lety
proslavil korutanský hejtman Jörg Haider, obdržela kolem 20 procent hlasů, což
oproti předchozímu výsledku znamená nárůst asi o sedm procent.
Ve Švédsku sice vyhrála Švédská sociálnědemokratická dělnická strana, z
dvacítky poslaneckých mandátů bude mít šest křesel, vůbec poprvé se dvěma
poslanci ovšem v parlamentu eurousedne i nacionalistická formace Švédští
demokraté.
Ve Finsku vyhrála vládní Národní koaliční strana (KOK), velké vítězství ale
oslavuje xenofobní Finská strana. Ta získala dvě poslanecká křesla, dosud
měla jen jedno.
Podrobnosti k úspěšným krajním stranám
DÁNSKO – Dánská lidová strana (DF)
Krajně pravicová strana vznikla v roce 1995 odštěpením od Strany pokroku.
Strana úzce spolupracuje s vládnoucí koalicí a má kritický postoj k EU, otázce
přistěhovalectví a zároveň se zasazuje o udržení tradičních hodnot dánské
monarchie a zlepšení podmínek pro sociálně slabé. V eurovolbách v roce 2009
získala 15,3 procenta hlasů, v letošních volbách zvítězila s 26,6 procenty hlasů
a ze 13 europoslanců vyčleněných pro tuto zemi bude mít čtyři křesla.
FINSKO – Finská strana (dříve Praví Finové)
Strana byla založena v roce 1995 na troskách Rolnické strany Finska. Je
označována za nacionalistickou a populistickou formaci. Vystupuje proti EU, volá
po přísnější imigrační politice a po přísnějších trestech za závažné trestné
činy. Na rozdíl o některých podobných stran se nepotýká s neonacistickou
minulostí. Do parlamentu se poprvé dostala v roce 1999, kdy získala jeden
mandát, v roce 2011 šokovala ziskem 39 mandátů a ve finském parlamentu je nyní
třetí nejsilnější stranou. Úspěch zaznamenala i v letošních eurovolbách, ve
kterých získala dvě poslanecká křesla. Dosud měla jen jedno, i přesto ale byla v
roce 2009 považována za faktického vítěze eurovoleb, protože její lídr Timo
Soini obdržel nejvíce preferenčních hlasů.
FRANCIE – Národní fronta (NF)
Pravicově populistická a euroskeptická strana Národní fronta vznikla v roce
1972, od roku 2011 je vedená Marine Le Penovou, dcerou bývalého dlouholetého
předsedy a zakladatele strany Jeana-Marii Le Pena. Le Penová v minulosti
označovala lisabonskou smlouvu upravující fungování EU za nelegitimní, žádala
návrat od eura k franku a slibovala referendum o vystoupení z EU v případě svého
vítězství v příštích prezidentských volbách. Národní fronta se dále zasazuje o
nižší daně, omezení imigrace nebo zrušení dvojího občanství. V předchozích
eurovolbách v roce 2009 strana získala ve Francii jen šest procent hlasů, v
letošních volbách do Evropského parlamentu slaví ve Francii vítězství s 25
procenty hlasů a v europarlamentu by mohla mít 22 křesel.
MAĎARSKO – Jobbik
Středoevropský typ neonacismu či fašismu ze střední Evropy nejlépe
reprezentuje Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik). Strana se vedl otevřeného
protiromského rasismu projevuje i silně antisemitsky. Chce také zavést
zákaz „propagace sexuálních deviací“, čímž míří na homosexuály. S Jobbikem je
spojena existence extremistické Národní gardy. Toto soudně zakázané polovojenské
uskupení si získalo oblibu mimo jiné svým násilným bojem proti „cikánské
kriminalitě“.
NIZOZEMSKO – Strana pro svobodu (PVV)
Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse vede masivní kampaň proti islamizaci
země a volá po omezení imigrace. Wilders vzbudil rozruch a kritiku výzvou, aby
Nizozemci udávali „nepravosti“ páchané lidmi ze střední a východní Evropy. V
minulosti byl také obviněn ze štvaní proti muslimům a mimo jiné veřejně
přirovnal Korán k publikaci Můj boj (Mein Kampf) vůdce nacistického Německa
Adolfa Hitlera. Islám označil za fašistickou ideologii teroristů.
RAKOUSKO – Svobodná strana Rakouska (FPÖ)
Pravicová populistická strana, kterou před lety proslavil korutanský hejtman
Jörg Haider, byla založena v roce 1955 a navázala na činnost Svazu nezávislých.
Do vlády vstoupili Svobodní poprvé v roce 1983, a to v koalici se sociální
demokracií. V letech 2000 až 2007 byli součástí vládní koalice s lidovci. Haider
se předsedou strany stal v roce 1986 a strana s původně liberálně-konzervativním
programem sklouzla pod jeho vedením k pravicově populistické rétorice. Haider,
který v roce 2008 zahynul při automobilové nehodě, byl hlavní tváří Svobodných
až do vnitrostranického rozkolu v roce 2005, kdy odešel do nově založeného Svazu
pro budoucnost Rakouska (BZÖ). Poté zájem o stranu klesal. V rakouském
parlamentu je nyní třetí nejsilnější stranou. V letošních eurovolbách strana
získala kolem 20 procent hlasů, což oproti předchozímu výsledku znamená nárůst
asi o sedm procent.
ŠVÉDSKO – Švédští demokraté (SD)
Strana byla založena v roce 1988 a sama se označuje za sociálně konzervativní
a nacionalistickou stranu. Analytici ale SD označují většinou za krajně
pravicovou. SD vznikla na základě hnutí "Nechte Švédsko Švédům", které bylo
založeno v roce 1979. Za největší hrozbu pro Švédsko strana považuje nárůst
muslimské populace v zemi, přistěhovalectví a globalizaci. Obvinění z rasismu
odmítá. Poprvé na sebe výrazně upozornila v roce 2010, kdy se poprvé dostala do
švédského parlamentu. Nyní bude mít i dva zástupce v europarlamentu. Strana
získala v eurovolbách 9,8 procenta hlasů, v roce 2009 měla přitom jen 3,3
procenta.
VELKÁ BRITÁNIE – Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP)
Protievropská a krajně pravicová strana byla založena v roce 1993. Usiluje o
odchod Británie z Evropské unie a o zastavení imigrace. Jejím lídrem je Nigel
Farage a jeho populistická strana využívá hesel o údajném zneužívání britského
sociálního systému imigranty z EU, o vysoké kriminalitě těchto přistěhovalců, a
tvrdí, že lidé z východu unie berou Britům pracovní místa. V předchozích
eurovolbách v roce 2009 UKIP získala 16,6 procenta hlasů a 13 křesel, v
letošních volbách má zatím 23 křesel z celkových 73, zatímco vládní
konzervativci a opoziční labouristé mají shodně po 18 mandátech. Podle
předběžných odhadů to pro stranu bude historicky první vítězství v celonárodních
britských volbách a zároveň to bude poprvé od roku 1910, co by volby vyhrál
někdo jiný než dvě tradiční strany.
