Rusko a fašismus: Zloděj volá, chyťte zloděje!

Jednou z hlavních záminek ruské anexe Krymu i protestů ukrajinských Rusů na
jihu a východě země je skutečnost, že na uchopení moci novou Kyjevskou vládou se
podíleli ukrajinští ultranacionalisté a fašisté. To je sice do značné míry
pravda, pes je ale zakopaný v tom, že xenofobie a nacismus se šíří i mezi
etnickými Rusy na jihu a východě Ukrajiny. Nacismus v nezastřené a mimořádně
agresivní podobě nebezpečně bují i v Rusku.

Násilí plodí nenávist. Nenávist vede k dalšímu násilí. To je začarovaný kruh,
který se uzavírá kolem obou stran rusko-ukrajinského konfliktu. Chaos a
revoluční euforie přeje dobrodruhům a bojovně naladěným raubířům, kteří se
chtějí rvát, zastřílet si a zahrát si na hrdiny. Tím, kdo na nebezpečně
vyhrocenou a výbušnou situaci doplácí, jsou naopak lidé, kteří chtějí žít v
klidu a míru. Jak je v podobných podmínkách pravidlem, první na řadě jsou
příslušníci etnických a náboženských menšin.

Pogromy na Romy

Romové, Židé, ale i příslušníci ostatních národnostních menšin na jihu a
východě Ukrajiny jsou v nezáviděníhodné situaci. Ukrajinské úřady nemají situaci
pod kontrolou, anarchie se pokoušejí zneužít ruské i ukrajinské ozbrojené
polovojenské skupiny, které mají navzdory vzájemné nenávisti a rivalitě jedno
společné: na improvizovaných kontrolních stanovištích vymáhají „mýtné“, rabují
obchody, přepadají a okrádají každého, kdo se jim z nějakého důvodu znelíbí.

Oběťmi přepadení jedné z takových bojůvek se minulý týden stali opakovaně
Romové, žijící v sedmi domech na kraji městečka Slavjansk, nedaleko od Doněcku.

„Přijeli v několika autech, měli automaty a pistole. Začali střílet do oken a
ustřelili zámky u dveří, pak vtrhli dovnitř a všechny zmlátili, muže, ženy,
staré lidi i děti,“ potvrdila pro Romea.cz členka kulturně osvětového spolku
tamních romských žen Natalia Vorokuta. „Museli se postavit tváří ke zdi,
vyhrožovali jim a řvali, ať jim okamžitě dají všechno, co mají: zbraně, drogy,
zlato a peníze. To, co nakradli a vyrabovali, naházeli do dodávek a odvezli,“
dodala s tím, že pogrom měl zřetelně rasový podtext.

„Ano máme strach, hrozný strach. Říká se, že chtějí zase přijet a všechny
Romy vyhnat nebo zabít. Za co, prosím Vás? To mi řekněte, co jsme komu udělali,“
řekl pro doněckou televizní stanici jeden z místních Romů Spartak Běleckij.
„Bojíme se vycházet na ulici, protože se šíří zprávy, že několik Romů už zabili.
Jen tak, protože byli Romové. Prosíme vás, nechte nás a naše rodiny na pokoji.“

V místní romské komunitě v Slavjansku zavládla panika. Lidé hromadně
odjíždějí za příbuznými do jiných částí země, obávají se etnických čistek,
vyhánění a vraždění. Muži, kteří se rozhodli zůstat, zakládají oddíly domobrany,
aby ochránili své domy a rodiny. Zprávy o ustavení jednotek romské domobrany
přicházejí i z Oděsy na pobřeží Černého moře.

Fašisté ze všech stran

Situaci komplikuje skutečnost, že v oblasti se nekontrolovatelně pohybují jak
ruští bojovníci za nezávislost, tak ozbrojené jednotky Pravého sektoru, které
bojují za celistvost Ukrajiny. K ruským ozbrojencům se navíc houfně připojují
organizované skupiny ruských radikálů z fašistických organizací Ruská národní
jednota a Slovanský svaz, kteří přijíždějí bojovat na jih a východ Ukrajiny.

Tisková služba ultranacionalistického spolku Ruská národní jednota (RNE)
vydala zprávu, ve které tvrdí, že na základě rozkazu vůdce RNE Alexandra
Barkašova bylo několik členů vysláno na „inspekci situace“ do oblastí jižní a
východní Ukrajiny. Na základě informací těchto rozvědčíků došlo RNE k názoru, že
ruští občané, kteří se angažují v protestech proti kyjevské vládě, jsou obětí
vydírání a fyzických útoků ze strany ukrajinských nacionalistů a tajných služeb.

„V této souvislosti se zavazujeme zorganizovat podporu skupin dobře
vyzbrojených ruských dobrovolníků, kteří přijedou na pomoc ruskému obyvatelstvu
západních oblastí Ukrajiny,“ píše se v prohlášení.

RNE na svých webových stránkách také publikovala „instrukce pro dobrovolníky,
kteří jedou chránit Rusy na Ukrajině“. Doporučuje jim, aby překračovali hranice
ve skupinách menších než tříčlenných, vlakem a autobusem jednotlivě. Při
hraničních kontrolách mají ukrajinským celníkům tvrdit, že „jedou do Kyjeva na
Majdan, aby se přidali ke svým slovanským bratrům a pomohli jim skoncovat s
komunizmem v jejich nezávislé zemi. Po příjezdu na Ukrajinu mají zůstat ve
spojení s předem určenými kontakty a nejednat na vlastní pěst.

Na obou stranách jsou kromě profesionálních vojáků se zkušenostmi z válek v
Čečensku i pobudové a dobrodruzi bez vojenské disciplíny a zkušeností. Právě z
nich jde často větší strach, něž z vojáků.

„Ruslan Mikeda, který je jeden z dobrovolníků, střežících barikádu před
okupovanou policejní stanicí, si myslí, že pogrom ve Slovjansku je úplně v
pořádku,“ napsal v reportáži přímo z místa autor reportáže pro zpravodajský
webový portál

Worldcrunch. „Lidé za námi přicházejí a stěžují si na Cikány. Chtějí,
abychom udělali pořádek, abychom vyčistili město od cikánů,“ říká bývalý
stavební dělník Mikeda, který je už rok a půl bez práce. V únoru přijel do
Kyjeva a přidal se k Pravému sektoru, protože chtěl získat zbraň. Neměl ale
štěstí, a navíc prý došel k názoru, že kyjevskou revoluci ovládli židé. Zbraň se
mu podařilo získat až nyní, kdy se přidal na opačnou stranu – k domobraně
bojující proti Kyjevu a za svobodnou Doněckou republiku.

Agresivní antisemitismus a xenofobie vůči Romům jsou podle autora reportáže
silně patrné jak z rozhovorů s nimi, tak ze štvavých nápisů na barikádách a
zdech domů.

Jak se ukazuje, nacionalismus a fašismus je na vzestupu jak na Ukrajině, tak
v Rusku. Zatímco informace o fašizujících radikálech na Ukrajině se v
souvislostmi s únorovými a březnovými událostmi v Kyjevě objevovaly v médiích
poměrně často, o násilnostech a vraždách s rasistickým podtextem v Rusku se toho
u nás mnoho neví. Navzdory tomu, že počty obětí a veřejná akceptace rasistických
myšlenek získávají v poslední době vskutku hrozivý rozměr.

Ruští „čističi“ ulic

Cizinci tmavé pleti, Romové, nájemní stavební dělníci a obchodníci s ovocem a
zeleninou z Kavkazu a přilehlých oblastí, Moldávie nebo z post-sovětských zemí
střední Asie, ale i anarchisté, gayové, ateisté, dlouhovlasí příznivci hippies,
punkoví muzikanti a vlastně úplně kdokoli, kdo dá nahlas najevo, že se mu
hajlování, pokřiky, napadání a fašistické manýry nelíbí – ti všichni mají
poslední dobou v ulicích ruských měst pádný důvod k obavám o svoji bezpečnost.
Se zhoršující se sociální situací získává ruský slovanský a pravoslavný fašismus
stále širší společenskou podporu. Stále více chudých a nezaměstnaných lidí věří,
že viníky nynější ekonomické krize, prohloubené a umocněné konfliktem s
Ukrajinou, nejsou Rusové a pravoslavní, ale všichni ostatní. Diskuze neexistuje,
argumentem jsou pěsti, okované boty, boxery, nože a plynové pistole.

Hromadné bitky na tržištích, která patří většinou Tádžikům nebo Kirgizům,
vyprovokované početnými skupinami fašistů, jsou na denním pořádku. K tomu je
třeba připočíst otevřenou xenofobii policistů, kteří pod záminkou boje proti
terorismu právě tato etnika šikanují a proti ruským nacionalistům nezasahují.

„Jakmile začal konflikt s Ukrajinou, začalo po cestě do školy nebo večer do
klubu peklo,“ říká rockový kytarista a student jedné u moskevských univerzit
Igor Rigulin, jehož otec je Rus a matka Arménka. „Pokaždé, když nastupuji do
metra, přicházím ke klubu, nebo se procházím v centru mě aspoň pětkrát za den
zastaví policajti, dlouze se vyptávají, kam jdu, a proč, prohledávají mi kapsy a
mají rasistické poznámky. Teď jsem měl rande se svou holkou a na procházce nás
zastavili třikrát za sebou. Jednou nás postavili ke zdi a prohrabali všechny
kapsy, batoh a kabelku.“

Nejnebezpečnější pro každého, kdo nemá „slovanský vzhled“ jsou ale skupinky
fašistů a klerofašistů, kteří vyrážejí za tmy do měst „čistit ulice“. Tak zvané
bojové „pětice“ holohlavých pořízků v černém, nebo v maskáčích a vysokých
šněrovacích botách a radikálních fotbalových fanoušků s tvářemi zakrytými maskou
mají za posledních deset na svědomí více než tisíc záměrně zavražděných lidí,
mezi nimiž je téměř dvě stě zahraničních studentů.

Na následujících záběrech jsou vidět akce ruských radikálních nacionalistů,
nazvané „čištění metra“, při nichž napadají a brutálně bijí náhodné cestující
tmavé pleti a „neslovanského vzhledu“.

Jen letos osm obětí

K zatím poslední vraždě došlo před několika dny, 18. dubna u stanice metra
Podbělská. Obětí fašistů se stal dvaatřicetiletý občan Tádžikistánu Machmadkarim
Džalilov. Kolemjdoucí ho našli ležet na ulici s podřezaným hrdlem. Jeho otec byl
svědkem toho, když ho skupina holohlavých fašistů napadla před domem po cestě do
obchodu s potravinami. Machmadkarim po sobě zanechal ženu a tři malé děti.
Sdružení mladých Tádžiků v Rusku oznámilo, že se jedná o druhý případ rasistické
vraždy za poslední tři dny. „Zatímco ruský prezident a vláda hlasitě kritizují
nárůst vlivu ultranacionalistů na Ukrajině, jsou slepí k řádění fašistů přímo v
srdci Ruska, v Moskvě. Zato stále kritizují nárůst kriminality mezi imigranty,“
nechal se slyšet Izzat Amon, který sdružení předsedá.

Letos byl v dubnu odsouzen dvaadvacetiletý mladík v Kostromě, který o dva měsíce
dříve brutálně zmlátil taxikáře jen kvůli tmavší barvě pleti. Taxikář, který se
narodil v Rusku, ale jeho rodiče pocházejí z Ingušska, zastavil na znamení před
místním klubem. Jakmile mladík zjistil, že řidič není „pravý Rus“, začal ho
rasisticky urážet a uštědřil mu několik ran pěstí.

V noci z 20 na 21. dubna zapálili místní fašisté sídlo okresní prokuratury v
Čeljabinsku šesti lahvemi s molotovovým koktejlem a pomalovali zdi budovy
hákovými kříži. Útok byl reakcí na nedávné odsouzení organizované skupiny, která
měla na svědomí několik vražd a napadení s rasistickým podtextem.

Letos v březnu stanuli před moskevským soudem dokonce dva školáci, žáci 8. a
9.třídy ve věku 15 a 17 let, kteří byli usvědčeni z toho, že loni v září
brutálně zavraždili občana původem ze střední Asie v Izmailovském parku v ruské
metropoli. Chlapci si na oběť počíhali a ubili ji k smrti basebalovou pálkou a
kopy nohou. Muž zemřel na místě.

Jak potvrdila ředitelka nevládní organizace Sova Galina Koževnikova, v Rusku
došlo jen od za první tři měsíce letošního roku nejméně k osmi rasisticky
motivovaným vraždám a více než 29 vážným zraněním po napadení občanů skupinkami
neonacistů. Koževnikova zdůraznila, že ve skutečnosti může být počet zabitých a
zraněných několikanásobně vyšší, protože policie a soudy kvalifikují trestné
činy jako extremistické jen v malém procentu případů.

Továrny na nacismus

Poslední dobou vyvolaly v Rusku značnou pozornost procesy se třemi
organizovanými neonacistickými skupinami, organizovanými jako fašistické
vraždící mašinerie. Každá z nich má na svědomí desítky rasistických vražd,
přípravu teroristických činů a vraždy jako msty policistům, prokurátorům a
soudcům.

Moskevský soud začal 9. dubna projednávat kauzu extremistické organizace BORN
(Bojová organizace ruských nacionalistů). V oficiálních stanovách organizace je
jako hlavní obsah činnosti organizace uvedeno konání trestných výprav a čištění
ulic od nepřátel slovanů. Skupina plánovitě zavraždila více než 10 občanů tmavé
pleti, tři účastníky protifašistického hnutí a soudce Moskevského městského
soudu Eduarda Čuvašova. Kromě toho její členové ze zálohy přepadli a těžce
zranili policistu.

Koncem března odsoudil Moskevský vojenský soud další organizovanou skupinu 13
neonacistů k trestům odnětí svobody od 10 let do doživotí. Její členové byli
usvědčeni celkem z 27 vražd s rasistickým podtextem a pokusu o vraždu policisty.

V Petrohradě před několika dny skončil soudní proces se skupinou neonacistů s
názvem NS/WP (Národní socialisté/White Power). Devět jejích členů bylo odsouzeno
za rasistické vraždy několika desítek lidí a zranění více než sta dalších. Pět z
nich na doživotí, ostatní na 10 až 20 let v kolonii nejpřísnějšího režimu a
nucených prací. Členové NS/WP číhali na své oběti u železničních a autobusových
nádraží i u stanic petrohradského metra. Zaměřovali se zejména na osoby s
původem ze Střední Asie a Kavkazu, ale když neměli dost peněz, brutálně oloupili
i Rusy. Policisté je zatkli ve chvíli, kdy se chystali vyhodit do povětří
Zagorskou elektrárnu.

„Plánovitě a organizovaně vraždili několik let pravidelně každý týden jednoho
nebo dva lidi,“ říká policejní expert na extremismus Alexandr Kolodkin. Podle
něj nelze na zadržení zmíněných tří skupin pohlížet jako na nějaký důkaz
zahájení ofenzivy proti neonacistickým organizacím, ale spíše jako projev
nárůstu rasisticky motivovaného násilí v zemi.

Odsouzení ruští nacisté dávají i během soudních procesů najevo, že mají vysoké
sebevědomí a jsou přesvědčeni, že právo je na jejich straně. Před soudy hajlují,
nadávají soudcům i přítomným novinářům a vyhrožují jim krvavou mstou svých
kolegů.

Jeden národ – jeden bůh

Paradoxem, který má však v ruském kontextu své logické vysvětlení, je
angažovanost Ruské pravoslavné církve a stovek s ní spřízněných organizací ve
vyvolávání antisemitismu, xenofobie a ultranacionalistických nálad, stejně jako
v jejich agresivním a brutálním prosazování „ohněm a mečem“. Ruští pravoslavní
klerofašisté na jedné straně hlásají lásku k vlasti, k bližnímu, život v pravdě
a boj na straně dobra proti zlu, na straně druhé aktivně přispívají k vytváření
atmosféry nepřátelství a hledání nepřítele, vyvolávají nedůvěru a nenávist k
lidem s jiným vyznáním, přesvědčením nebo stylem života. Fanatičtí věřící
ověšení těžkými kříži a mávající ikonami s bohorodičkou nad hlavou brutálně
napadají gaye a lesbičky, punkery nebo spoře oděné dívky, vyzývají ke svržení
židovské elity a pogromům proti muslimům.

Jednou z nejnebezpečnějších organizací, která příslušnost k pravoslavné církvi
pouze předstírá, ale jde ve výzvách k praktikování xenofobie ještě dále, je
Slovanský svaz. Rituály této polovojenské náboženské organizace připomínají
fantasmagorii jako vystřiženou z románu Vladimira Sorokina Den Opričnika,
pobavený úsměv nic nechápajícího přihlížejícího však brzy tuhne na rtech.

Noví členové této agresivní sekty jsou přijímání v rámci obřadů, připomínající
pohanské nebo germánské slavnosti za přítomnosti duchovního vůdce Mnicha Bohumil
II., kterému členové říkají Vladyka. Jeho občanské jméno je Vladimir Goljakov a
oficiálně se vydává za pravoslavného kněze. Slovanský svaz má vlastní uniformy s
písmeny SS na nášivkách a vlajku s mírně pozměněnými motivem svastiky, tzv.
Svargy na rudém pozadí. Jeho členy jsou kromě jiného i bývalí důstojníci armády,
se zkušenostmi z válečných konfliktů.

„Současné Rusko je nepřirozený odřezek ze svaté všeslovanské Rusi. Bělorusko,
Malorusko (západ dnešní Ukrajiny), země, kdy žijí Lechové (Polsko), Slováci,
Češi, Srbové, Chorvati – ta slovanská území si všechna vezmeme zpátky a nic nám
v tom nezabrání,“ říká Vladyka na kameru v ruském dokumentárním filmu Ruští
nacionalisté Petrohradu.

Slovanský svaz má pobočky po celém Rusku, na autobusových a železničních
zastávkách visí náborové plakáty vyzývající ke vstupu do této organizace a hesly
jako „Dost bylo krmení Kavkazu“, „Rusko Rusům“, „Jeden bůh, jeden národ“.

Hlavním argumentem Slovanského svazu je, že v Rusku nemá co dělat nikdo, kdo
není ruský a pravoslavný. Členové sekty, která byla založena v roce 2008,
vychovávají své následovníky na speciálních výcvikových táborech, kde se kromě
modlení a ideologie učí konkrétním metodám boje zblízka, střelbě ze samopalů a
kulometů, nebo zacházení s výbušninami.

Výchova k nacismu

Šíření ruského fašismu, xenofobie a nenávisti ke všem odlišnostem a minoritám
napomáhá v současné době hned několik faktorů. Prvním je z nich zištné a
vypočítavé jednání pravoslavné církve, která šířením těchto nálad láká nové
ovečky do vlastních řad a upevňuje si pozici hlavního a jediného ideologa státní
moci, ne nepodobnou té, kterou měla za carského režimu, a kterou po revoluci v
roce 1917 na dlouhá desetiletí obsadila Komunistická strana sovětského svazu.

Druhým faktorem je sázka prezidenta Putina a jeho nejbližších ideových
souputníků na tzv. „regulovaný nacionalismus“, což je termín, s nímž přišel před
lety hlavní ideolog Kremlu Alexandr Surkov a začal jej horlivě uvádět do života.
Sám Putin dává opakovaně při svých projevech zřetelně najevo, že jeho partneři –
zodpovědní ruští politici – musí být ruští patrioti, ochotní obětovat život za
vlast (a za Putina). Pro současný Kreml je výhodnější tolerovat xenofoby a
nacionalisty, jen když jsou loajální prezidentovi a vládě. Současný konflikt
mezi Ruskem a Ukrajinou extrémnímu nacionalismu mimořádně svědčí, každý, kdo je
v opozici proti současnému režimu, je šmahem označen za nepřátele Ruska a zrádce
lidu.

A třetím významným faktorem je ekonomická krize, která v Rusku způsobuje
nepředstavitelné sociální problémy a stále rostoucí nezaměstnanost. Za takové
situace je lehké poukázat na univerzálního viníka, jímž jsou přistěhovalci a
neruská etnika.

Na závěr bych rád poznamenal, že tento článek nemá za cíl dále prohlubovat
rusofobii, která se v české společnosti šíří paradoxně na podobných principech
jako národnostní nenávist v Rusku. V Rusku stále žije většina lidí, pro které je
fašismus a nacismus největším zlem, kteří rázně odsuzují násilí a hledání
kolektivního viníka. Přispívá k tomu i fakt, že válka, kterou Rusko vedlo proti
fašistickému Německu a úcta k předkům, kteří v ní padli, jsou pojmy v ruské
kulturní paměti stále živé.

Obrátit se k Rusům zády a házet je všechny do jednoho pytle by proto bylo to
nejhorší, co bychom mohli udělat. Jedinou šancí pro nás (i pro všechno ostatní)
je naopak posuzovat každého člověka jednotlivě podle jeho konkrétních slov a
činů, dokázat odlišit politiky a další viníky současného stavu od jejich obětí.

Jen v dialogu s těmi Rusy, kteří odmítají nenávist, xenofobii a rasismus, máme
šanci se hnědému moru, který se na nás (i na ně) valí ze všech stran, smysluplně
postavit.