Rozsudek v kauze smrti teplického Roma: Zastavení ozbrojeného rváče je trestné
Koncem března padl u Krajského soudu v Ústí nad Labem prvoinstanční rozsudek
v případě násilné smrti Ivana J. Koncem loňského května byl na lázeňských
slavnostech v Teplicích dvakrát pobodán, svému zranění krátce na to podlehl. I
další lidé utrpěli bodné nebo řezné rány. O případu a průběhu soudu jsme jako
jediný sdělovací prostředek informovali rozsáhlým způsobem, např.
zde,
zde a
zde. Soud odsoudil obžalovaného Stanislava S. na pět let vězení za rvačku s
následkem smrti.
Nepřehlédněte:
Zpravodajství ostatních médií o vyhlášení rozsudku bylo stručné, spokojilo se s
citacemi soudu a účastníků řízení – neposkytlo žádné detaily, komentáře či
reportáž. Není divu, novináři se zúčastnili jen zahájení procesu a jeho konce.
Zcela jim unikla stanoviska napadených a klíčový výslech znalců z oboru
lékařství. Ve stejném období den co den média naopak intenzivně sledovala další
případ u stejného soudu: noční násilný konflikt mezi příslušníky majority a
jedné etnické menšiny v Duchcově. Ten ovšem zdaleka neměl tak drastické
následky.
Zcela odlišné pohledy
Zřídka se pohledy orgánů činných v trestním řízení tak diametrálně rozcházejí
jako v teplickém případu. Na počátku policie obvinila podezřelého z vraždy ve
třetím odstavci bez rasového motivu, za kterou mu hrozil výjimečný trest. Podle
obvinění ústecké kriminálky se třikrát pokusil vraždit, a z toho jednou úspěšně.
Ač celý konflikt vyvolal jeho kamarád Kamil S. tím, že mu zavolal a poprosil ho
o pomoc, když chtěl „něco vysvětlit skupině Cikánů“, která ho předtím údajně fyzicky
napadla, zůstal neobviněn a v případě figuroval jako svědek.
Krajská státní zástupkyně případ překvalifikovala na jedno
těžké ublížení na
zdraví s následkem smrti, dvě bez něho, vše kvůli etnickému původu poškozených.
Oné noci Stanislav S. seděl a klidně popíjel se svým otcem a svou družkou v
teplické restauraci. Stačila mu však jedna zpráva od kamaráda Kamila S. o
údajném útoku Romů, aby vstal od stolu a přes prosby zmíněných dvou vyběhl ven,
spojil se s hlídačem stánku a spolu vyběhli za skupinou lidí, kteří se v tu dobu
procházeli po městě. Jenže když uviděl svého kamaráda, nevšiml si u něho žádných
zranění. Na základě toho státní zástupkyně podala obžalobu z rasistického činu a
soud požádala o trest v dolní polovině sazby, tedy deset až dvanáct let vězení.
V rozsudku Krajského soudu však došlo k dalšímu překvalifikování skutku, nyní
na
rvačku s následkem smrti. Za to potrestal obžalovaného v polovině příslušné
sazby – tedy pěti lety vězení – a zároveň vyzval státní zástupkyni, aby zahájila
trestní stíhání i proti těm, kteří zatím před soudem figurovali jako poškození.
Podle něho se též dopustili trestného činu rvačky avšak bez smrtelného následku.
Jaké postavení v případném dalším řízení by měl mít Kamil S., který zatáhl svého
kamaráda do konfliktu končícího smrtí, soudce neřekl.
Proč tak zběsile bodal?
Motivem obžalovaného bylo podle soudu chránit život a zdraví svého kamaráda
Kamila S. Proto vyběhl spolu s ním proti šesti mužům, kteří v této době nejevili
žádné znaky násilného chování. Všichni museli počítat s odporem svých
protivníků, a přesto šli do rvačky. Tak co? Za svá zranění si přece mohou sami.
Podle soudu se neobjasnilo, kdo koho během následné potyčky udeřil a v jakém
časovém pořadí. Výpovědi téměř všech účastníků krvavé potyčky se více nebo méně
lišily. Jasné je jen to, kdo jako jediný bodal: obžalovaný. Romští účastníci
konfliktu na rozdíl od „bílých“ před soudem ochotně a detailně líčili, jak na
své protivníky utočili s cílem nebezpečného útočníka odzbrojit, čemuž soudce
neuvěřil. Tvrdí, že se všichni chtěli prát a tím spáchali trestný čin.
Co svědčí v prospěch obžalovaného?
Před činem měl jen čtyři záznamy v trestním rejstříku, z toho jeden z
nezávažného násilného činu a jeden z nebezpečného vyhrožování. V osudný den se
zastal kamaráda. Hlavní poškozený byl naopak podle svého trestního rejstříku
kdysi dávno násilníkem, popral se vícekrát, jednou i s následkem smrti. I dva
další poškození mají bohatý rejstřík trestů. Jenže obžalovaný tvrdil, že je
vůbec neznal. Po činu obžalovaný podal na policejním oddělení rozsáhlé přiznání,
byť ho později z větší části zase odvolal. Podle jeho přítelkyně, která s ním
údajně trávila celý den, byl nejen pod vlivem alkoholu, ale i omamných látek,
což policie neověřila, a přímý svědek násilného konfliktu před soudem líčil, že
se přesně tak i choval. Ale co když chtěl jenom machrovat v domnění, že se
všichni rychle rozutečou a příště si už na něj dají pozor?
Rozsudek vyvolává otázky
Zatím není rozeslána písemná verze rozsudku. Vycházím tedy jen z ústního
odůvodnění ze strany soudce, které vyvolává následující zatím nevyřešené otázky:
- Podle znalců z oboru lékařství Stanislav S. utrpěl celkem čtyři „nezávažná
zranění“, zatímco jeho protivníci minimálně pět bodných ran a tucet řezných.
Zranění obžalovaného nesvědčí o soustavném napadení, řekla znalkyně před soudem,
na rozdíl od zranění poškozených a dodala: Ivan J. byl pobodán přímo do srdce v
momentě, kdy útočník i on stáli. S jakým motivem ho tedy bodl do levé části
hrudníku? - Jako jediný účastník konfliktu obžalovaný používal nůž, zatímco jeden z jeho
protivníků svůj kapesní nůž, který měl v kapse, nevytáhl ani poté, co utrpěl dvě
bodné rány do svých zad. Místo toho podle vlastní výpovědi poskakoval na hlavě
tehdy už ležícího útočníka, který právě ubodal člověka. I když to rozhodně není
projev lásky, nedá se toto jednání přece pochopit z kontextu? - Proč policie případ neodložila? Přece se všichni chtěli prát a jeden to holt
odnesl. Svědek-kriminalista, který se čistou náhodou stal svědkem pozdější fáze
fyzického konfliktu, prohlásil před soudem, že nejdřív měl dojem, že jde o útok
Romů na „bílé“, pak ale pochopil, že se mýlil. Poskytoval první pomoc pobodanému
Ivanu J. v době, kdy kolem sebe měl pět Romů. Proč by to udělal, když se podle
soudu chovali jako agresivní rváči? - Soudce se opírá o svědectví osob, jejichž přítomnosti si očitý svědek −
zkušený kriminalista − na místě činu anebo v jeho bezprostřední blízkosti vůbec
nevšiml. Pokud je tedy důvěryhodný svědek on, mohly tyto svědčící osoby skutečně
něco vidět anebo slyšet? - Pro soudce existuje jediné důvěryhodné svědectví o začátku fyzického
konfliktu. Svědek vypovídal, že když se zezadu k jeho partě blížila dvojice
pronášejíc hlasité rasistické nadávky, on sám vstoupil před Stanislava S. a
vyzval ho slovy „nechceme problémy“, aby se uklidnil. Ten na to vytáhl nůž a
švihl s ním po hrudníku svědka. Kdyby svědek neuskočil, mohl utrpět vážná
zranění. Teprve po tomto prvním pokusu o ublížení na zdraví vůči „bílému“,
začali jeho kamarádi protivníka aktivně odzbrojovat. Pokud tedy po městě běhá
člověk s nožem útočící na bezbranné lidi, smí se mu člověk postavit třeba i s
rizikem ohrožení vlastního života, anebo musí podle zákona utéct a nechat
ostatní „v tom“?
Rozsudek nakonec má i pozitivní stránky. Soudce během odůvodnění rozsudku
výslovně prohlásil, že na základě provedených důkazů vylučuje původní verzi
médií, že by spouštěčem konfliktu měla být ukradená klobása. Podle něho k žádné
krádeži nedošlo. Což však přítomnému reportérovi jedné soukromé televizní
stanice nemohlo zabránit v tom, aby jako jediný po vyhlášení rozsudku znovu
uvedl: „Zabil zloděje, který mu ukradl klobásu.“ Třeba podotknout, že autor
této zprávy běžně zkresluje fakta, zejména když jde o případy spojené s Romy.
Nepřehlédněte:
Případ je stále otevřený
Soudce svým rozsudkem vyhověl každé straně trochu. Státnímu zastupitelství a
poškozeným tím, že byl obžalovaný odsouzen, pozůstalým tím, že jim uznal alespoň
část požadovaného finančního odškodnění, obžalovanému tím, že ho odsoudil za
rvačku k mírnému trestu (zezačátku mu hrozil mnohem tvrdší trest) a že i oběti
jeho řádění mají být trestně stiháni. Nejvíc však obhajobě obžalovaného, když
téměř kompletně převzal její právní argumentaci, a nakonec i veřejnosti, když
tvrdil, že všichni jsou vinní.
Obžalovaný se se svým obhájcem ovšem neshoduje. Novinářům řekl, že se cítí zcela
nevinen. Ač na začátku tvrdil, že si Romové své bodné a řezné rány asi způsobili
sami, na konci hlavního líčení se nakonec všem poškozeným omluvil.
Pokud se státní zástupkyně proti rozsudku odvolá, odsouzený se musí nadále
považovat za nevinného a Vrchní soud v Praze celou věc může přehodnotit. Měl by
při tom zohlednit i chování jednotlivých účastníků konfliktu, které se výrazně
lišilo a může leccos vysvětlit. Vyloučeno pak není ani rozhodnutí o vrácení
případu Krajskému soudu v Ústí nad Labem s tím, že má být souzen jako vražda,
ani to, že obžalovaný bude úplně zproštěn viny. Případ je stále otevřený.
Tento text je sepsán bez znalosti spisu a jen na základě subjektivních dojmů z
celého soudního řízení.
