Romská strana nemá ve vrcholné politice šanci. Ve velkých stranách se Romové zatím neprosazují

Po 25 letech od pádu železné opony je zastoupení Romů ve vysoké politice v
Čechách a na Slovensku prakticky nulové. Jediným Romem v parlamentě je v
současné době na Slovensku Peter Pollák. V České republice nemají Romové v
nejvyšším zákonodárném sboru zastoupení už 13 let. Poslední byla Monika
Mihaličková, které mandát skončil v roce 2002. Slovenští Romové jsou oproti
českým zastoupeni v místních zastupitelstvech. Kde dělají romští politici
chybu? I na tuto otázku se snaží najít odpověď nový dokumentární film organizací eduRoma a ROMEA Tvůj
čas…, který měl tento týden českou premiéru v Praze.

"Máme 500 poslanců v místních zastupitelstvech, 35 starostů, ale jen
jednoho Roma v parlamentě," popisuje situaci romské politické scény na Slovensku režisér
snímku a ředitel organizace eduRoma Vlado Rafael. V České republice se Romové v
místních zastupitelstvech dají spočítat na prstech jedné ruky, starostou není
nikdo. "Situace byla v 90. letech
lepší. Nyní sice máme více aktivních lidí, ale nejsou úspěšní," dodává smutně
Rafael.

Asi těžko se v nejbližší době zopakuje zázrak, kdy v nejvyšších zákonodárných
sborech ČR a SR bylo 11 Romů. Byl to především výsledek práce Emila Ščuky, který dva dny po zásahu na
Národní třídě, 19. listopadu 1989, založil přípravný výbor Romské občanské
iniciativy (ROI) a spojil se s Občanským fórem. 25. listopadu pak společně s Janem Rusenkem promluvili nejen ke statisícovému zástupu v Praze na Letné, ale
prostřednictvím televizních kamer také oslovili většinu domácností. I tento
historický moment dokument Tvůj čas… zachycuje.

VIDEO

Romská strana budovaná na etnickém přístupu nemůže na celostátní úrovni
uspět

Úspěch ROI na začátku "budování" demokracie byl jediným úspěchem romské
strany vybudované na etnickém principu. Navíc strana kandidovala společně s OF.
Takovou šanci dala majoritní strana romské straně už jen v roce 2013, kdy na
kandidátce Strany zelených, kandidovali členové Strany rovných příležitostí.
Aktéři dokumentu jsou přesvědčeni, že model etnicky definované strany
je překonán.

"Co může strana založená na etnickém principu nabídnout celé společnosti? Je
toho málo. Věřím, že velké politické strany to pochopí a že cesta k integraci
Romů vede přes faktické zapojení Romů do celého života společnosti, a ne přes to,
že
budeme Romy izolovat a říkat: založte si vlastní stranu. To prostě nefunguje,"
říká ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.

"Romská populace na Slovensku je velmi diferencovaná. Ať už se jedná o
hledisko subetnické, vzdělanosti, sociálního postavení, ale i z hlediska
regionálního. Nelze očekávat, že se shodne na jedné politické platformě," 
říká v dokumentu etnoložka Zuzana Kumanová.

"Možná by se to podařilo na lokální úrovni, ale na celostátní úrovni to
nestačí," odhaduje úspěch etnicky profilované romské strany Vlado Rafael. Jeho
slova částečně potvrzuje úspěch trmického romského uskupení Hnutí Společně pro Trmice (Nezávislá volba), které uspělo v českých komunální volbách v roce 2014.
Ale i když za toto hnutí kandidovali Romové, jejich tematický záběr byl
mnohem širší. Na Slovensku pak Rafaelova slova potvrzují úspěchy některých
romských starostů.

"Ta politika není jen o Romech. Romské téma je jen velmi malé. Pokud chcete
obstát musíte umět reagovat na další věci, jako jsou daně, financování, rozpočet,
dopravní infrastruktura, zemědělství atd. Pokud jdete jen s jedním malým
tématem, tak nemůžete obstát," dodává Lucie Horváthová, která několikrát kandidovala za Stranu zelených. V roce 2010 ve volbách do Poslanecké
sněmovny ČR dokonce jako jednička na kandidátce v Pardubickém kraji.

"Když jsme v roce 2013 s Davidem Beňákem oba kandidovali, tak jsem měla
takový sen. Bylo by super, kdybych já se dostala do parlamentu za Stranu
zelených a on za ČSSD. Mohli bychom se společně radit. Tenhle model by se mně
líbil. Kdyby v každé politické straně byl nějaký Rom," říká Lucie Horváthová.

"Cesta je určitě skrze velké politické strany," souhlasí  s tímto
názorem Monika Mihaličková, která se do poslanecké sněmovny dostala na
kandidátce Unie svobody v roce 1998. Podobně jako v roce 1989, resp. 1990,
však šlo o výjimečnou situaci. Monika Mihaličková byla na správném místě ve správný čas. "Pracovala jsem na Úřadu
vlády jako výkonná ředitelka Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity,
kde byl mým šéfem Vladimír Mlynář, který s Janem Rumlem zakládali novou stranu
Unii svobody. Oni mě oslovili, jestli bych nechtěla kandidovat do sněmovny, a já
jsem tu nabídku neodmítla," popisuje ve filmu svůj vstup do politiky Monika Mihaličková.

Avšak probojovat se na kandidátku etablované velké strany je pro Romy velmi
složité.

"Musíte pochopit, jak fungují velké tradiční strany. Mně trvalo 12 let, než jsem
se dostal do ústředního výkonného výboru a do užšího kontaktu s vedením strany.
Ve straně musíte růst, musíte tomu věnovat čas, který vám nikdo nezaplatí.
Musíte si ve straně vybudovat odbornou pozici a musíte růst politicky, když si
vytváříte síť kontaktů, které vás podporují," popisuje složité stranické
mechanismy David Beňák, který v roce 2013 kandidoval ve volbách do Poslanecké
sněmovny ČR z devátého místa pražské kandidátky ČSSD.

"Stojí za tím obrovská práce ve straně a na to mnozí Romové zapomínají.
Nejde uspět ze dne na den. To, co zažila Monika Mihaličková, bylo štěstí, protože se
tvořilo něco nového a ona u toho byla," dodává Beňák.

Romové musejí mít vliv na důležitá rozhodnutí

Podle Moniky Mihaličkové je však ještě důležitější, než aby Romové byli v
parlamentě, aby byli tam, kde se návrhy zákonů tvoří. "Pro nás Romy je
lepší, abychom byli více zastoupeni v exekutivě. To znamená na ministerstvech,
na Úřadu vlády, abychom zastávali významné funkce tam, kde ta rozhodnutí
vznikají. Vše, co zpracovává parlament, přichází primárně z ministerstev. Tam
bychom měli být a tam nejsme," řekla v debatě po pražské premiéře filmu Tvůj
čas… Monika Mihaličková.

"Při různých školeních jsem pořád říkal mladým Romkám a Romům, že musíme být
tam, kde se rozhoduje, musíme se zapojovat do občanského života, musíme být
aktivní. Měl bych z toho velmi špatný pocit, kdybych nabídku nevyužil," na
dálku souhlasí s Mihaličkovou a odpovídá
na otázku, proč v roce 2014 kývl slovenskému hnutí OĽaNO na nabídku kandidovat do
Evropského parlamentu Stanislav Daniel.

"Během kampaně jsem Romům nevysvětloval složité technické procesy, jak
se přijímá legislativa v Evropském parlamentě a podobně. Upozorňoval jsme je, že pokud tam budu,
budou tam mít svého člověka," popisuje svou taktiku Daniel, který sice neuspěl,
ale přesto si z kampaně odnesl několik důležitých poznatků pro případnou další
kandidaturu.

"Kampaň musí být postavena na něčem
jiném, než na tom, co chce pak člověk prosazovat. Udělal jsem tu zásadní chybu,
že jsem to spojil. Tím, co jsem chtěl dělat, jsem oslovoval lidi, a tomu asi nerozumějí.
Pro romské kandidáty je důležité kampaň stavět na lidech, kteří jsou rozhodnuti
jít volit. Nemáme struktury ani kapacity přesvědčit nevoliče, aby šli k urnám.
Roli hraje celá řada věcí, jako je
například i kupování hlasů.
V našem tématu nejsou velké peníze, nejdeme stavět dálnice. Ve chvíli, kdy
někoho napadne kandidovat, hned na tom musí začít pracovat, protože my máme
pouze svůj čas, který do toho můžeme investovat," radí budoucím romským
kandidátům Stanislav Daniel.

"Zásadní rada pro vstup do politiky je, aby se člověk rozhodl, že do politiky
vstoupit chce. Ať už na celostátní, nebo lokální úrovni. Pak je důležité
si říct, z jakého důvodu tam chci, co chci, aby se změnilo, co chci, aby to komu
konkrétně přineslo. Když jsem vstupovala do politiky, tak jsem byla mladá a
prakticky mě to svalilo. Nešla jsem do toho s plánem. Myslím, že pokud bych měla
ten plán, například vytvořený s ostatními Romy, tak by ta práce byla podstatně
efektivnější. Myslím, že je teď potřeba se spojit a vytvořit záměr společně. A
je potřeba nějaké společné kandidáty podpořit," nastiňuje možnou cestu
úspěchu romských politiků Monika Mihaličková.

VIDEO