Migrantky, Romky a muslimky jako oběti předsudečných útoků v České republice

Podle každoročních zpráv, které vydává organizace ln lUSTITIA v rámci monitoringu útoků z nenávisti či předsudečného násilí, bylo zjištěno, že ohroženými skupinami předsudečného násilí jsou dlouhodobě osoby jiné národnosti či etnicity, osoby definované barvou pleti, lidé vyjadřující určité politické názory a lidé židovského či islámského vyznání. Útoky na tyto skupiny tvořily v posledních letech většinu ze všech evidovaných případů. Nejohroženější skupinou jsou dlouhodobě Romové. V posledních letech je však evidován zvýšený počet útoků na migranty a muslimy.

Tento trend je patrný přibližně od roku 2015 a nepochybně souvisí s “migrační krizí”. V poslední době byl navíc zaznamenán růst incidentů namířených proti Židům. Patrný je též nárůst protiarabsky motivovaných incidentů. Oproti předešlým rokům se však objevují předsudečné útoky i na osoby ukrajinské, ruské či vietnamské národnosti.

Analýzy předsudečného násilí v ČR za roky 2014 – 2019

Předsudky a stereotypy týkající se Romů či migrantů z převážně muslimských, respektive arabských zemí, tudíž stále představují vážný společenský problém. Od roku 2014 je také vysoký počet útoků kvůli politickému přesvědčení.

Co znamená předsudečné násilí?

“Předsudečné násilí je vždy motivováno předsudky útočníka vůči skupině, do které oběť skutečně nebo domněle patří. Předsudky se mohou vztahovat k národnosti, etnicitě, barvě pleti, náboženskému vyznání, sexuální orientaci, sociálnímu statusu nebo příslušnosti k jiné podobné skupině”. Není to tedy nenávist ve smyslu dlouhodobé, nepřátelsky orientované emoce, jsou to předsudky a stereotypy.

Ohrožené skupiny předsudečného násilí; pohnutky národnost/etnicita a náboženství za r. 2016-2019

Pokud jde o podobu útoků, v posledních pěti letech byl zaznamenán zjevný nárůst počtu předsudečných útoků spáchaných přes internet. Spíše než s vlastním výskytem internetových incidentů však tato skutečnost souvisí s vyšším zájmem orgánů činných v trestním řízení (dále jen OČTŘ) o tuto kriminalitu. Předsudečné internetové útoky nicméně stále nejsou postihovány v takové míře, v jaké by si zasloužily. Útoky spáchané přes internet jsou však stejně závažné jako ty spáchané mimo něj (Zpráva In IUSTITIA z roku 2017).

Jak se projevují předsudečné útoky na internetu?

“Šíření nenávisti na internetu jde ruku v ruce se lží” uvádí v článku “Nenávist šířená na internetu” organizace Transparency International. V článku se dále píše, že za šířením nenávisti v online prostoru mohou především dezinformace, které jsou šířeny za účelem vyvolání negativních emocí. Smyslem mediace nenávistného diskurzu je tak uvolňování frustrace, negativních emocí a zlosti. Mnoho nenávistných příspěvků se také schovává za svobodou slova, která je zaměňována za beztrestnost podněcování k nenávisti, beztrestnost pomluvy či šíření poplašné zprávy a dalších a dalších trestných činů popsaných občanským zákoníkem, uvádí ve výše zmíněném článku Ondřej Cakl.

Velké množství lidí si tedy myslí, že na internetu zákony neplatí, šíří nenávistné zprávy a šikanují ostatní v domnění, že je chrání svoboda slova, která se však na šíření nenávisti či výhrůžky pochopitelně nevztahuje. Takový příběh kyberšikany přináší i Fatima Rahimi ve svém článku pro Deník Referendum, kde se ve výpovědi oběti, hejtři na internetu neštítili vyhrožovat i zabitím lidem pomáhajícím migrantům. Takové výhružky a kyberšikana často vedou ke ztrátě pocitu bezpečí a může dojít i ke strachu z opuštění domova.

Přímou zkušenost s předsudečnými útoky přes internet má také Eman Ghalebová z Teplic. Její rodina je původem z Jemenu, Eman však žije v ČR už od svých pěti let. Poprvé se začala angažovat při společných úklidech města s lázeňskými hosty zaměřenými na lepší soužití obyvatel. Možná právě díky její angažovanosti se setkává často s nenávistí, především právě na sociálních sítích. V rozhovoru pro HateFree to komentuje: “Setkávání se s nenávistí je v dnešní situaci normální. Jednu dobu nenávist narůstala a setkávala jsem se s ní hodně často, tak jsem si zvykla a začala jsem to brát více s humorem. Donutilo mě to také, abych se ve společnosti více angažovala.” Češi podle ní nejsou ani rasisté, ani xenofobní, v Česku jsou podle ní tak výrazné protimuslimské nálady způsobené především strachem. “Já se jim ani nedivím, když poslouchám, co někteří politici propagují za nenávist a strach, nebo jaké zprávy a informace kolují v médiích,” tvrdí Eman.

Ukazuje se, že nejvíce ohroženi jsou lidé, kteří spadají do více kategorií zároveň. Pokud patříte do jedné z ohrožených skupin a zároveň nahlas prezentujete své politické přesvědčení či komentujete společensko-politické otázky, je možné, že se stanete terčem útoků. Například zpěvák Radoslav Banga romského původu se takto stal terčem předsudečných útoků poté, co kritizoval výhru Tomáše Ortela na soutěži Český slavík v roce 2015. Zkušenost s předsudečnými útoky kvůli své společensko-politické angažovanosti má i novinářka Fatima Rahimi, která je původem z Afghánistánu. Nedávno o tom napsala sloupek v Deníku Referendum, ve kterém pojednává o tom, zda úspěšná integrace do české společnosti doopravdy spočívá i ve společenské a politické participaci, nebo zda je takový počin vnímán jako rebelie, kterou by si migranti neměli smět dovolit. Fatima to komentuje slovy: “Jsem novinářka a komentování toho, co se děje, je i moje práce. Tím pádem ale na sebe strhávám pozornost a někdy  mi přichází hodně nepříjemných zpráv. Snažím se to ale nebrat osobně.  Chápu, že je to velice těžký, ale představím si toho člověka, který sedí za klávesnici a ťuká do ní jako o život. Když se to však neděje na internetu, ale v reálném životě, je to něco jiného. S tím se člověk velmi těžce srovnává. Uvědomuji si, že mám kolem sebe hodně skvělých lidí. Snažím se neaplikovat to, co ti hejtři. Nezobecňovat, nevidět všechny stejně ʹnenávistněʹ, někdy je to velice těžké.”

Jaké jsou dopady předsudečného násilí na život ohrožených osob?

“Každý předsudečný útok je především zásahem do důstojnosti napadeného. To, že se napadení stávají terčem útoku pro takovou svou charakteristiku, kterou nemohou změnit (barva pleti, národnost, jazyk, sexuální identita), nebo kterou není spravedlivé požadovat změnit (víra, politické přesvědčení), zasahuje celou jejich osobnost. Napadení lidé zažívají akutní ponížení během útoku, často však i dlouhou dobu po útoku pociťují stud, strach, pocit méněcennosti, agresi a ztrátu sebedůvěry… Některé útoky mohou dlouhodobě poškodit sebedůvěru a sebepojetí oběti či se projevit psychickými i somatickými následky.” Uvádí příručka od In IUSTITIA (2016) Tváří v tvář předsudečnému násilí, která dále vyjmenovává dopady na oběť útoku, jako například ztráta pocitu bezpečí, ovlivnění chování u sociálních vztahů, ale i chování v zaměstnání apod. Právě ztráta pocitu bezpečí je podle advokátky Kláry Kalibové z organizace In IUSTITIA zásadní. V článku pro Hate Free uvádí: “Lidé se často bojí chodit ven, přijímají nejrůznější bezpečnostní opatření. Stres z pohybu venku se může stupňovat a chronizovat. Lidé se také mohou cítit nechtění. Tento pocit je prohlubován i skutečností, že málokteré oběti předsudečného násilí někdo pomůže.”

Jak zatočit s předsudečným násilím?

Zásadní je osvěta a informovanost laické i odborné veřejnosti, především co se týče nenávistných projevů v online prostoru a postihování trestných činů. Je potřeba neustále opakovat, že i v online prostoru jsou nenávistné projevy nepřípustné a některé z nich i trestné. Ačkoliv se v poslední době toto téma řeší v podobě osvětových kampaní na školách, zahrnuje to řešení pouze části problému, osvěta není mířena na kriticky důležité skupiny obyvatel. Podle výzkumu Člověka v Tísni “Projevy nenávisti v online prostoru a na sociálních sítích” publikovaného v roce 2016, přitom nejčastějšími producenty nenávistných komentářů v oblasti migrace a islámu na Facebooku jsou muži ve věku 35-50 let, se středoškolským či vysokoškolským vzděláním technického či ekonomického zaměření. Osvětové kampaně by se tedy měly zaměřit na tuto cílovou skupinu, kde by však měly reflektovat hodnotové zakotvení, vkus a komunikační chování výše popsaných společenských skupin, které jsou hlavními zdroji nenávistného diskurzu.

Další možností je zaměřit osvětovou kampaň na ty, kteří nejsou přímo agresoři, ale přihlížející předsudečnému násilí. Příkladem je kampaň organizace ROMEA “Můžeš pomoc!“, která cílí na širokou veřejnost a vzkazuje jí, že bezdůvodné napadání – ať už slovní nebo fyzické – by nikdy nemělo zůstat bez reakce okolí. Konkrétní možnosti v situaci, kdy se stane člověk takového útoku svědkem např. v MHD nebo na sociální síti, ukazuje pak v kampani herec Hynek Čermák.

Publikace vydaná organizací Člověk v Tísni (viz výše) dále uvádí dobrou praxi některých zahraničních organizací, které se přímo obrací na zprostředkovatele internetových služeb a žádají o větší zodpovědnost při moderování obsahu na internetových stránkách a zvýšení povědomí o hate speech mezi uživateli internetu. V rámci české iniciativy funguje “horká linka“, která umožňuje nahlásit nezákonný obsah na internetu včetně hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Obsah těchto hlášení Horká linka vyhodnocuje a v případě porušení zákona je dále předává orgánům, které mohou účinně zasáhnout. Především provozovatelům internetových služeb, kteří jsou za obsah uložený na svých webech zodpovědní. Dalším příkladem z praxe může být i příručka organizace Hate Free, “Jak reagovat na nenávist na internetu“.

Je také potřeba uvažovat o možnostech potírání hate speech trestněprávní cestou. “Někdo si může říct, proč pachatele trestat a že nenávistný útok nikoho nemusí zasahovat a že oběť tohoto útoku je přecitlivělá. Tyto útoky jsou společensky nebezpečné a nesmí být podceňovány z podstaty věci. Oběti často tyto útoky zažívají každodenně, a pokud si o sobě čtete každý den, jak strašný jste člověk, protože máte například jinou barvu pleti, útoky vás zasahují”, říká terénní pracovnice Kateřina Boňacká z organizace In IUSTITIA v rozhovoru pro streetwork.cz.

Co dělat pokud se stanete terčem předsudečných útoků?

Pokud se stanete obětí předsudečného násilí, je důležité na situaci nebýt sám/sama. V zásadě je potřeba vyhledat pomoc v některé specializované poradně. Například organizace In IUSTITIA problematiku řeší už mnoho let a nabízí poradenství i bezpečný prostor ke sdílení vaší situace. Navíc oběť poučí o jejich právech a pomohou v případném trestněprávním řízení.

V případě předsudečného útoku, který je trestný, se nebojte obrátit na policii. Vhodnou pomoc můžete nalézt také v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů Ministerstva spravedlnosti České republiky. Zde zapsané subjekty (advokáti, nevládní organizace, Probační a mediační služba) poskytují své služby (právní pomoc, právní informace, sociální služby) v určitém rozsahu zdarma.

U migrantů a migrantek se nicméně stává, že trestný čin oběť nenahlásí z důvodu jazykové bariéry či nedostatku informací ohledně jejich práv. V případě, že se stanete obětí předsudečného násilí, je možné nejprve o pomoc požádat interkulturní pracovníky, kteří vás nasměrují na vhodné služby a mohou vám asistovat při návštěvě dalších institucí při řešení vašeho případu.

Každý předsudečný útok je pro oběť velice stresující a projevuje se na psychice jedince. I v tomto případě je vhodné vyhledat odborníka, který vám pomůže zátěžové období zvládnout. Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s. (SIMI) nabízí službu psychosociálního poradenství. S odborníkem Františkem Cihlářem můžete společně řešit otázky neporozumění si s českou majoritou či práci se stresem.

Více informací najdete také na stránkách Kanceláře veřejného ochránce práv nebo v Manuálu pro oběti na stránce Hate Free. Kontaktovat můžete také právní a sociální oddělení SIMI.