Markus Pape: Vlastimil Pechanec - mučedník neonacistů, nebo kovaný vrah?

Dne 21. července 2014 tomu bude třináct let, co zemřel Otto Absolon, otec
dvou malých dětí, rukou místního neonacisty Vlastimila Pechance ve
východočeských Svitavách. Koncem června letošního roku byl jeho vrah podmínečně
propuštěn z vězení. Z celkovému trestu v délce osmnácti a půl let vězení – k
sedmnácti letům za vraždu s rasistickým motivem přibyl rok a půl za předchozí
napadaní dvou mladíků – si nakonec odseděl téměř třináct let. Od začátku trval
na své nevině. Krajský a vrchní soud důkazy celkem čtyřikrát prověřily, nakonec
dospěly k názoru, že není pochyb o tom, že vraždil, a řešily už jenom výši
trestu.

Předčasné propuštění je u recidivisty překvapující, zejména v případě, že
odsouzený nadále popírá svoji vinu. Nejen vrazi, ale i další delikventi z řad
recidivistů si často odsedí celý trest. Je-li propuštěn předčasně, justice
riskuje, že by mohl ublížit dalším lidem. Na druhé straně každý člověk by měl
dostat druhou šanci. Třináct let vězení rozhodně není krátkou dobou a stát často
počítá s tím, že taková délka výkonu trestu vede kriminálníka k tomu, aby se
poučil.

Obnovení procesu v nedohlednu

Shrhňme stručně, jak k vraždě Otta Absolona došlo. Večer 20. července 2001 se
skupina svitavských Romů společně s „bílou“ Absolonovou družkou vydala na
diskotéku, která se nacházela ve sklepě místního Národního domu. Nemohli tušit,
že se vevnitř mezi hosty nachází skupina neonacistů, jak ze Svitav, tak i z
dalších měst. Ti si všimli Romů při jejich příchodu. Podle rozsudku je Pechanec
přivítal slovy: „Co tady chcete, černý svině?“. Absolona pak pobodal dvakrát,
ten upadl, zůstal při vědomí, ještě stačil vylézt ven na ulici, kde ho vyzvedla
záchranná služba a dovezla do nemocnice, kde další den podlehl svým zraněním.

Od roku 2004 zastánci odsouzeného vraha pořádali každoročně pochody za
„nevinnou oběť systému” ve Svitavách vždy v sobotu po anebo před výročím úmrtí
zavražděného. Během letitých neúspěšných snah o obnovení procesu vznikly různé
mýty. Těch se chytli vedle neonacistů i ambiciózní populističtí politici typu
Tomia Okamury, který „mučedníka“ dokonce letos navštívil ve vězení.

Pechanec ještě v den svého propuštění z vězení oznámil tiskovým prohlášením,
že nadále bude bojovat o obnovení procesu, aby prokázal svou nevinu. Pokud
uspěje a proces se bude opakovat, neznamená to zdaleka, že ho nový soud shledá
nevinným s tím, že ho stát bude muset odškodnit za neoprávněné odnětí svobody.

Obnovení procesu by bylo doprovázeno komplikacemi, čtyři významní hráči už
jsou po smrti: původní Pechancův obhájce, jeden z klíčových očitých svědků,
první zmocněnec poškozených a jeden z původně podezřelých hostů diskotéky. Soud
však může vycházet z písemných důkazů, Pechanec si může zvolit nového obhájce,
poškozené od roku 2002 i nadále zastupuje druhý zmocněnec.

Případ jsem sledoval z blízka od počátku až ke konci, probral jsem ho jak s
prvním zmocněncem poškozených Jakubem Polákem, tak i s advokátem Davidem
Strupkem. Ten se stal jeho nástupcem poté, co poškození Polákovi vypověděli
plnou moc, protože se postavil na Pechancovu stranu.

Během procesu jsem si vícekrát promluvil i s Pechancovým obhájcem. Ač byl sám
přesvědčen o vině svého mandanta, případ bral jako každý jiný, ve své závěrečné
řeči poukázal na závažná pochybení policie a rozpory ve výpovědích svědků, která
doprovázela první fázi vyšetřování. Po vyhlášení pravomocného verdiktu Vrchního
soudu Pechanec předpokládal, že jeho advokát podá v kauze dovolání k Ústavnímu soudu. Ten však příslušnou lhůtu k jeho podání nesplnil, čímž dovolání už navždy
není nepřípustné. Zda v tom byl úmysl, lze dnes jen těžko ověřit. Už nežije.

Mýty a pravda

Udělejme tedy trochu pořádek. Co jsou největší mýty, které se v minulých
letech objevily a pak v médiích usadily? Jakub Polák údajně hájil Pechancovu
nevinu. Pravda je, že podle něho nebyl Pechanec vinen z vraždy stoprocentně.
Polák trval na tom, že ani policie ani soud neprošetřily případnou spoluvinu
další osoby, která mu třeba jen udělala „zeď“. Právě proto se Polák snažil – byť
neúspěšně – o obnovení procesu.

Podle některých šiřitelů „mýtů“ vražedný nůž nemohl způsobit rány na těle
zavražděného. Pravda je, že nůž, kterým Pechanec bodal, se nikdy nenašel. Když
přijela policejní hlídka na místo a zkontrolovala Pechance, předal jim „svůj“
nůž, který podle svých slov vždy nosil u sebe jako správný chlap. Druhý nůž se
našel za oknem záchodu diskotéky, ani na něm policie nenašla žádné stopy krve,
DNA anebo otisky prstů. Parta Pechancových kamarádů klidně mohla mít u sebe více
nožů, vražedná zbraň se lehce mohla propašovat ven, jelikož policie neuzavřela
prostor, více návštěvníků diskotéky odcházelo bez toho, aby je policie
prošacovala.

Po vražedném napadení Otta Absolona měl Pechanec dostatek času jednak na to,
aby si vyměnil nůž s kamarádem, jednak aby si převlékl tričko a před soudem mohl
tvrdit, že svědci vraždy neříkají pravdu, když tvrdí, že viděli vraha v černém
oblečení. V době svého zadržení nosil bílé triko a někteří svědci tvrdili, že z
místa činu viděli utéct chlapa v černém. Tehdy policejní hlídka neuzavřela
prostor kolem diskotéky a nechala více lidí volně odejít.

Nejpřesvědčivější důkaz o své vině ovšem dodal Pechanec sám. Jako kovaný
kriminálník, který ve svých 22 letech už měl „obdivuhodný“ trestní rejstřík,
mohl vědět, co ho může usvědčit z viny. Poté, co ho v osudné noci před
svitavskou diskotékou krátce zadržela policie, která jej vzápětí pustila na
svobodu, ač už tehdy někteří svědci na pachatele činu upozornili, šel domů a v
hluboké noci si vypral oblečení, které podle něho měl na sobě během návštěvy
diskotéky. Když si ho pak ráno vyzvedla kriminální policie na výslech, už nemohl
předložit klíčový důkaz, který by ho zbavil viny, nebo naopak usvědčil z činu.
To vede k otázce: Pročpak by si v noci vypral šaty člověk, který musí vědět, že
první podezření padne na něj?

Na závěr malý výhled

Dnes má Pechanec šestiletou podmínku na to, aby se osvědčil. Pro člověka,
který od svých patnácti let páchal jeden trestný čin za druhým, je to dlouhá
doba. Pokud to nevydrží, bude si muset odsedět dalších pět a půl roků vězení,
bez ohledu na to, zda vraždil, nebo nevraždil. A pak ho ani o den dřív nepustí,
pokud se justice poučí.

Na druhé straně je u neonacistů zvykem, že zasloužilí veteráni hnutí, kteří
si odseděli vysoký trest, se stanou "hrdiny". A trestné činy místo nich pak
spáchají mladší, kteří si své "hrdinství" teprve musí zasloužit. Ať to bude tak,
nebo tak, tato hra bude mít ještě dohru.

Dobrou zprávou hlavně pro děti Otta Absolona však je, že letošní již ohlášený
pochod neonacistů svitavskými ulicemi byl krátce po propuštění Pechance z vězení
zrušen. Přece jen se někdo poučil.