Život v moři odpadků: Romové v Rumunsku bojují proti ekologickému rasismu

„Úřady s námi zacházejí jako s lidským odpadem, a znečištění z nedaleké skládky odpadu ničí naše zdraví,“ říkají Romové vypuzení ze vzkvétajícího města Kluž v rumunském Sedmihradsku. Informuje o tom zpravodajský server německé veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnost Deutsche Welle (DW).

“V sousedství letiště na okraji Kluže, jednoho z nejrychleji rostoucích rumunských měst, se rozkládá obrovská skládka odpadu. Při příletu si nepovšimnete barevných střech rozesetých v záplavě vlnící se trávy, ale pohledem ze země je to oblast pulsující životem. Vyprázdněné koňské povozy křižující stezky se vracejí do města. Nad hlavami bosých dětí pobíhajících mezi provizorními dřevěnými baráčky krouží hejna vran,” píše v reportáži server.

To je Pata Rat, největší skládka odpadu v zemi a dlouhodobě jeden z nejkřiklavějších ekologických hříchů.  Po celá desetiletí produkuje nezpracovaný odpad znečištění, skládka často vzplane a někdy v jejich plamenech končí životy obyvatel dřevěných baráčků.

Pod tlakem Evropské unie začalo v roce 2015 město oblast uzavírat. Asi 2,5 miliónů tun odpadu, nashromážděného za 70 let a pokrývajícího oblast o rozloze 27 fotbalových hřišť bylo zakopáno a zaoráno do země a koncem roku 2019 prohlásily městské úřady Pata Rat za „historii.“ 

Avšak pro 1500 Romů, kteří zde stále žijí, je Pata Rat a bezprostřední ekologické nebezpečí stále živé. Dvě „dočasné skládky“, které vyrostly v roce 2015 vedle té staré, se stále rozšiřují a odborníci tvrdí, že starý odpad nebyl řádně zlikvidován.

“Toto nebyla ekologická skládka odpadu; nebyla založena podle evropských standardů,” řekl pro DW Ciprian-Valentin Nodis, výzkumný pracovník ze severního Rumunska a zakládající člen Interethnic Association of Dumitrița.

“Veškeré toxické látky se dostaly do půdy a do spodních vod. Všechno v této oblasti je kontaminováno,” zdůraznil.

Vyhnáni z města 

Romové začali přicházet do Pata Rat koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let dvacátého století. Někteří, hnáni bídou, se usadili na skládce a pracovali jako sběrači odpadků, ale většina přicházela ve vysídlovacích vlnách, kdy na počátku roku 2000 v Kluži začal realitní boom. K poslední vlně došlo v roce 2010, kdy úřady vystěhovaly 350 obyvatel z ulice Coastei nedaleko středu města.   

Linda Greta Zsiga, bojovnice za ekologickou spravedlnost pro romskou komunitu v Pata Rat, vzpomíná, jak byla ona se svou rodinou jednoho studeného prosincového rána vzbuzena policií, městskými úředníky a buldozéry přímo u svých dveří.

 „Dva dny před tím jsme my a dalších 75 romských rodin bydlících v naší ulici dostali oznámení o vystěhování. Naším novým domovem měl být komplex malých modulových bloků v Pata Rat,“ říká podle DW Zsiga s tím, že „romská komunita v ulici Coastei byla úplně integrovaná. Žili jsme tam po generace, platili nájem a další poplatky za vybavení domů, kde jsme žili, a které byly ve vlastnictví města. Naše děti chodily do místních škol a školek. A stejně nás najednou vyhodili na hromadu odpadků. Považovali nás za odpad, ne za lidi,“ říká Zsiga a dodává: „Oni si mysleli, že si zasloužíme tam žít.“

Podle loňského průzkumu odpovědělo sedm z deseti Rumunů, že Romům nevěří, 20% až 30% respondentů řeklo, že Romové mají příliš mnoho práv a že stát by měl mít možnost použít síly proti Romům, anebo že diskriminace a projevy nenávisti vůči Romům by neměly být trestány.

Vlad Odobescu, rumunský novinář, člen Centra investigativní žurnalistiky, ve své reportáži o ekologickém rasismu proti Romům říká, že takové postoje nejsou typické pouze pro Rumunsko.

„V celé Evropě se projevuje rasismus proti největší etnické minoritě, jehož výsledkem je popírání základních občanských práv, vyloučení ze zaměstnání a veřejných služeb a v neposlední řadě marginalizace romské komunity do oblastí se závadnou vodou, kde neexistuje řádné hospodaření s odpadky. Loňská studie Evropského ekologického úřadu (EEB) o ekologickém rasismu proti romské komunitě ve střední a východní Evropě zjistila, že Romové jsou vystaveni ekologické degradaci a znečištění pocházející ze skládek odpadu, kontaminovaných oblastí nebo špinavého průmyslu,“ uvedl Vlad Odobescu.

Rok poté, co byla skládka odpadu prohlášena za „historii“, starosta Kluže slíbil, že tábory v Pata Rat zmizí do roku 2030, aniž by sdělil, co se stane s 350 rodinami, které tam žijí. Ale ještě dávno před jeho prohlášením vzali obyvatelé táborů v Pata Rat věci do svých rukou.

V roce  2012 založila Zsiga a další obyvatelé z Coastei asociaci, která pracuje s jinými neziskovými organizacemi za vyřešení bydlení pro obyvatele Pata Rat. Společně zažalovaly správu města u Evropského soudu pro lidská práva a v současné době očekávají jeho rozhodnutí v této kauze.  

Díky iniciativě podpořené norskými granty, kterými norská vláda financuje sociální projekty v jižní a východní Evropě, bylo v letech 2014-2017 35 rodin z Coastei přestěhováno do Kluže nebo do sousedních vesnic.

Zsiga, její partner a děti dnes žijí ve městě v třípokojovém bytě. Ona se ale k Pata Rat neobrátila zády. Její sourozenci a jejich rodiny stále v Pata Rat žijí a ona pomáhá na místě dalším 30 rodinám, které se budou stěhovat v druhé fázi projektu.

“Přeji si, aby nikdo v Pata Rat nezůstal,“ říká pro zpravodajský server německé veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnost Deutsche Welle (DW). „Nikdo si nezaslouží, aby tam žil.“