Zemřel Marcel Courthiade. Lingvista, který se věnoval romštině a emancipaci Romů
Ve věku 67 let zemřel náhle 4. března 2021 v Tiraně Marcel Courthiade. Jeho práce věnovaná Romům je velmi důležité a zůstane zde pro další generace, které ji budou moci využít ve prospěch emancipace Romů.
Narodil se 2. srpna 1953, tedy přesně 9 let po zničení tzv. cikánského tábora Osvětim II.-Birkenau. Vypadalo to, jako by byl předurčen pomáhat právě Romům, kteří v minulosti trpěli.
A možná i proto zanechal v pátém ročníku studium medicíny a začal se věnovat jazykům. Dokázal se naučit nepřeberné množství jazyků, ale do středu jeho zájmu se dostala zejména romština. Svůj život zasvětil obraně a rozvoji romštiny a jejím prostřednictvím také obraně identity a práv Romů.
Jeho aktivity vždy spojovaly vědeckou odbornost na velmi vysoké úrovni, výjimečnou pokoru, srozumitelnost a zejména neutuchající oddanost romským tématům.
Položil základy principům standardizovaného romského jazyka, které v roce 1990 přijal 4. kongres Mezinárodní unie Romů (IRU) ve Varšavě. Prezidentem IRU se tehdy stala další velká postava tehdejšího mezinárodního romského hnutí, nedávno zesnulý Rajko Đurić.
Na základě těchto principů se romština vyučuje na univerzitách v Paříži (INALCO) a Bukurešti. Marcel Courthiade take koordinoval přípravu prvního evropského slovníku romštiny s příznačným podtitulem „Od našich starších, k našim dcerám a našim synům“.
Stejně jako ostatní intelektuálové a aktivisté jeho generace, i Marcel předběhl svou dobu. Před pár dny, 28. února 2021 v albánské veřejnoprávní televizi odpověděl tento lingvista na otázku novináře, zda je romský jazyk „standardizován“:
“Jazyk byl standardizován romskými představiteli, romskými institucemi, ale ne samotnými státy. Mezinárodní romská unie, komisař pro jazyk a jazyková práva a další velmi dobře standardizovali romský jazyk. Ostatní však tuto standardizaci neuznávají. Je normální, aby byl romský jazyk standardizován romskými institucemi. Ostatní neakceptují existenci romského jazyka. Možná to jednoho dne přijde, nevím, ale prozatím ve jménu „rozmanitosti“ ostatní tvrdí, že existuje několik romských jazyků, což není pravda. Italština a němčina má vice dialektů, než romština, ale nikdo nezpochybňuje jejich existenci. Tady je cítit ta diskriminace. Popření historie Romů, popření jejich jazyka, jejich literatury, abecedy. Je to opravdu diskriminace, která vede k popření Romů, a když lidé neexistují, jakých práv se mohou domáhat? Je to velmi složitý a hluboký problém.“
Tato slova dnes zní jako testament. Je na současných i budoucích generacích, aby pochopily jejich význam, aby mohly pokračovat v boji za důstojnost Romů, a tedy za jejich práva. Dlužíme to Marcelovi a všem, kteří nás předcházeli a víceméně formovali.
Text vyšel na serveru La voix des Rroms.
