„Vždyť neumí číst a psát, stěží mluví…“ Osud Romů v Sačurově, kteří pomáhali partyzánům za 2. světové války

Brzy po jeho narození (1937) byli Romové z celé osady vyhnáni. Během pár dnů přišli o své domovy a museli si vystavět nová obydlí v lese. Takto byli všichni Romové po celém Slovensku vyháněni ze svých domovů, třeba i jen několik kilometrů od vesnic či měst, ve kterých žili. A tak tomu bylo až do skončení 2. světové války. Právě v této době se odehrál příběh dvou romských veteránů, skupiny partyzánů a celé romské osady v Sačurově.

Ve vesnici Sačurov, v okrese Vranov nad Topľou, žili dva romští přátelé, kteří mezi lety 1914–1918 museli narukovat a jít bojovat. Do jaké armády byli povoláni, to nevíme, ale pravděpodobně to byla rakousko-uherská armáda. Během bojů se naučili německy. Pro toto období bylo velice netradiční, aby Rom uměl další jazyk, a nikdo by ani nepočítal s tím, že Rom bude rozumět, natož mluvit německy. Po Velké válce se vrátili domů na Slovensko, do Sačurova. Pokud víme, žili tam až do konce 2. světové války. Tento příběh se odehrává právě někdy během posledních let války.

Dva romští veteráni seděli u stolu v malé sačurovské hospůdce. Nedaleko od nich seděl hlouček německých vojáků a důstojníků. Ti mezi sebou hovořili samozřejmě německy. (Pozn.: Je zvláštní, že dva staří Romové byli tolerováni ve vesnické hospůdce, kde zrovna trávili čas i němečtí vojáci. Z literatury však víme, že Romové byli ve Slovenském státě „tolerováni“. Zdá se, jak se v příběhu dále ukáže, že sačurovští měli k Romům lepší vztah než v jiných vesnicích na Slovensku.) S čím však němečtí vojáci nepočítali, bylo to, že dva staří Romové popíjející pivo rozumí velice dobře německy. Romové využili své znalosti jazyka ještě z dob první světové války, nastražili uši a vyslechli si přímo od samotných Němců, že proběhne transport zboží ze Sačurova do nedaleké vesnice Davidov. Zaslechli dokonce i čas, kdy bude transport probíhat. Nic netušící Němci dál seděli a popíjeli. Romové pomalu dopili a klidným tempem se vydali zpět ke svým domovům.

Dnes je obecně známo, že partyzáni působící na Slovensku využívali právě romské osady jako zdroj informací, které pak mohli použít proti svému nepříteli. Osada u Sačurova nebyla žádnou výjimkou. Partyzáni brzy navštívili romskou osadu a naši dva romští veteráni jim podrobně odkryli plány nacistů na transport mezi Sačurovem a Davidovem. Partyzáni nemeškali a počkali si na smluvené cestě na danou chvíli. Konvoj se opravdu objevil. Partyzáni byli připravení. Byla to rychlá akce. Vyskočili ze svých úkrytů, všechny postříleli, zboží zkonfiskovali a zase zmizeli.

Tím končí příběh pro partyzány, ne však pro romskou osadu v Sačurově. O takovém přepadení konvoje se samozřejmě dozvěděly nacistické úřady a byly vydány rozkazy německým důstojníkům v Sačurově. Nacisté se dovtípili velice rychle, že plány operace vyzradili partyzánům Romové, i když si nemohli být jisti, jak se k těmto důvěrným informacím dostali.

Němečtí vojáci dorazili do romské osady, shromáždili všechny Romy a donutili je napochodovat do vesnice před sačurovský kostel. Shromáždění Romové si asi brzy uvědomili, o co jde, když pár vojáků začalo chystat samopaly. (Blížící se popravě čelil v tu chvíli i malý romský chlapec, který se v budoucnu stane švagrem výše zmíněného Josefa Tokára.) Vše bylo připraveno, stačilo vydat rozkaz a bezmocní Romové čekali na jistou smrt. V tom přiběhl ke kostelu sačurovský starosta. Josef líčí následující situaci takto:

„V poslední minutě přiběhl ke kostelu starosta, a ten měl dobré konexe s Němci, jeho syn byl totiž v armádě nějakým důstojníkem.“ Následně Josef parafrázuje starostův projev k vojákům: „A starosta říká tomu vedoucímu: Počkejte, proč chcete zabíjet ty Cikány? Prej, že vyzradili nějaké informace? Kdepak! Vždyť neumí číst a psát, stěží mluví, ještě aby mluvili německy. Ne ne, to se ti partyzáni museli dozvědět jinak. Vždyť tady plýtváte municí, škoda kulek na ty Cikány.“

Německým vojákům dávala starostova slova smysl. Začali uklízet zbraně a Romové byli propuštěni – mohli se tak vrátit zpět do své osady bez jediného škrábnutí.

Tak nakonec šťastně skončil příběh sačurovské romské osady, která byla v poslední chvíli zachráněna. Tato událost se odehrála maximálně rok před koncem války. Brzy začala ruská ofenzíva postupovat a nacisté nakonec museli ustupovat i ze Slovenska. Romové žijící v této zemi měli obrovské štěstí, že se jim nacistické čistky vyhnuly. Je ale dost možné, že kdyby se už neblížil konec války, nacisté by přece jen začali deportovat Romy do koncentračních táborů, stejně jako to bylo v jiných zemích ovládaných nacisty.

Problémem orální historie bývá to, že i když máme informace z první ruky, lze je jen těžko ověřit. Naštěstí historické prameny skrývají ještě mnoho pokladů, které v kombinaci s vyprávěním pamětníků mohou přinést spoustu zajímavých příběhů.