Valeriu Nicolae: Jak podnítit nadnárodní instituce i nevládní organizace, aby bylo prosazování sociálního začleňování účinnější
Lepší strategie zaměstnanosti
Dříve než se vůbec začneme dívat na pracovní pobídky, musíme vzít v potaz
ty, kteří je vytvářejí a jsou za ně tudíž zodpovědní. Zatímco
nejefektivnější podmínky se případ od případu liší, mnohé ze základních
požadavků na uchazeče jsou stejné: teoretické i praktické zkušenosti, vysoká
míra důvěry vůči cílovým skupinám, empatie a výborné komunikační schopnosti.
Dalšími základními dovednostmi jsou: schopnost přizpůsobit se a umět
pohotově reagovat na změny, schopnost kritického myšlení, umění přiznat si
vlastní chyby a poučit se z nich.
Tento seznam kvalit nepopisuje příliš dobře většinu vrcholových úředníků,
kteří mají na starosti vytváření strategií sociálního začleňování Romů, v
rámci nadnárodních (mezivládních) institucí či národních vlád. Je smutné, že
výše uvedeným požadavkům odpovídá jen několik málo předních osobností z řad
občanské společnosti či politických elit.
Ve skutečnosti jsou schopnosti a kvalifikace lidí, zabývajících se
začleňováním Romů na nejvyšší úrovni v rámci hlavních nadnárodních
organizací (Evropská komise, Rada Evropy, Agentura Evropské unie pro
základní práva) dost ostudné. Ostatní nadnárodní organizace (OSN, Světová
banka, OBSE), zabývající se romskou problematikou na tom nejsou o moc lépe.
Nutným krokem k řešení této situace je zlepšení strategie zaměstnanosti, s
cílem získat pro klíčové rozhodování kvalifikovanější lidi. To znamená
vytvořit jasný popis práce pro úředníky, kteří se romské problematice
věnují, a požadavek, aby tito lidé navrhovali praktické a uskutečnitelné
akční plány.
Všechny z výše uvedených institucí skutečně vypracovaly podobná doporučení.
A ta byla představena jako řešení, jež budou realizována v členských státech
východní a střední Evropy, v nichž je zastoupeno vyšší procento romské
populace. Přehlédnuta byla skutečnost, že státy západní Evropy měly
historicky jednu z nejvíce rasisticky zaměřených politik, kterou se snažily
odradit Romy od usazování se na jejich území. Některé z nejhorších případů
porušování lidských práv Romů v poslední letech byly zaznamenány v
západoevropských zemích.
Všechny tyto instituce (EK, RE, FRA) jsou v oblasti romské problematiky
řízeny západní Evropou, která k tomu však má nulovou legitimitu.
Paternalismus, pokrytectví, arogance a neschopnost se zdají být v
institucionální kultuře nadnárodních mezivládních organizací zakořeněny
stejně hluboce, jako strukturální rasismus vůči Romům.
Stručně řečeno, moje první doporučení je zlepšení politiky zaměstnanosti,
která zajistí to, že na pozicích s rozhodovacími pravomocemi se ocitnou
nejlepší odborníci. Stejně jako řešení sociálního začleňování Romů samé,
může taková politika ušetřit nadnárodní organizace největších budoucích
rozpaků. V případě EU musí být (přinejmenším) jmenování transparentního
komisaře odpovědného za romské otázky založeno na minimálních
profesionálních standardech – kromě toho, že se bude dobře orientovat v
mediálním světě (pro více informací si přečtěte Královnu Cikánů – Queen of
Gypsies).
Struktura grantu a dohled
Podívejme se na motivaci nevládních neziskových organizací. Co třeba
nahradit velmi nehospodárné a špatně navržené Evropské strukturální fondy
(podporujících řešení romské problematiky) krátkodobými, střednědobými a
dlouhodobými institucionálními dotacemi, které by se neziskovým organizacím
přidělovaly na základě výběrových řízeních. Základními požadavky pro takové
neziskovky by mělo být to, že slouží běžným lidem, podněcují zapojení
komunity a řeší hlavní problémy, kterým sociálně vyloučení lidé čelí.
Jednotlivé granty by měly být přiděleny rovnou domácím nevládním
organizacím, které plní kontrolní funkci (Watch-dog) a nezávislým expertním
skupinám EU, zaměřujících se na Romskou problematiku.
Vládní orgány by měly mít k dispozici technickou podporu, která by jim
pomohla v realizaci národní strategie začleňování Romů do společnosti.
Na navrhování a správu těchto grantů (dotací) by měl dohlížet nezávislý
odborný subjekt, složený z odborníků se skutečnou praxí a akademickými
zkušenostmi v těchto otázkách. Mohli bychom tento subjekt nazývat „Evropská
agentura pro sociální začleňování a inovace“ (ať uspokojíme neutuchající
potřebu EU v používání orwellovských termínů). Agentura by měla být zřízena
v zemi s významným zastoupením romské populace, jako je například Rumunsko,
a rovněž by měla mít na starosti posuzování a monitorování sociálního
začleňování romské menšiny v rámci EU.
Agentura by měla dohlížet na řadu národních expertních týmů, které jsou
zaměstnávány Evropskou komisí (v zastoupeních jednotlivých členských států).
Tyto týmy by měly mít za úkol zajistit efektivní a transparentní využívání
peněz z veřejných evropských prostředků, určených k podpoře sociálního
začleňování. A také by redukovaly náklady na zbytečné cesty do zahraničí
včetně diet (ty jen pomáhají vyhnout se některým problémům, které dělají z
FRA téměř nepodstatnou v boji proti diskriminaci a sociálnímu vyloučení na
úrovni EU)
Tento přístup by měl hned několik výhod:
- Práce NNO by tak byla efektivnější, neboť by nemusely ztrácet čas a
úsilí překonáváním překážek, aby splňovaly podmínky projektů vytvořených
lidmi, kteří nemají představu o reálné situaci na místní úrovni. (NGO work
will become more effective as they will not need to waste time and effort in
imagining ways to contort in order to fit calls for projects designed by
people that have no idea about the realities at the grassroots level.) - Bylo by zbytečně vynaloženo mnohem méně peněz na specializované
konzultace při psaní projektů a na vysoké odměny, které jsou vypláceny v
případě úspěšnosti projektu. - Zabránilo by se tak korupci kvůli špatně vytvořeným strukturálním fondům
a politickým zásahům na úrovni členských států. - Více Romů by získalo dlouhodobou práci; byl by stimulován rozvoj Romů ze
středních vrstev, který by mohl mít zásadní dopad na dlouhodobý proces
sociálního začleňování. - Na evropské i národní úrovni by se rozšiřovaly a zlepšovaly expertýzy
týkající se romské problematiky. - Orgány EU by byly spolehlivější a efektivnější.
Nezávislé hodnocení
Pravidelné nezávislé hodnocení činnosti nadnárodních mezivládních organizací ve
vztahu k romské problematice, zejména v případech Evropské komise a FRA, je
vzhledem k pronikavým rozporům mezi slovy, vynaloženými penězi a výsledky,
nezbytné.
V krátkodobém horizontu by toto hodnocení nevyhnutelně oslabilo komisi i
agenturu (FRA) a pravděpodobně by se ukázalo to, co už většina odborníků stejně
ví, ale neodvažuje se to říct nahlas: stávající nejvyšší vedení se s úkolem,
který má v ruce, nedokáže vypořádat. Pro obě instituce to bude vážná ostuda,
nicméně je to jediný způsob, jak zastavit plýtvání veřejnými penězi. Z
dlouhodobého hlediska by úředníci byli donuceni, aby začali pracovat
spolehlivěji a efektivněji.
EK a FRA musí dodat a zprůhlednit veškeré důležité informace – peníze na
smlouvy, platy, denní náhrady, setkání, plná transparentnost rozhodovacího
procesu – a zavést pravidelné hodnocení výkonu odpovědných osob na základě
akčních plánů a jejich konečných výsledků. Taková opatření jsou koneckonců
základem správy věcí veřejných, jak to institucím nakazují členské státy.
Toto hodnocení by mohla vést nezávislá skupina odborníků pod dohledem Evropského
parlamentu, jako expertní tým zkoumající činnost EK a FRA (stejně jako existují
expertní týmy pro mnohá jiná témata). Současná kultura produkuje sebechválu,
zaplacenou chválu, cenzuru kritiky a užívá nejednoznačný jazyk k zakrývání
zjevných selhání. To příliš nesvědčí o tom, že by tyto instituce uznaly svá
selhání a začaly se reformovat bez vnějšího tlaku.
Stimulovat členské státy
Jakmile se EK a FRA samy zreformují, budou mít právo zasadit se o podobné
reformy i v členských státech. EU by měla podporovat silné, místní nezávislé
experty, aby posuzovali a sledovali, jak členské státy navrhují, financují a
provádějí vnitrostátní strategie sociálního začleňování.
Do pozice, která se na vládní úrovni zabývá řešením sociálního začleňování, by
se měli dostával lidé spíše podle zásluh než na základě politických konexí.
V případě Rumunska by kvóta dvou procent účasti Romů na veřejných postech a ve
veřejných zakázkách mohla být účinným způsobem, jak v rámci romských skupin
stimulovat aktivní občanství a v dlouhodobém horizontu snížit protiromské
postoje. I toto získávání zaměstnání by mělo být založeno spíše na zásluhách,
než na postavení a konexích, s cílem podnítit u Romů odpovědnost k jejich
občanství.
Takové iniciativy již v některých členských státech existují a ukázaly se jako
zásadní pro dosažení rovnosti vyloučených menšin. Případ nizozemského
Ministerstva pro zahraniční záležitosti je v tomto ohledu jedním z
nejpozoruhodnějších.
Anglickou verzi článku čtěte zde
Z angličtiny přeložila Tereza Chábová, redakce: František Kostlán
,
