V Británii a Francii je kočování povolené, ale není jednoduché

Kočovný způsob života je legální v Británii i Francii, ale v obou zemích
přináší určité problémy. V obou státech, které jsou přibližně stejně lidnaté, je
zhruba přes 300.000 kočovníků.

Většinou početné a chudé kočovné rodiny cestují v Británii z místa na místo již
po staletí. V dnešní době se přesunují v karavanech, i když většina z nich se
již usazuje a větší část roku zůstává na jednom místě. Pomáhají při sklizních,
prodávají různé zboží a dobytek na trzích. Podobně jako Romové v kontinentální
Evropě bývají obviňováni z růstu zločinnosti a často jsou diskriminováni.

Zákon z roku 1968 obcím nařizoval, aby pro kočovníky vyhradily na svých
pozemcích místo. To často bývalo vybavené například toaletami nebo popelnicemi.
Ale v roce 1994 byla tato povinnost zrušena. Tehdejší zákon sice doporučil obcím
otázku kočovníků řešit a rozhodovat, kam je umístí. To se nicméně děje jen někdy
a někde. Poměrně pravidelně se především v regionálním tisku objevují zprávy o
násilném vystěhovávání kočovníků z míst, kde ilegálně zaparkovali své karavany.

Smyslem zákona bylo mezi jiným přimět kočovníky, aby si vlastní půdu koupili.
Mnozí to udělali, ale potom zase jen zřídka – asi v desetině žádostí – dostávali
stavební povolení. Problémem bývá často umístění parcel. Když si ji koupili
daleko od obcí, aby se nedostávali do konfliktů, nedostávali povolení k bydlení
ve volné krajině. Když si ji koupili na kraji vesnice, postavili se proti nim
obyvatelé a povolení zase nedostali.

V Británii stále existuje řada legálních stanovišť pro karavany kočovníků na
obecné i soukromé půdě. Postupně jich však ubývá především vzhledem k nové
výstavbě. Vládní experti odhadují, že v Británii chybí asi na 3500 legálních
tábořišť.

Vláda by měla příští rok po konzultacích zveřejnit další návrhy na přístup ke
kočovníkům. Z asi 300.000 kočovníků (v Británii se jim říká travellers) jich
podle vládních odhadů skoro třetina nemá bezpečné legální útočiště.

Ve Francii je jich asi 300.000 až 350.000. Setkávají se s obdobnými problémy
jako kočovníci v Británii, zejména po příchodu Romů z východoevropských zemí,
především z Rumunska.

Už v roce 1990 byl ve Francii přijat zákon, který ukládal obcím nad 5000
obyvatel, aby zřídily prostranství vybavené vodovodem, sociálním zařízením a
elektřinou, na nichž by se kočovníci mohli utábořit se svými karavany. O deset
let později byl tento zákon doplněn o časové lhůty pro splnění požadavků, které
ze 70 procent financuje stát.

Přesto zákon respektuje jen asi 30 procent obcí. Namísto 60.000 předpokládaných
míst pro karavany nomádů jich je sotva třetina a táboření "nadivoko" je stále
běžné. I když antropologové tvrdí, že fakticky kočuje jen asi třetina nomádů a
zbytek jen částečně nebo vůbec, odhaduje se, že po celé Francii parkuje na
15.000 karavanů bez povolení.

KAM DÁL?


Před 50 lety zakázali komunisté Romům kočovat


Život Romů na okraji společnosti se příliš nemění


Slovensko: Zákaz kočovat zasáhl jen část Romů, k tradici se už nevrátili