Tvrdě makali v zahraničí, dnes slovenští Romové mění svou obec k nepoznání

Pestrobarevné domy, kýčovité sošky v zahradách a auta s volantem na pravé
straně. Tak změnili vzhled obce Pavlovce nad Uhem na Zemplíně tamní Romové.
Peníze vydělali v zahraničí a investovali je do nákupu a oprav domů v rodné
obci. Místní komunita proto zaostalé osady, typické pro východní Slovensko,
nepřipomíná. Pavlovečtí Romové tvrdí, že se na rozdíl od ostatních Romů práce
nebojí.

"Všichni naši rodiče pracovali a nás to naučili taky, a když nám Bůh dal
Anglii, tak jsme toho využili," řekl před svým sytě zeleným rodinným domem
25letý Marek Gombar. V Anglii pracoval šest let, nejdřív v dílně, kde dělal
dřevěné palety, a později v továrně na výrobu koberců.

Podobně postupovali i další místní Romové. V nejlepších letech vycestovalo za
prací do ciziny až 1500 z více než 3000 členů komunity. V obci se zhruba 4400
obyvateli po návratu odkoupili původní domy a upravili si je podle svého.

Domy působí honosně, mají většinou syté barvy; v obci byla v posledních
letech zjevně v módě oranžová v kombinaci se žlutou nebo růžovou. Nechybějí ani
svérázné rekonstrukce ozdobných reliéfů kolem oken. Barevné jsou i střechy,
ploty a zahrady zdobí oblíbení sádroví trpaslíci a jiní tvorové v duchu hesla:
čím víc, tím větší prestiž.

"Pracovali jsme tvrdě a poctivě a peníze jsme si ukládali, neutratili jsme je
za nepotřebné věci," vysvětloval na dvorku svého domu Rudolf Popila. Pracovní
četa mu tam právě dokončovala zámkovou dlažbu, která je v obci hitem letošní
sezony.

Popila pracoval několik let v britském Doncasteru, kam v minulosti
vycestovala většina místních Romů, včetně Popilových synů. Teď už jsou všichni
zpátky a v obci si upravili dva sousední domy.

"Naši Romové byli vždycky jiní než ostatní. I za socialismu všichni
pracovali, a tak je to dodnes," vysvětlil úspěšnost místní romské komunity
starosta Jozef Kočan. Původně tamní Romové žili na okraji vesnice v chatrčích. V
50. a 60. letech minulého století ale při úpravě břehů řeky Uh Romy přestěhovali
do několika rodinných domů v obci. A Romové se nabídnuté šance chopili.

Ženy začaly pracovat v místním družstvu, muži zase jezdili na týdenní
stavební práce do Košic. "Staly se z nich známé a dobré stavební čety. To jim po
revoluci pomohlo, někteří podnikatelé jim nabídli práci v zahraničí," poznamenal
Kočan. Časem se naučili najít práci v Anglii i sami.

Místní Romové navíc tvrdí, že jim k lepší životní úrovni pomohla vzájemná
pomoc a silné rodinné vztahy. I mezi nimi jsou ovšem rozdíly. Dvě rodiny, které
pro většinu zájemců práci v zahraničí zprostředkovávají, dávají nabytý majetek
okázale najevo. Jejich domy jsou nejhonosnější a největší. Před nimi stojí
luxusní vozový park. A všechno střeží kamerový systém. Hlavy těchto rodin s
novináři hovořit nechtějí.