Sofia Kovalevskaya: Geniální matematička romského původu
Sofia Kovalevskaya se narodila v lednu roku 1850 v Moskvě. Její otec, Vasily
Korvin-Krukovský, byl generál artilerie a sloužil v ruské armádě.
Rodinná historie říká, že její původ vede až ke králi Matyáši Korvínovi. Matka,
Elizaveta Schubert, dcera vynikajícího matematika a vnučka významného astronoma
byla německo-romského původu. Její IQ dosahovalo hodnoty 170.
Po narození prvního dítěte, holčičky Anny, rodina doufala, že druhé bude chlapec,
dokonce připravovali chlapecké oblečení v modrých barvách. Narodilo se ale děvče – Sofie, která na rozdíl od blonďaté sestry byla snědá po romských předcích.
Třetím dítětem v rodině Karvin-Krukovských byl syn. A jak uvádí Kovalevskaya v
knize svých vzpomínek, dostávala ze všech dětí nejméně lásky a pozornosti od
rodičů, proto více času trávila s guvernantkami anebo se strýcem, který s ní
mluvil na různá vědecká témata.
Děti vyrůstaly ve vesnici Polibino a dostávaly vzdělání doma. Sofie již v
raných letech projevila sklon k matematice a literatuře. Jednou, když probíhaly
opravy jejich domu v Polibino a rodina objednala z Petrohradu tapety, se stalo, že na pokoj
Sofie tapety nevystačily. Otec si vzpomněl, že v podkroví domu je schováno
hodně dokumentů, mezi nimi i jeho univerzitní koncepty z diferenciálního a
integrálního počtu. Stránky s koncepty se staly tapetami pro pokoj Sofie.
Kovalevskaya psala, že mohla hodiny stát a koukat na tyto stránky a hrozně jí
to bavilo. Na začátku málo čemu rozuměla, ale časem již mohla pochopit
jednotlivé části a některá místa znala nazpaměť. Později, když navštěvovala
individuální přednášky v Petrohradu, učitel získal pocit, že má Sofie hluboké
znalosti integrálního počtu a říkal: „Vy znáte všechno dopředu!“
Když jí bylo 14 let, přišla první dětská láska k Dostojevskému, který byl
zamilován do její starší sestry. Anna ho však odmítla a Fjodor Dostojevský je
přestal navštěvovat. V tu samou dobu Sofie začíná projevovat zájem i k fyzice.
Jejich soused, profesor fyziky námořní akademie Nikolai Tyrtov, jednou donesl vlastní
učebnici fyziky otci Sofie. Ta ji začala číst a příště, když se profesor u nich
doma opět zastavil, zjistil, že se čtrnáctiletá Sofie naučila základům
trigonometrie a rekonstruovala některé formule, a to vlastním způsobem. Profesor
Tyrtov slečnu moc pochválil, nazval ji „novým Pascalem“ a doporučil jejímu otci,
aby pokračovala ve vzdělání dál, a to s profesorem Strannolyubskym v Petrohradu.
V tu dobu existovala pro ženy v Rusku jediná možnost jak dosáhnout vysokoškolského vzdělání – odjet do zahraničí, neboť univerzity v Rusku ženy nepřijímaly. Otec
Sofie byl proti tomu, aby jeho dcery měly vzdělání, nechtěl nic slyšet o vědecké
kariéře. Byl přesvědčen, že úkolem mladé ženy je najít finančně zajištěného
manžela schopného ji zajistit.
Tenkrát bylo u mládeže v Petrohradu dost populární zařídit si fiktivní manželství. Takový pár totiž mohl vycestovat do ciziny i s rodinným příslušníkem.
Tak to udělaly i sestry Korvin-Krukovské. V roce 1868 se Sofie vdala za mladého
Vladimira Kovalevského (zakladatel evoluční paleontologie) a krátce po svatbě
odjela spolu s manželem a svojí sestrou Annou do Heidelbergu. První léta
manželství Kovalevských bylo založeno výhradně na kamarádství, avšak Vladimír
očekával, že jednoho dne jeho láska k manželce bude opětována. Než se to však
stalo, manželé se stihli pohádat a Kovalevsky se vrátil zpátky do Ruska.
Sofie se i nadále věnovala vědě. V Heidelbergu se mladá matematička stala
místní celebritou, i když si na začátku musela vybojovat právo navštěvovat
univerzitní přednášky.
V roce 1870 Sofie začíná studovat u předního německého matematika Karla
Weierstrasse na Berlínské univerzitě a za čtyři roky studia vytváří tři významné
vědecké práce, z nichž každá měla hodnotu doktorské disertace. V roce 1874
Göttingenská univerzita přidělila Kovalevské titul doktorky (Ph.D).
Sofie se vrátila k manželovi do Ruska, brzy jí umřel otec a narodila se
dcera. Mladá matematička s titulem doktorky sotva mohla sehnat práci v oboru,
zvláště v carském Rusku té doby, a proto se na nějakou dobu přestává zabývat
matematikou a pokračuje v literární tvorbě.
Zkoušela beletrii, také psala divadelní recenze a vědecké články do novin.
Dlouho však bez vědy nevydržela. Navíc se její manžel, namísto prosazování vlastní
vědecké kariéry, pokusil uživit rodinu rychlejším a efektivnějším způsobem –
podnikáním, leč to se mu nezdařilo. Sofie se sebrala a odjela zpátky do Evropy,
tentokrát do Paříže. Tam se dozvěděla, že kvůli neúspěchům v podnikání a depresím
její manžel spáchal sebevraždu. V jeho posledním dopise určeném bratrovi
bylo: „Řekni Sofii, že veškeré moje myšlenky byly o ní a o tom, že jsem jí
zkazil život, a toho hluboce lituji.“ Kovalevskaya se ze smrti manžela zhroutila.
Po čase se opět začala věnovat vědě, přednášela na nejlepších evropských univerzitách, říkali jí „královna
matematiky“. Sofie dostala pětiletou nabídku profesury na univerzitě ve
Stockholmu. Na začátku přednášela v němčině a po roce byla schopna vykládat
veškeré materiály i ve švédštině. Kromě toho, že přednášela, se stala redaktorkou vědeckého časopisu Acta Matematica.
V roce 1888 obdržela prestižní prémii Prix Bordin, vydávanou Francouzskou
akademií věd, a následně i švédskou prémii krále Oskara II. Ve stejnou dobu
dostává Kovalevskaya titul „Profesor Ordinárius“ na Stockholmské univerzitě a
stává se první uznanou ženou – univerzitní profesorkou v Rusku a Severní Evropě a
první univerzitní profesorkou matematiky na světě (titul profesorky matematiky
byl udělen již před tím, avšak jeho držitelka nikdy na univerzitě nepřednášela).
Ve stejnou dobu se Sofie stává členkou Ruské akademie věd.
Těsně před smrtí potkává svou životní lásku, profesora státní správy Maxima
Kovalevskoho (shodou okolností měl stejné příjmení, jako její bývalý manžel).
Vztah byl vášnivý ale krátký, protože Sofie onemocněla tuberkulózou a zemřela ve
41 letech ve Stockholmu, kde byla i pohřbena.
Sofia Kovalevskaya se vyznačovala svérázným naturelem a temperamentní povahou, kterou v rozhovorech vysvětlovala takto: „Vášeň pro vědu jsem dostala od předka, maďarského
krále Matyáše Korvína, lásku k matematice, hudbě a poezii od děda Schuberta,
svobodnou povahu od Polska, touhu putovat a neschopnost podřídit se stanoveným
zvykům – od prababičky Romky, zbytek – od Ruska.“
Za dobu své vědecké kariéry Sofie Kovalevskaya napsala deset prací z
matematiky a fyziky, několik literárních děl. Zachovaly se dodnes a mají
nezpochybnitelnou vědeckou a literární hodnotu.
Zdroje:
http://www.spbdnevnik.ru/?show=article&id=4776
http://scidiv.bellevuecollege.edu/math/Kovalevsky.html
http://www.petergen.com/krukowski/kovalev.htm
http://www.belousenko.com/books/memoirs/kovalevskaya_memoirs.htm
http://hepd.pnpi.spb.ru/ioc/ioc/line0512/n8.htm
http://www.sonoma.edu/Math/Faculty/falbo/Kovalev.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Sofia_Kovalevskaya
http://iqtestzdarma.cz/iq-geniov/
KAM DÁL?
Chaplinův syn: Otec byl hrdý na svou divokou romskou krev
August Krogh: Nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu
